Premiér Sobotka: Podařilo uzavřít kompromis, ale ne za cenu obětování zájmů ČR, to bych nepřipustil

Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, kdybych reagoval na všechno, co zde zaznělo, ať už to bylo téma Brexitu nebo to bylo téma řešení migrační krize, tak bych tady pravděpodobně musel stát ještě hodinu až dvě. Otázek, podnětů, námětů se objevilo velké množství. Dovolte mi, abych reagoval alespoň na některé z nich.

První téma je otázka vystoupení Velké Británie. Myslím si, že nic není rozhodnuto. Nic není vyřešeno. Mají to nyní v rukou britští občané, tak to je. Pokud se britští občané rozhodnou, že zůstanou v EU, pak závěry z Evropské rady budou převedeny, transformovány do evropské legislativy. To znamená, Evropská komise připraví konkrétní legislativní návrhy, projdou standardním legislativním procesem při participaci komise, Rady Evropského parlamentu a zřejmě část dohody, která to bude vyžadovat, pak bude členěna do evropských smluv, do základních smluv v okamžiku, kdy evropské základní smlouvy budou otevřeny.

Nedohodl se žádný termín, kdy by se tak mělo stát. To znamená, že tato věc je otevřená a pravděpodobně v budoucnu, pokud by se otevíraly smlouvy, tak část dohody s Británií by byla součástí procesu změny smluv, a pak samozřejmě podle situace v jednotlivých zemích by potom tyto změny smluv byly ratifikovány v souladu s vnitrostátní legislativou. To je otázka toho, co bude konkrétně dál s dohodou Velká Británie.

Druhá věc – musím říci, že jsem tady zaznamenal od části senátorů, tuším, že to byli zejména senátoři z ODS, takový osten kritiky, že jsem při jednáních málo hájil britské zájmy a že jsem příliš řešil otázku volného pohybu pracovních sil a sociálních dávek, které jsou s tím spojené. Mně to připadá absurdní, protože popravdě řečeno, já jsem na jednání jel jako předseda české vlády. Vždycky jezdím na jednání Evropské rady jako předseda české vlády. Nepromítám to, co říkám, do zájmu nějaké jiné země, ale vystupuji tam v rámci národních zájmů ČR. A ačkoliv mohu mít svůj názor a ačkoliv si přeji, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii, tak na jednání jsem vystupovat tvrdě v zájmu ČR. Vystupoval jsem tvrdě v zájmu občanů ČR. Nevím, popravdě řečeno, jak bych měl vystupovat jinak. Tomu nerozumím.

Jestliže tady byly návrhy, které se dotýkaly zájmu občanů ČR, tak jsem prostě vystupoval tak, aby se jich dotkly co nejméně. Neměl jsem žádný servilní postoj.

Neodmítal jsem o věcech mluvit, otevřel jsem všechny problémy, pojmenoval jsem je a hledal jsem dohodu. Ale vystupoval jsem tvrdě v zájmu občanů ČR a nerozumím tomu, proč je to tady teď problematizováno, že jsme snad nebyli dostatečně vstřícní k Velké Británii.

My jsme byli k ní vstřícní tak, že se podařilo uzavřít kompromis. Ale ne za cenu obětování zájmů občanů ČR. To bych jako předseda vlády nikdy nepřipustil. Takže dohoda, která se týká volného pohybu pracovních sil je přiměřená, je uměřená. Podle mého názoru nezasáhne tak velké množství lidí u nás, tak jak to vypadalo na začátku. Mohu potvrdit, že dohoda se netýká pendlerů, což je věc, která je velmi citlivá pro české občany. Řada našich lidí dojíždí do Německa, dojíždí do Rakouska. Pobírají tam dětské přídavky, resp. jejich děti tady v ČR dostávají dětské přídavky. Oni tam ale nežijí. Jenom tam pracují, ale vrací se zpátky do České republiky. To znamená, je myslím dobře, že indexace se jich týkat nebude. To byl jeden z důležitých cílů, protože dětských přídavků, které dostáváme z Velké Británie je zhruba dvě stě. Zhruba dvě stě – pro vaši představu. Ale případů, kdy dostáváme dětské přídavky z Německa je několik tisíc. Tady se dostáváme do velmi rozdílné situace a pro mne bylo důležité, abych co nejvíce hájil zájmy občanů ČR a současně nepřipustil, aby se EU rozpadla nebo aby se EU zmenšila.

Pokud jde o otázky Brexitu – já teď nechci věštit z křišťálové koule, jak hlasování dopadne. Česká vláda to neovlivní, ale rozhodnou britští občané. Jsem ale přesvědčen, že pokud se Britové rozhodnou pro vystoupení z EU, že se Evropskou unií a Evropou prožene určitá vlna nacionalismu a separatismu, a to téma bude nastolováno i v dalších zemích EU. A každá tato země se s tím bude muset vypořádat. A pokud toto téma bude jednou nastolovat v ČR po Brexitu, tak se i tady u nás s tím bude muset vypořádat. Myslím, že je jenom dobře, pokud každá významná politická síla jasně řekne, jestli si přeje, aby ČR zůstala v EU nebo ne. Já si to přeji. Přeje si to i sociální demokracie, kterou reprezentuji ve vládě. A já to říkám jasně, říkám to nahlas, aby nebyly žádné pochybnosti a počkejme na výsledek britského referenda a na to, jak potom debata v rámci Evropy bude vypadat. Tolik tedy několik poznámek ještě k tématu Brexitu a situace v EU v rámci jednání s Velkou Británií.

Pokud jde o migrační krizi – Evropa je místem míru. Evropa je místem prosperity, která je nesrovnatelná s životními podmínkami v oblastech, jako je severní nebo subsaharská Afrika. Naše prosperita je nesrovnatelná s celou řadou oblastí v rámci Blízkého východu. Je logicky, pokud Evropa – já si to přeji, i do budoucna bude místem prosperity, stability a míru, takže bude fungovat jako magnet pro lidi, kteří jsou zoufalí. Pro lidí, kteří jsou na útěku i před válkou, ale i pro lidi, kterým se prostě jenom daří špatně. Evropa bude fungovat jako magnet, a to je věc, která se nezmění. Nezmění se za rok, nezmění se za dva roky ani za deset let. A Evropa ale nebyla na tuto situaci připravena takovým způsobem, abychom byli schopni čelit krizím, jako je krize kolem Libye nebo je krize kolem Sýrie. Takto schengenský systém postavený nebyl.

Jeden ze senátorů zde zmínil tu velkou výhodu, kterou máme – volného pohybu, nemáme interní hranice v Evropě. Jsme součástí schengenského prostoru. Zrušili jsme vnitřní hranice. Zrušili a omezili jsme počty cizinecké policie v ČR, zrušili jsme hraniční přechody, zrušili jsme tam nějakou kontrolní činnost. A takto to udělaly všechny ostatní schengenské státy. No, ale to neznamená, že jsme to zrušili a nepočítali jsme s tím, že kontrola bude na vnější schengenské hranici. S tím všichni přece počítáme. Tady se vynaložily nemalé prostředky, ať už národní nebo i evropské na zabezpečení vnější schengenské hranice. Podívejte se na vnější schengenskou hranici v Polsku nebo se podívejte na vnější schengenskou hranici, která je na Slovensku. To jsou zabezpečené vnější schengenské hranice. Pokud má přežít Schengen, pokud máme zabránit tomu, aby se Evropa zase rozdělila, aby tady byly kontroly mezi Německem a ČR, mezi ČR a Polskem nebo mezi námi a Rakouskem, tak musíme zajistit, že tady bude fungovat vnější schengenská hranice. Jinak udržení Schengenu možné není.

A když si to máme otevřeně pojmenovat, tak přece víme, že vnější schengenská hranice, pokud je pozemní, tak se zajistit dá. Uprchlíci neprochází do Evropy přes pozemní hranici mezi Bulharskem a Tureckem. Neprochází přes pozemní hranici mezi Řeckem a Tureckem. Tyto hranice je možné technicky zabezpečit. Můžete tam postavit ploty. Můžete tam postavit signalizační zařízení, můžete tam umístit policejní jednotky. Můžete tam umístit vojenské jednotky a jste schopni pozemní hranici zajistit, uzavřít a vynutit si tam dodržování zákonného režimu. Problém Evropy a nejenom Řecka, ale také Itálie je v tom, že nemáme zvládnutý management vnější schengenské mořské hranice. Management mořské hranice není zvládnutý do dneška, není vyřešen ani technologicky. Je to paradox, Schengen už tady existuje řadu let, ale my nemáme management vnější mořské hranice a doplácíme na to, prostě. Nebyly tady připravené postupy, není dostatečná kapacita, včetně oné ostrahy, včetně člunů, včetně pohraniční stráže. Žádná taková kapacita vybudována není, Frontex je slabý. A hlavně, pokud jde o management vnější mořské hranice Schengenu, je tady kardinální problém, který zatím není vyřešený.

Ten říká, co se stane s uprchlíkem, kterého zachráníte na moři. A vy většinou nemáte jinou možnost, než ho tam zachránit, protože technologie je postavena na tom, že když uprchlíci velmi často uvidí člun, je to třeba člun turecké pobřežní stráže nebo řecké pobřežní stráže, tak uprchlíci si vlastní člun propíchnou, aby museli být zachráněni. To je samozřejmě ta nejriskantnější část celého přesunu z Turecka do Řecka, je to právě chvíle zachraňování, a řada uprchlíků si prostě člun propíchne. A v okamžiku, kdy jsou zachráněni, tak kam mají být vráceni? Mohou být vráceni do Turecka, když jsou zachráněni na mořské hranici mezi Tureckem a Řeckem? Turecko se tomu brání. To znamená, do této chvíle v okamžiku, kdy byli zachráněni řeckou pobřežní stráží nebo Frontexem, tito lidé byli automaticky převáženi do Řecka. To znamená, že tady vlastně nebyla žádná regulace migrace na vnější schengenské hranici, tady byla pouze humanitární akce, která zachránila lidské životy, to je naprosto v pořádku. Ale ve skutečnosti Frontex a Řekové lidi jenom vozili z moře, ale vozili je do Řecka. Nikdo nebyl do Turecka navracen, nebo v minimálním množství byli navraceni do Turecka. Když tyto lidi zachrání turecká pobřežní stráž, tak je vozí do Turecka. A v tom je diskuse o tom, co mohou udělat Turci. Mohou přece stejně zachraňovat uprchlíky na moři, jako to dělají Řekové, zejména v jejich pobřežních vodách, než čluny opustí turecké pobřežní vody. Turci přece mohou zabránit tomu, aby čluny vůbec odplouvaly. V okamžiku, kdy se naloďujete, musíte to udělat na tureckém pobřeží, to znamená, že lidi tam někdo doveze, někdo to musí zprostředkovat, zorganizovat, oni vědí, v kolik tam mají přijet, a v tom okamžiku tam na ně čeká člun, zejména u velkých skupin, které potřebují velké gumové čluny. Někdo tam člun musí dopravit, připravit ho, spustit na vodu. A toto všechno organizují lidé, kteří na tom vydělávají.

Chceme od Turků, aby zasáhli, aby neumožnili jen tak odplouvat z tureckého pobřeží směrem do Řecka. Tohle mohou také udělat Turci. Toto po nich chceme, aby reálně zajistili ve svých pobřežních vodách, na svém pobřeží, že nebude možné tam volně provozovat živnost, tak jak ji dneska provozuje řada lidí tím, že vydělává na tom, že ubytuje uprchlíky, dopraví je k pobřeží, prodá jim člun, vyinkasuje od nich peníze a pošlou je do Řecka. Takto tento byznys běží rok v Turecku a chceme, aby proti tomu turecká vláda zasáhla.

To je další věc, která se může stát. Ale kardinální problém je, jak bude Evropa do budoucna chránit svoji vnější mořskou hranici. Pokud zastavíme nelegální migraci na balkánské cestě, souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, otevře se znovu problém Itálie, opět mořská hranice. Obávám se, že jsme schopni v příštích letech a měsících migrační proudy přesměrovat, nejsme schopni jim zabránit, pokud se nevytvoří v okolí Evropy stabilnější bezpečnostní prostředí.

Souhlasím se všemi senátory a senátorkami, kteří tady kladli důraz na stabilizaci okolí Evropy, na řešení příčin migrace. Dnes řešíme důsledky, Evropa to začala z úplně nejhoršího konce, začala debatou o kvótách, to byla kardinální chyba. Řešíme důsledky, tlak na naše hranice, ale příčiny jsou zatím mimo dosah reálných schopností Evropy je zvládnout. Evropa sama to neudělá. Tady musí dojít k dohodě mezi USA a Ruskem, zejména pokud jde o Sýrii. Jenom tato dohoda na bázi Rady bezpečnosti OSN umožní dlouhodobý mír, který v Sýrii může zajistit, že strany spolu budou jednat a bude se hledat nějaké politické řešení, nikoliv jenom vojenské řešení, tak jako tomu bylo v zásadě doposud. Ale Evropa, pokud má tuto situaci zvládat, potřebuje silnější zahraniční politiku. Je přece jasné, že pokud budeme magnetem, pokud budeme místem prosperity a míru, lidé k nám budou chtít přicházet. A když se situace v jejich zemích bude zhoršovat a bude tam válka, v severní Africe, na Blízkém východě, tak tento problém bude jenom horší. Proto Evropa potřebuje silnější zahraniční politiku. Ale pokud máte mít silnou zahraniční politiku, tak ji musíte mít schopnost také podepřít vojenskou silou. Jinak to v dnešním světě nefunguje, v reálném světě to jinak nefunguje. Čili Evropa potřebuje mít i společnou bezpečnostní politiku, potřebuje mít armádu, aby silnější zahraniční politiku byla schopna podepřít vojenskou silou.

To je k celkovému řešení. Tady se skepticky říká, že nikdo nemá celkové řešení. Myslím si, že jsme schopni si ho postupně vydefinovat. Ale Evropa se zatím k tomu nedostala.

Tím reaguji také na dotaz, který byl zcela konkrétní, týká se pohraniční stráže. Já jako předseda vlády celou dobu podporuji myšlenku zřízení společné pohraniční a pobřežní stráže. Jsem přesvědčen o tom, že to je naprosto nezbytné. Je to nezbytné, nejde o to, někomu zasahovat do suverenity, ale věřte mi, že kdyby dneska tato stráž existovala, Řecko by velice rádo požádalo o to, aby tato stráž zasáhla a pomohla řešit současnou migrační krizi. A věřím, že stejně tak by to udělala Itálie, kdyby tato stráž existovala v době, kdy se řešil silný migrační tlak na Itálii. Pokud máme společnou vnější schengenskou hranici, je logické, že budeme mít společnou pohraniční a pobřežní stráž. A navíc to potřebujeme zejména my nebo Rakousko nebo Německo. Naše země to potřebují, protože my nejsme schopni ovlivnit sami, co se děje na vnější hranici. Jak to má Česká republika ovlivnit? Jak to může ovlivnit Rakousko? A přitom uprchlíci dneska přicházejí do Rakouska, přicházejí do Německa, ale tyto země nemají vnější schengenskou hranici a nemohou to ovlivnit. To znamená, že potřebujeme mít nějaký evropský nástroj, jaký Česká republika dokáže pohlídat, co se vlastně na vnější schengenské hranici děje a že budeme mít pocit, že to dobře nefunguje, tak v rámci Evropské rady, v rámci Evropské komise jsme schopni na to poukázat a iniciovat nasazení společné evropské pohraniční stráže. Ona by měla dělat i společné navracení.

Součástí tohoto návrhu je i zárodek společné evropské jednotky, která by začala řešit navracení a readmisi. Souhlasím s tím, co tady bylo řečeno. Toto je velký problém, který Evropa nemá zvládnutý. Každá země vrací uprchlíky sama. Je to velice drahé, je to neefektivní, chybí tady koordinovaná akce, každý stát si to dělá po svém. Pokud zřídíme společnou pobřežní a pohraniční stráž, můžeme začít koordinovat navracení, bude to levnější, bude to efektivnější a vytvoří to společný evropský tlak. Ale my dneska nemáme ani readmisní dohody. Česká republika roky má nasazené své vojáky v Afghánistánu, poslali jsme tam už za desítky milionů humanitární a jiné pomoci. A myslíte si, že máme s Afghánistánem readmisní dohodu? Nemáme. Ani s Afghánistánem nemáme readmisní dohodu, ačkoliv tam naši vojáci nasazují a ztrácejí životy, ačkoliv jsme tam poslali obrovské množství humanitární a jiné pomoci, ani s Afghánistánem nemá Česká republika readmisní dohodu.

Toto jsou přece vážné problémy. Není to takto možné. A to se týká i zemí v severní a střední Africe. Musíme mít readmisní dohody, musíme mít systém, jak vracet migranty, kteří u nás nedostanou azyl.

Toto všechno musí být součástí celkového postupu, který musíme zvolit. Ale konstatuji, že Evropa nebyla připravena na tuto migrační krizi, a možná právě proto je snaha svolávat summity takto intenzivně a tlačit a udržet si kontrolu z nejvyšší politické úrovně v Evropě nad tím, aby Evropská komise a jednotlivé instituce skutečně intenzivně na řešení migrační krize pracovaly.

A tím už skončím. Chci říci, že Česká republika je země, která chce společné evropské řešení. Žádná země sama o sobě migrační krizi nezvládne. Čili je potřeba společný evropský postup. My ho nebudeme v žádném aspektu blokovat, prosazujeme svůj pohled, realistický pohled na migraci, je to pohled zemí V4, budeme i nadále jako V4 aktivní, ale nebudeme blokovat hledání společného evropského řešení, bez toho se v žádném případě neobejdeme. Děkuji.