Nabízí se otázka: Dostal k tomu Babiš od parlamentu nebo vlády mandát? Anebo to hodlá „zcela soukromě“ „ prostě to zařídit“, aniž by se zabýval naprosto zbytečnou byrokracií a dohadováním se v koalici a v parlamentu. A na názory lidí mimo parlament a Agrofert není třeba brát zřejmě zřetel.
Europoslankyně za ANO Dita Charanzová se v Právu (08.04.2015) vyslovila zcela pro podporu této smlouvy a vyzdvihovala její výhodnost pro občany a české podniky. Takže to vypadá na oficiální politiku hnutí ANO. Takže, bude líp?
Prý se máme těšit na levné spotřební zboží a potraviny z USA. To jsme si už jednou prožili. V devadesátých letech se tímto zdůvodňovalo úplné otevření ekonomiky, zavedení nesmyslně nízkých dovozních cel při zachování výše cel vývozních. Následek byl více než citelný: likvidace výroby, likvidace maloprodejní sítě, ztráta potenciálu zemědělství uživit obyvatelstvo. Výrobní podniky, pokud nebyly přímo zlikvidovány, přešly do vlastnictví zahraniční konkurence. Maloobchodní prodej byl převálcován nadnárodními řetězci. Všichni se radovali z cenově dostupného zboží a z jeho dostatku tak, že si ani nevšimli, že toto zboží je zde méně kvalitní a za více peněz, než na západ od nás. Zisky ale, tak jako ve všech ostatních odvětvích, putují jinam. Tam jsou realizovány a tam zvyšují životní úroveň. U nás chybí. Nejsou peníze na nic. A nový příliv levného zboží jsme zažili opakovaně, ve spotřebním zboží je uměním nalézt něco, co není čínské.
Jak je vidět, zkušenosti nestačí. Nepoučili jsme se. Nepoučili jsme se ani z kauz typu Cet 21.
Myslet si, že nějaký český podnik prorazí na americkém trhu je naivní. Myslet si, že nějaký český podnik může po otevření trhu smlouvou TTIP na domácí půdě konkurovat jakékoliv americké společnosti, za nimiž stojí obrovský kapitál a podpora vlády, to už snad není ani naivita.
Podniky, které u nás působí a byly by schopny tomu tlaku čelit, nemají vlastníky v ČR, a ty ostatní, pokud budou chtít přežít, stanou se vlastnictvím příchozích. Těm smlouva pomůže, zvýší jim zisky. A ty zase půjdou jinam, nám zůstanou náklady – výdaje na sociální péči, na podporu v nezaměstnanosti (s ohledem na omezení překážek pro podnikání a s tím související změny v pracovním zákonodárství lze očekávat její nárůst), na zdravotnictví (dá se očekávat nápor skupin, zabývajících se podnikáním ve zdravotnictví na rozpočet), na infrastrukturu (aby nic neohrozilo výrobu a zisky), náklady na arbitráže a soudní přezkumy rozhodnutí učiněných v rámci smlouvy, která dle zpráv je tak „přehledná“, že mají problém se v ní vyznat i odborníci na právo. Jenže na to všechno stát musí zajistit přísun peněz. Tak můžeme očekávat, že se to dotkne našich peněženek. A to citelně, horních pár tisíc si dovede pohlídat, aby se jim na jejich příjmy a majetky nesáhlo. Tak se sáhne dolů, ostatně jako vždy. Tak funguje globalizace.
Tak tedy bude líp? Babišovi a Agrofertu zřejmě ANO, právě to v USA domlouvá. Ve hře je pro něj post předsedy vlády. S podporou Velkého bratra cítí šanci, jako ohař na horké stopě.
A nám ostatním bude líp? S ANO a smlouvou TTIP – nu počkáme a uvidíme. Já bych sázel, že ne!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
