RSČMS: Kdo má skutečný zájem na sjednocování národní scény

O potřebě sjednotit naprosto roztříštěnou, českou pro-národní politickou scénu, dnes hovoří kde kdo. Samozřejmě oprávněně. V realitě dnešní doby, kdy se vlastenecky smýšlející občané oprávněně obávají, zda nás – národ Čechů a Moravanů - v příštím roce 2016 nesmete další imigrantská horda,- ať už opětovně z jihovýchodu od tureckého vyděrače, či z Afriky – z USA a EU rozvrácené Lybie. Anebo ta z východu, z bankrotující Ukrajiny. V tomto čase se požadavek na znovusjednocení národní opozice vůči probruselské, totálně podřízené europrotektorátní vládě B. Sobotky, jeví jako krok naprosto nutný. Všichni hráči na politickém kolbišti si jej uvědomují a nahlas ho i propagují.

Jenže ono se to lehce proklamuje, ale hůře provádí. Pod pojmem „sjednocení“ si jednotlivé politické subjekty a jejich vedoucí činitelé představují ledasco. Ti momentálně nejsilnější či nejaktivnější by rádi pohltili všechny ostatní subjekty. Říkají: „Pojďte k nám, pod nás, pod naši značku, my vás všechny povedeme!“ Ti menší jim oponují: „Udělejme raději koalici, s rovnými právy pro všechny zúčastněné!“ A nejmenší, či nyní právě nejchudší národovecké subjekty, s podobným politickým programem, se zase radí, zda by nebylo vhodnější se spojit pod úplně novým názvem i logem a vlajkou. A samozřejmě, všichni chtějí mít rozhodující slovo ve vedení takovéhoto nového subjektu…

Republikáni Čech, Moravy a Slezska, kteří vznikli na troskách Sládkovy SPR-RSČ, si nutnost znovusjednocení národovců uvědomovali již minimálně před 10 lety, ihned po vstupu ČR do EU. Jenže až do roku 2009 byl v tomto směru nepřekonatelnou překážkou a odpůrcem sjednocení právě tehdejší předseda Miroslav Sládek. Měl k tomu dobrý důvod – od samotného prvopočátku Republikánské strany totiž absolutisticky ovládal stranickou pokladnu a veškeré finanční toky s ní spojené. Samozřejmě především k osobnímu prospěchu svému. Hlavní stranický pokladník byl pouze formální nastrčenou figurkou, a nikdo jiný ve straně již do celkového hospodaření neměl šanci nahlédnout. A to ani 1. místopředseda SPR-RSČ, natož někdo jiný!

M.Sládek se tedy v minulosti aktivně stavěl PROTI jakékoliv užší spolupráci s jiným politickým subjektem – leda, že by si zachoval své primární výsostné postavení. Situace nakonec vygradovala natolik, že Sládek se v roce 2009 dostal do těžkého konfliktu s většinou členské základny zbylých republikánů. Neboť tito republikáni si uvědomovali neřešitelnost Sládkovy egoistické politiky, a Sládkem neustálé prosazování oblíbeného hesla jistého A.H. - silný je nejsilnější sám“ - se jim už definitivně zajídalo. Neboť doktor Sládek, díky svým nejrůznějším skandálům (především finančního rázu), již dávno na národovecké scéně ani nejsilnějším nebyl. V tomto směru jej již tehdy značně překonávala Dělnická strana, jejíž vedení ovšem bylo převážně tvořeno zase bývalými republikány, kteří odešli nespokojeni ze SPR-RSČ o něco dříve – a zase kvůli neshodám s PhDr. Sládkem a jeho vnitrostranickou politikou.

Republikáni, kteří vytrvali ve Sládkově SPR-RSČ až do roku 2009, se tedy do konfliktu s tehdejším předsedou a jeho nohsledy, odtrženým od reality, dostali zcela zákonitě. Po zániku krátcetrvající Národní strany jisté paní Edlmanové totiž prosazovali předvolební spolupráci s Dělnickou stranou a kandidování všech národovců na jedné kandidátní listině. Aby se tak netříštil volební potenciál hlasů pro-národně smýšlejících voličů. Ke všemu ještě prosákly důvěrné informace o Sládkově skutečné úloze na národovecké scéně, již od roku 1990. A jako „zlatý hřeb“ do Sládkovy předsednické rakve jsme si zjistili ověřené informace o průběhu a konečném výsledku tzv. konkurzu na Sládkem předluženou SPR-RSČ. Informace, které doktor Sládek před svými kolegy a spolustranníky tajil, či je překrucoval – s výjimkou těch několika spoluzainteresovaných. Členská základna republikánů tudíž měla hned 3 závažné důvody Miroslava Sládka na mimořádném sjezdu z vedení strany odvolat. Předtím však ještě došlo ze strany M.Sládka k pokusu o vyloučení všech jeho názorových oponentů z Republikánské strany – tedy těch, co PROSAZOVALI SPOLUPRÁCI vlasteneckých sil! Odvolání však bylo z hlediska stranických stanov provedeno neplatným způsobem – Sládek neměl ani tu nejmenší snahu dodržet pravidla, která v rámci SPR-RSČ sám vymyslel a prosadil…!

A tak, navzdory skutečnosti, že doktor Sládek tajil a odmítal vydat seznam členské základny republikánů – a to i svému 1. místopředsedovi Jiřímu Dufkovi!!! (místo toho jej nepravomocně vyloučil) – se na podzim roku 2009 konal mimořádný sjezd SPR-RSČ v Olomouci, kde jej účastníci sjezdu jednomyslně odvolali z vedení Republikánské strany a následně jej vyloučili… Diktátorských praktik a zlodějen pana Sládka již totiž měli všichni akorát tak dost.

M.Sládek však ještě měl tu poslední drzost, že podal soudní žalobu na legálnost našeho mimořádného sjezdu a proti jeho závěrům. A poněvadž jsme měli za dveřmi konání předčasných parlamentních voleb na podzim 2009 (a netušili jsme, že budou na poslední chvíli zrušeny, a jejich termín bude přesunut až na květen-červen 2010), a protože je obecně známo, jak „rychle“ se české soudy umějí podobnými spory zabývat, rozhodli jsme se tudíž, že se Sládkem se o jeho zprofanovanou a předluženou značku SPR-RSČ přetahovat nebudeme, a raději budeme kandidovat spolu s DSSS, jako Republikáni Čech, Moravy a Slezska (RSČMS). Tak se i stalo, a M.Sládek následně soudní spor odpískal s odůvodněním, že NEMÁ 1000 Kč na zaplacení soudního poplatku, že je „chudý“ člověk…

Strana se tak díky Sládkovi znovu rozštěpila. Sládek se svým fanklubem neúspěšně kandidoval v pouhých 3 krajích ČR, my v RSČMS jsme kandidovali s DSSS. Nedopadlo to dobře ani v jednom případě, a dalo se to bohužel i očekávat. Sládek potom „svou“ SPR-RSČ nechal definitivně padnout, poněvadž opakovaně po několik let (2006-2012 vč.) neplnil zákonnou povinnost odevzdávat Poslanecké sněmovně (auditovanou) finanční výroční zprávu o hospodaření SPR-RSČ. Jeho fanklubu tak byla již v prosinci 2010 pozastavena činnost, a v květnu 2013 byla tato „strana“ rozpuštěna. Sládek & Co. se takto vyhnul povinnosti navrátit rozkradené peníze do stranické pokladny.

Nesládkovští republikáni pokračují ve své činnosti dodnes v RSČMS. Je to však velmi obtížné, protože strana je prakticky bez finančních prostředků. Jedinými našimi příjmy jsou členské příspěvky a drobné dary. Nestojí za námi žádní bohatí sponzoři, lobbysté a mafiáni, korporace, a nejsme ani žádnou nastrčenou rádobyopozicí, financovanou bůhví kým. Jsme tak ve svém rozhodování absolutně svobodni, i když se o nás povětšinou mlčí... A to je také jeden z důvodů, proč jsme se doposud nesloučili s žádnou jinou politickou stranou, i když nám to bylo také nabízeno. O spolupráci však vážný zájem máme – se všemi POCTIVÝMI vlastenci.

Již v roce 2010 jsme vydali provolání všem republikánům, kteří v minulosti ze SPR-RSČ odešli, převážně z důvodu svého nesouhlasu se Sládkovou vnitrostranickou politikou. Výzvu, aby všichni nespokojení členové bývalé SPR-RSČ zvážili návrat do naší obrozené Republikánské strany. Provolání k republikánům, kteří v minulosti trpěli Sládkovými velikášskými manýry, tedy Sládkovým despotismem a cenzurou, aby se přihlásili u nás. Tam, kde se vyslechne i názor opoziční, a kde se rozhoduje na demokratickém principu. Kde se nebuduje kult osobnosti (jako např. v minulosti v případě strany s názvem „Republikáni Miroslava Sládka“ - RMS), a kde se aktivita netrestá, nýbrž kde úspěch celku závisí na aktivitě každého jednoho člena. Kde se peníze ze strany nerozkrádají, ale naopak se investují – coby vklad do naší budoucnosti. Naše republikánská strana je tak otevřena všem: původním zasloužilým členům, i nově příchozím s čistými úmysly o znovuobnovení ztracené důvěry voličů a veřejnosti.

V loňském roce se naše RSČMS zapojila do společenství několika samostatných, vlastenecky orientovaných subjektů, pod názvem NÁRODNÍ KONGRES. Toto společenství, jehož koordinátorem se dnes stala Národní demokracie Adama B. Bartoše, se zatím neustále vyvíjí – některé subjekty jej opustily (DSSS, NS), jiné naopak se připojily.

Všichni společně jsme se pak v letošním roce zapojili do celonárodního vzepětí proti současné probruselské kolaborantské vládě. Proti plánované islamizaci Evropy, i naší vlasti - České republiky! Stačí zmínit pražské demonstrace dne 3.7., 28.9.,28.10.,17.11. a doposud poslední minulou sobotu 12.12.2015. K tomu jsme podpořili dvě brněnské akce se stejným zaměřením: jednu pod hlavičkou Dělnické mládeže (30.6.), jednu pak uspořádala Národní demokracie (3.10.). Dále jsme pod svou patronací a na naše náklady uspořádali stejnou demonstraci (Tábor lidu) i v Olomouci (7.11.). Všemu předcházela jarní kampaň proti průjezdu okupačních vojsk NATO, které jsme se zúčastnili taktéž – jednou pochodem a demonstrací před ambasádou USA v Praze, podruhé protestem proti témuž, přímo v areálu kasáren v Dědicích u Výškova. Nedá se říci, že by letošní – nevolební - rok byl na události a různé aktivity právě chudý. Všech těchto akcí jsme se zúčastnili nejenom jakožto Republikáni (RSČMS), ale i jako členové Národního kongresu (NK).

A v tomto pohnutém čase, kde se vzal, tu se vzal, objevil se jako pěna na vřící zavařenině, dávno zprofanovaný a zdiskreditovaný Miroslav Sládek...

Další podrobné informace o M.Sládkovi se čtenář dozví z webu Republikánské strany http://rscms.cz

Předsednictvo RSČMS