28. září oslavujeme odedávna sv. Václava. Je to jeho den. Přiznávám, že výraz Den české státnosti mi připadal vždy poněkud nejapný, tudíž ho nepoužívám. Svatý Václav ovšem stojí u kolébky českého státu. Svým rozhodným obratem ke křesťanství zachránil totiž český národ. Polabské kmeny, příbuzné či sňatky spojené s Čechy, které zůstaly při pohanství, byly poraženy a naprosto ztratily svéprávnost vůči německé říši. Svatý Václav byl opravdu hluboce věřící člověk, a tím že Čechy vedl do křesťanské obce evropské, zachoval české knížectví a tudíž i náš národ. Je sice pravda, že jeho bratr Boleslav, poté, co ho zavraždil a nastoupil na jeho místo, byl výbojný kníže a dobyl velká území pro české knížectví, ale nebylo by to možné, kdyby Češi byli považováni za pohany, na které se nemusí bráti ohled. Vždy, když nám bylo zle, jsme zpívali Svatováclavský chorál, sám si ještě pamatuju, jak jsme v protektorátu vždy po nedělní mši svaté povstali a zpívali Hospodine, pomiluj ny a Svatováclavský chorál. Pamatuji ho i z roku 68 a i z roku 89. Svatý Václav je dodnes symbol pro nejlepší tradice českého národa.
autor: Karel Schwarzenberg