Ne že by na západě od našich hranic bylo úplně všechno v pořádku, ale podle všech ukazatelů je tam standardní demokracie, funguje tam občanská společnost a také tam povětšinou existují standardní politické strany. Proto také se u nás hovoří a standardních či chcete-li zavedených politických stranách. Problémem ovšem je, že po více jak 25 letech budování svobodné společnosti, stále nemůžeme hovořit o zavedené demokracii. Nejen proto, že na této cestě jsme nadělali mnoho chyb, ale zejména proto, že nemáme uvnitř našich srdcí a mysli zakořeněny principy demokracie. Chcete-li té osvědčené západní demokracie.
Hlídací pes demokracie, za který jsou ve světě považovány sdělovací prostředky, se také jaksi utrhl z pomyslného řetězu. Máme tady sice veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas, ale o její objektivitě a kvalitě se dohadují nejen politici, ale i návštěvníci hospod čtvrté cenové skupiny. Nevhodně nastavený zákon umožnil prodej řady médií do soukromých a zahraničních rukou. Dnes se již nezkoumá, zda soukromé televize si plní ty cíle, se kterými před lety šly do tohoto podnikání. O řadě médií lze již dnes pochybovat, že jsou nestranné a nezávislé. V řadě případů se dokonce média stávají prostředkem cíleného politického boje. Proto nevím, zda je v tomto případě zachován princip standardní politické soutěže demokratických politických stran, zaručený platnou Ústavou České republiky.
Úplně se vytratila nutnost mít politický program
A když jsme u těch politických stran, tak je nutno i připomenout, že ústava sice hovoří o politických stranách, ale v řadě případů usilují o voličské hlasy politická hnutí či různá spíše zájmová uskupení. A netýká se to pouze komunálních voleb, kde je to dílem slabosti členské základny politických stran již běžné, ale týká se to i všeobecných voleb do českého parlamentu. Přitom se úplně vytratila nutnost mít politický program, se kterým se ve volbách soutěží o přízeň voličů. Dnes mnohdy stačí všeobjímající kritika či jednoduché populistické fráze podpořené vhodným PR a doprovázené mnohdy oprávněnou naštvaností společnosti.
Dokonce se v posledních letech na české(a nejen na naší, ale i evropské politické scéně) etablují subjekty, které spíše slouží k politickému podnikání než ku prospěchu společnosti jako celku. Příkladů úzké provázanosti byznysu s politikou máme v poslední době více. Takže dnes kdykoliv předtím je nutno si položit otázku, co je vlastně standardní a co je již nestandardní. Protože z pohledu každodenní politiky se tyto definice poněkud vytrácejí. Stačí si vzpomenout na předvolební kampaň politického hnutí ANO 2011, aby bylo všem jasné, že i sami občané nevěnují dostatečnou pozornost tomuto odlišení. Přitom již několikrát se spálili či dokonce sedli na pomyslný populistický lep rádoby nových uskupení.
Je nutné, aby voliči nakonec poznali, kdo hájí jejich zájmy nejlépe
Přitom rozdělení na standardní a nestandardní je docela přirozené a jednoduché. Vždyť každá standardní politická strana má mít svůj politický program a své představitele, kteří tento program prosazují. A je jedno zda na komunální, krajské či celostátní úrovni. Tento program vychází zejména z ideových základů té které politické strany. Naproti tomu nestandardní politici teprve hledají svůj postoj k řešení současných problémů. Za prvé proto, že nejsou ideově ukotvení a za druhé proto, že jejich popularita byla získána převážně bezbřehým populismem či jednoduchými v drtivé většině nerealistickými očekáváními. Občané to sice posléze poznají, ale setrvačnost změny jejich postojů je z politického pohledu velmi dlouhá.
Ale o tom je demokracie a budování občanské společnosti. Prostě je nutné, aby sami voliči nakonec poznali, kdo hájí jejich zájmy co nejlépe. A je na politických stranách, aby dokázaly přesvědčit spoluobčany, že je vhodné podporovat ty standardní a ve svém programu čitelné politiky. Je však nutno mít na paměti, že tak jako se vyvíjí česká společnost, tak se vyvíjejí i její politici. A tento vývoj nelze uspěchat například tím, že volím nové a nestandardní uskupení či nové politické tváře. Protože platí, že důvěra se získává velmi těžko, ale ztrácí se tak snadno. A že rozdíl, mezi populistou a kvalitním politikem je to, že politik hledá řešení.
Ing. Antonín Seďa
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
