Prezident České republiky Miloš Zeman přednesl v Evropském parlamentu svoji vizi Evropské unie. Začal oprávněnou kritikou stálého stěhování parlamentu do Štrasburku a zbytečnými byrokratickými nařízeními Bruselu, nicméně v sobě nezapřel silného podporovatele EU.
Já osobně bych sice použil daleko silnějších argumentů, které zakládají nerovnost jednotlivých států v Evropské unii, ale souhlasím s panem prezidentem s podporou k vytvoření a k posílení dalších společných politik. Ať již se jedná o zahraniční či obrannou politiku nebo o fiskální či daňovou politiku. Velmi oceňuji i prezidentům důraz na sociální chartu a podporu demokratičnosti uvnitř struktur Evropské unie. Ke škodě věci bylo, že účast poslanců na tomto zasedání byla spíše sporadická a neodpovídala významu návštěvy.
V souladu s panem prezidentem jsem i v pohledu na co nejrychlejší zavedení společné měny. S čímž ovšem nesouhlasím je přistoupení naší země ke Smlouvě o rozpočtové unii (přesněji Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii) . Deklarovaným základním cílem smlouvy je posílení hospodářského pilíře ekonomické a měnové unie přijetím souboru pravidel určených k podpoře rozpočtové disciplíny, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení řízení eurozóny. S těmito cíli lze souhlasit, ale je v současné době problematické zavázat se již nyní přijmout soubor povinností, o jejichž fungování a rozvinutí v praxi v první fázi budou rozhodovat jiní. Souhlasím s názorem, že do budoucna by přistoupení ke smlouvě mělo být spojeno s rozhodnutím o přijetí eura a že by bylo vhodné předložit tuto otázku občanům v referendu. A pokud se naše země rozhodne přesto přistoupit ke smlouvě o rozpočtové odpovědnosti již nyní, pak bych doporučoval její přijetí s výjimkou článku III „Fiskální kompakt“.
Jsem přesvědčen, že daleko většími problémem současné Evropské unie není míra dirigismu, ale vysoká míra odloučení její politiky od politik jednotlivých zemí a nedostatek demokratické kontroly ze strany Evropského parlamentu. Lisabonská smlouva jde sice správným směrem, ale neřeší každodenní problémy mezi starými a novými členskými zeměmi.Příkladem je například společná zemědělská politika, platby za obnovitelné zdroje, rozličná daňová politika a zejména nejednotná zahraniční a obranná politika. Stále jsou a zřejmě budou upřednostňovány národní zájmy před společnými zájmy Evropské unie. Nicméně souhlasím se současnou vládou, že je nutno prosadit aktivní politiku a účast naší země ve strukturách EU tak, abychom se nestali přívěškem této mezinárodní organizace.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
