Pokud člověk analyzuje současný stav na mediálním trhu, který stále výrazněji ovlivňují elektronická média, pak zjistí dva trendy, které se dnes dostávají do popředí. Tím prvním je výrazné ovlivňování široké veřejnosti privátními médii, kde se o nějaké vyváženosti nedá ani hovořit. Je to způsobeno zejména vlastnickou strukturou, propojeností podnikání s politikou a sázka na takzvanou PR politiku, ve které již nejde o prosazování politického programu, jako o veřejnou známost. Nehledě na obrovský vliv různých průzkumů veřejného mínění, povětšinou zadaných za konkrétním cílem , zejména z důvodu ovlivnění názoru či zájmu občanů.
Tím druhým trendem je mělké předkládání informací, které se zaměřují na cílovou skupinu s cílem předkládat názory pouze jedné ze stran sporu. Namísto obsáhlé a věcné diskuse média přistupují k propagandisticky pojatým zprávám či k preferování těch správných názorů. A tady není velký rozdíl mezi privátními médii, plnícími zadání majitele a mezi veřejnoprávními médii, které by měly plnit veřejnou službu občanům. To, že v řadě případů oba trendy splývají či se vzájemně doplňují je také jasné a dokonce pro potřeby PR politiky účelné. Přesto či právě proto je nutno se zamyslet, zda současný mediální trh odpovídá dalšímu rozvoji demokratické společnosti a zda spíše nevytváří dojem demokracie.
Mohu uvést řadu konkrétních případů, které spíše ukazují na nedemokratický a nerovnoprávný přístup médií vůči veřejnosti. Řada týdeníků, ale i deníků vlastněných privátními vlastníky je spíše hlásnou troubou těch, které vlastník podporuje. Tím dochází k obcházení rovné soutěže politických stran či politiků a k paralyzování odlišných názorů. Příkladem může být problém starosty města Uherské Hradiště, které bez souhlasu zastupitelů zadalo veřejnou soutěž na úpravu znaku a loga města za 400 tisíc korun. Přes odpor opozice a veřejnosti dostal, na rozdíl od opozice, prostor pro rozhovor. Ten byl přitom velmi zavádějící a v řadě použitých argumentů i v rozporu se zákonem o obcích. Podobně se chovají i deníky vlastněné A.Babišem, které slouží jako PR pro politiky a představitele hnutí ANO 2011.
Nejde přitom pouze o jakousi novodobou propagandu, ale problémem je, že jsou předkládány zavádějící informace, které mají snížit aroganci moci. A to jak politiků, které média chrání, tak vlastníků těchto médií, kteří usilují kromě ekonomické moci i o moc politickou. Nezřídka se stává, že tito samí neváhají útočit i na veřejnoprávní televizi či rozhlas, pokud jim nejde na ruku a dovolí si mít kritický pohled na jednání těchto politických podnikatelů. Podle mého názoru schází v České republice regulátor mediálního trhu, který by tyto popsané problémy i trendy v moderní mediální politice usměrňoval. Ten problém je totiž v tom, že takto pojímaná média oklešťují demokracii a namísto demokracie skrytě budují prvky autoritářského režimu. A to je po dvaceti pěti letech od sametové revoluce opravdu velmi vážná věc.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
