Senátor Horník: Opět stát a úředníci ví všechno nejlíp, rodiče jsou až poslední

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vážená veřejnosti. Po tak důkladně připraveném projevu mé předřečnice se špatně vystupuje. Já nemám připraven žádný projev směrem k vám, a to z toho důvodu, že jsem zareagoval až dnes ráno, že vlastně vystoupím.

Moje předřečnice už mluvila o tom, co si osvojuje všechno stát. Stát si toho začíná osvojovat čím dál tím víc. Já mám dojem, že to bude ještě horší, protože úředníkům jsme dali jakousi definitivu, oni za to budou velmi dobře do konce života placeni, budou mít svým způsobem jistotu, možná budou většinou i neodvolatelní. A samozřejmě, buďme připraveni na to, že takových návrhů zákona přijde o hodně víc. A bude úplně jedno, jestli bude u vlády koalice levá, pravá. Ale to nebezpečí tady je. Já mám dojem, že už ta hra s národem, ale ze strany úředníků, už dávno začala. Parlament této republiky si jenom myslí, že o něčem rozhoduje, já už jsem to tady jednou říkal. V podstatě nerozhoduje. Rozhodují úředníci, kteří nám podsouvají jejich názory. Veřejnost, občanská společnost je velmi málo poslouchána.

Dovolte mi, abych přečetl email, který jsem dostal ze svého vlastního obvodu, s tím, že vím, že těchto různých podnětů jste dostali obrovské množství u vás taky. Já se ptám, protože velmi dobře máme zpracováno za poslední desetiletí očkování jako takové, asi nejlíp skoro v Evropě, možná ve světě, jsme v tom hodně daleko, ale já se ptám, jestli taky někdo nechal zpracovat statistiku negativních účinků toho očkování. Víme my všichni o těch dětech, kterým očkování ublížilo? Nevím o ní.

A když tak, tak bude neúplná, protože ne s každou maličkostí asi rodič okamžitě běží ke svému doktorovi, nebo běží, ale on to nikde nezaznamená. Já jsem tento problém zaznamenal před nějakými, dneska již 9 lety. Naštěstí to byla záležitost chvilková, myslím tím měsíční. Všechno se srovnalo. Zaplaťpánbůh je dítě zdravé a nenechalo to trvalejší následky. Ale zde to, co přečtu, spíš tímto směrem běží a utíká.

Dcerka byla očkována v 5. měsíci Infanrixem hexa, povinná vakcína to je, první dávkou, v 6. měsíci pak druhou dávkou. Po 2. očkování nastal velký zvrat. Do té doby byla čilé miminko, které se už začínalo pohybovat. Po 2. vakcíně se vrátila zpět ve vývoji a přestala se hýbat. Ležela pouze na zádech a byla velmi plačtivá.

Když se tento stav nelepšil, nastal kolotoč vyšetření, kdy mi v podstatě všichni odborní lékaři mezi 4 očima potvrdili, že je to z očkování. Oficiálně to nenapsal nikdo.

Pouze z neurologie dostala dcera dočasnou kontraindikaci. Stav se lepšil velmi pozvolna, začala chodit ve 2 letech. Když začala chodit, neuroložka ji uznala za zdravou a dětská doktorka začala apelovat na pokračování očkování. Na námitku maminky, že dcera sice chodí, ale po mentální stránce je minimálně o rok pozadu, nebyl brán zřetel. A na dotaz, když bude očkována tou stejnou vakcínou, která jí toto způsobila, zda se tato reakce nebude opakovat, bylo mamince sděleno, že to nikdo nemůže zaručit. Dceři jsou 4 roky. Je skoro stejná, motoricky je stále o rok pozadu oproti vrstevníkům. Dělá pokroky. Mentálně taktéž. Má spoustu nestandardních odchylek, např. nemluví ve společnosti jiných dětí. Do klasické státní školky zatím nastoupit nemůže, protože by ji zatím nezvládla.

To je jenom jeden z mnoha případů, a hlavně případů rodičů, kteří to zaznamenají. Je mnoho rodičů, kteří nemají zase takové povědomí. A mám dojem, že oni jsou potom dáni na pospas našemu zdravotnictví. A už potom na konkrétním doktorovi, a už záleží jenom na něm, jak bude postupovat.

V podstatě jsme obdrželi, mám dojem, že většina z nás, takové dvě mapky, na kterých bylo území Evropy. Tam se můžeme podívat, jak které státy postupují v rámci očkování u svých národů. Zajímavé je, a tím nechci mluvit proti českému zdravotnictví, ale zajímavé je, že čím jdete víc na východ, tím se očkuje víc. Čím jdete víc na západ, tak se očkuje méně. Nebo jenom částečně. Je to velmi zajímavé se na to podívat a možná by bylo taky zajímavé, jak dalece kde vyskočí jaké choroby.

Mám dojem, že někdo zmiňoval na výboru nebo kde to bylo, připomínal sousední Německo s obrnou.

Víte, žiji v pohraničí, což většina víte. A naše děti běžně navštěvují různé akce v dětských kolektivech v sousedním Německu.

Dokonce několik dětí z naší obce chodí do školy v Německu. Je zajímavé, že oni tam takovéto věci skutečně nevyžadují, oproti tomu, co požaduje náš stát, naši úředníci.

To, že někdo přišel s nějakým návrhem dát sankci půl milionu korun, prosím vás, půl milionu korun... Mě by zajímalo, jestli to vzešlo z úst, nebo psaného textu na ministerstvu. Nebo to byl možná nějaký pozměňovací návrh některých z poslanců, kteří to možná ještě navíc všichni potvrdili, nebo většina potvrdila svým hlasováním. To je neskutečná sankce! Mně to připomíná zákon, který jsme tady nedávno probírali, opakovaně, protože Poslanecká sněmovna bohužel tehdy nedala na naše pozměňovací návrhy. Byl to zákon, kde se řešily ty dětské skupiny, lesní školky, abych to připomněl trochu víc.

Opět stát si vzal v tomto zákoně a úředníci na svůj hrb to, že on to ví nejlíp, že rodiče jsou asi poslední v celém tom řetězci. Tento zákon mi připomíná tu rozpravu, která tehdy probíhala. Opět se snaží ministerští úředníci národu a občanům něco podsouvat a občanskou společnost nedostatečně poslouchají. My jsme ti poslední a v kleštích, jako Senát, už to tady řekly moje předřečnice, měli jsme na to ani ne 3 týdny, dokonce si myslím, že na projednávání výboru na to byly asi 2 dny, nebo týden, já teď nevím přesně, tak, jak jsme to dostali v té písemné formě.

Samozřejmě, že vítám taky prodloužení z 30 na 60 dnů projednávání. Nicméně to nám nepomůže. Z reakcí, které dostáváme od občanů, vidíme, že ne vše, co přijde z Poslanecké sněmovny a co přijde zejména předkládáno jednotlivými ministerstvy, je úplně to nejlepší a pro nás málo časově možnost diskutovatelné.

Je tady ještě jedna zajímavá věc. Mám dojem, že to také říkala už paní předřečnice. Paradoxní je, že dítě, které přijde do kolektivu a nebude očkováno, tak za to jsou sankce, ale u těch, kteří je doprovází, to znamená, můžou to být klidně zdravotníci na těch akcích, nebo samozřejmě učitelé, nebo v samotné škole, tak oni očkováni nejsou. V podstatě se ví, že očkování jako takové po létech, někdy po desetiletích, pozbývá možnosti bránit organismus, že vlastně jedině prodělání nemoci je trvalá imunita.

Já se ptám, jak je možné, že děti budou muset být naočkovány, a dospělí v podstatě ne? To mi připadá jako hodně nesmyslné. Už tady byl zmiňován pan profesor Beran. Já mám dojem, že těch lidí, kteří se zabývají touto záležitostí na vrcholné úrovni, je určitě o hodně víc v České republice. Bylo by zapotřebí možná začít přemýšlet trošku jinak, než jsme byli zvyklí my – starší generace, že jsme hodně poslouchali, ale dá se říct, že to, co nám bylo podsouváno, nikoliv to, co chtěl národ, nebo co chtěli občané.

Musím říct, že materiál, který byl zpracován vládou, nebo ministerstvem, mi vadí. A to z toho důvodu, máte to před sebou na stole, je stanovisko Ligy lidských práv, kde se mimo jiné můžete dočíst. Je to v podstatě strašení onou ebolou. Následující věta ministerstva, která se nevztahuje k tématu, potom přispívá k naprosto neopodstatněnému vyvolávání strachu a šíření paniky. Jakým problémům musí čelit populace, když není očkovací látky, vidíme v zemích, kde se nekontrolovatelně šíří ebola. Máme za to, že podobných argumentů bulvárního typu by se mělo ministerstvo zdržet, raději předložit konkrétní data a důkazy, které by legitimizovaly epidemiologické opatření, které spočívá v odepření přístupu dětí do kolektivu, a vysvětlit, proč není možné, aby dítě chodilo v 5 letech do školky, když rok na to stejně nastoupí do školy.

Já už nebudu více zdržovat, mám tady toho ještě trošku víc, ale je to asi zbytečné, abych nechal taky prostor svým kolegům, kteří půjdou po mně.

Téma, kterému nerozumím, ale téma, které jenom cítím jako občan, jako rodič. Jestli měla Poslanecká sněmovna půl roku na to vyslat kvalitní zákon do Senátu, a neudělala to tak, tak asi budeme my muset se pokusit trošku tyto věci napravit, nepřikláním se úplně k tomu ten zákon zamítnout nebo ho vrátit bez jakéhokoliv našeho pozměňovacího návrhu. A protože debata bude ještě určitě o hodně víc vzrušenější, tak po domluvě klubů nebo předsedů klubů chci požádat, až skončí projednávání, o 15minutovou přestávku pro kluby.

Děkuji.