Koho je možné právně nazývat uprchlíkem?
Každý stát nyní i v minulosti má právo regulovat vstup a pobyt cizinců na své území. O tom nemůže být pochyb, neboť kdyby tomu tak nebylo, stát by již nebyl státem. Určitou výjimkou z toho práva se stalo přijetí Úmluvy o právním postavení uprchlíků Valným shromážděním OSN v roce 1951. Tato úmluva je klíčovým dokumentem platným pro odlišení uprchlíka od jiných migrantů. Je důležité připomenout, že tato úmluva byla původně dokumentem řešící časové omezenou situaci prakticky jen evropských uprchlíků po druhé světové válce. Následný Protokol z roku 1967 rozšířil její působnost a odstranil geografické a časové omezení. Dále je nutno říci, že úmluva byla transformována do našeho právního řádu Zákonem o azylu ( zákon č. 325/199 Sb.). Tento náš platný zákon nepoužívá slovo uprchlík, ale nahrazuje ho slovem azylant. Stručně řečeno azylantem podle tohoto zákona je cizinec, který požádá o azyl a bude zjištěno, že ve svém domovském státu je pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod a nebo postačí, že má strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, pohlaví a tak podobně. Jen v muslimském světě, který Evropu obklopuje, se tak může cítit uprchlíkem ( podle našeho zákona azylantem) po právu například každá žena, která se nechce v parném létu zahalovat podle koránu. Jedná se tak o stamilióny lidí, kteří mají právo "se přesídlit" k nám a náš stát je jim povinen podle vlastního zákona vyhovět.
Není čas na změnu Zákona o azylu?
Vzhledem k vážnosti situace, kdy podle všech prognóz se dávají do pohybu směrem do Evropy tisíce a tisíce cizinců ( pozor ne jen muslimů ) a tento proud každoročně bude vzrůstat geometrickou řadou, přimlouval bych se k "návratu ke kořenům" vzniku úmluvy o uprchlících ( nezpochybňuji její vlastní existenci, neboť pomáhat je jistě činem lidskosti). Tedy přimlouvám se opět ke geografickému omezení této pomoci. Vyjdeme-li ze základní téze, kterou sdílí jistě většina obyvatel naší vlasti včetně jejich vrcholných představitelů a to, že nejlépe pomáhat v místě problémů, pak mám za to, že uprchlíkům z Evropy by měli opět pomáhat státy z Evropy, uprchlíkům z Afriky africké státy a tak podobně. Je zcela jasné, že úmluva a náš zákon byly přijaty za zcela jiné geopolitické situace ve světě než je ta současná a budoucí. Změňme tedy zákon a to urychleně, neboť jsme podle dosavadního zákona povinni přijmout opravdu milióny cizinců. A nechlácholme se faktem, že zatím u nás žádá o azyl jen pár set osob. Je zcela evidentní, že až sousední státy směrem na západ zkolabují, žádostí u nás se dočkáme v řádech tisíců a tisíců také.
Jak konkrétně změnit zákon?
Nemám rád jen teoretizování a tak zde navrhnu konkrétní změnu zákona o azylu, kterou by měl přijmout náš parlament. Nejschůdnější a jednoduchou změnou by bylo přebudovat § 10a tohoto zákona. Zde je ustanoveno, kdy žádost o udělení azylu resp. mezinárodní ochrany je nepřípustná. Již dnes je zde 5 důvodů nepřípustnosti podání žádosti. Důležitá je právě ta nepřípustnost. To zjednodušeně znamená, že se žadatelem není ani zahájeno řízení o poskytnutí azylu. Řízení totiž znamená již to, že po dobu řízení se stát o cizince - žadatele je povinen starat, což je časově i finančně náročné a to ikdyž by na konci řízení byla žádost zamítnuta. Řízení lze totiž pomocí právních kliček a soudních řízení protahovat na týdny nebo měsíce a z toho plyne nutnost budovat po celé zemi desítky zařízení pro žadatele čekající na vyřízení své žádosti. Konkrétně navrhuji doplnit příslušné ustanovení o další důvod nepřípustnosti žádosti a to že žádost je nepřípustná také v případě, že: " má-li cizinec občanství státu, který se nachází mimo světadíl Evropa a jsou-li na tomto světadílu alespoň tři státy, kde mohl cizinec nalézt účinnou ochranu. V případě, že cizinec je osobou bez státního občanství považuje se stát jeho původu stát v němž měl poslední trvalé bydliště. V případě států nacházejících se na více světadílechech je rozhodující pro účely toho zákona světadíl na kterém se nachází hlavní město". Z tohoto nově koncipovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že například cizinec z Ruské federace žádat může, cizinec z Turecké republiky nikoliv. Dále bych se přimlouval, aby ministerstvo vnitra vydalo seznam zmíněných tří tzv. bezpečných států z každé světadílu a to formou vyhlášky. Po odmítnutí nepřípustné žádosti by cizinec byl směřován tam.
Pro odlehčení tématu závěrem chci poznamenat, že znám jeden světadíl, kde uprchlická krize jistě nevznikne. Napovím: je tam jen led a mráz. Ale to všichni jistě znáte od základní školy ze zeměpisu....
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
