Žije v New Yorku. „Oportunismus“ – a „myšlení v zajetí planých přání“ – tepe v jejich americkém vydání. Žně mají hlavně na prahu volebních klání. Sázku na „to, čeho lze dosáhnout reálně“, však pokaždé trestá jen další rozčarování.
„Někteří jsou s to stranit i intervencím v Sýrii a na Ukrajině či kterékoli jiné zemi, kterou si Spojené státy vzaly na mušku.“ „Má snad levice proti Hillary Clintonové podpořit Bernieho Sanderse? Volit demokraty přesto, že se v nich ´zklamali´?“
A dělat tak křoví „politice, prosazující neoliberální schémata, stále víc lidí za mřížemi, války, drancování zdrojů jiných zemí, bohatnutí těch, co bohatí už jsou, chudnutí těch už beztak chudých či nadvládu jedné rasy nad všemi ostatními?“ Skutečná „levice přece nic podobného“ – „ani ty, kdo to razí“ – „podpořit nemůže“.
Řada lidí, kteří se za ni vydávají, si to však odepřít neumí. Někdo z čirého „oportunismu“, co sní, že „nepřijde zkrátka ani on sám“. Jiný v „bláhové naději, že darebáky začne hryzat svědomí“. Leckdo neunese už pomyšlení, že by snad přišel o místo na slunci „eposu o Americe, té zemi veliké a dobré“.
Ty vrtochy ústí do bizarní schizofrenie: „Většina lidí, považujících se za pokrokové či protestujících proti válce v Iráku, žádnou zásadní změnu ve skutečnosti ani nechce. Dost kuráže totiž nemají ani na otázku, co vede americkým agresím ruku.“ Hlavu do písku tak raději strčí i „tváří v tvář fiasku protiválečných nadějí, vkládaných do volby Baracka Obamy“. „Propásnout šanci patřit k týmu, co vyhrál, by hrozně neradi.“ A tak si pro jistotu „navlečou i americkou vlajku“. Právě to je však srazí zpátky do komparsu politiky, jíž chtěli hodit rukavici. Oné „děsivé story amerických výbojů, rasistického terorismu i jiných forem útlaku“.
„Sirény ´americké převahy´ znějí vábivě.“ Kdo jejich tónům odolat neumí, zdůvodní si to tím, že „zvěrstva a krutosti“, jichž se ta nadutá arogance dopouští, jsou vlastně „neamerické“. „Velice americké“ však byly už „otrokářství a genocida“, jež mají Spojené státy v rodokmenu.
Právě na „dogma o americké výjimečnosti se však stín pochybností vznáší jen zřídkakdy“. Skutkům, inzerovaným jako její projev, tak hravě prochází i vyslovené násilí. „To je vysvětlením, proč Obamovy války berou i lidé, protestující proti Bushovi.“
„Necuknout z opozice proti americkému státu není přirozeně žádný med. Vyžaduje to nejen schopnost postavit se válce či hospodářské politice, ale odolat i svodům, jak si v tom darebáckém systému najít teplé místečko.“
„Skvělou ilustrací je třída lídrů, vedoucích na scestí černošské hnutí.“ Ti sice „protestovali už před padesáti lety“, teď si však „vystačí s tím, že je čas od času připustí ke špičkám moci, a jsou z toho celí bez sebe. Osudy lidí za mřížemi amerického gulagu či chudých dělníků, bojujících o přežití, jim tlačí na mozek jen zcela sporadicky.“ Jedněm jen z „politické vypočítavosti“, jiným i pro „cynický poměr ke všem ostatním“.
„Kolik z těch, kdo se systému začnou stavět na zadní, s ním chce skutečně i skoncovat?“ A „kolik jich naopak prahne po tom, jak si v něm najít vlastní místo?“ Tím spíš, že si je „pokaždé najde i dobrá duše, co umí poradit, jak se zachovat ´rozumně´, ´pragmaticky´ a ´realisticky´“.
Krédem skutečné „levice je osvobození od rasismu, predátorského kapitalismu a imperialismu. Musí je chtít jak pro sebe, tak pro lidi v celém okolním světě. Kdo s intervencemi vlády Spojených států jinde ve světě nemá problém, nestojí nalevo ani náhodou. A to, zda je jejich terčem ´diktátor´, ´tyran´ či ´kruťas vůči vlastní lidem´, je zcela irelevantní. Všechny ty pojmy jsou totiž jen slovní ekvilibristikou, mající ospravedlnit násilí a zastřít o Americe, budující si vlastní tyranie, pravdy, které se nehodí do krámu.“
Obamovi „demokraté měli v letech 2009 a 2010 pod kontrolou jak Bílý dům, tak obě komory Kongresu. Chtít zvýšit minimální mzdu doopravdy, měli k tomu ideální příležitost. Zazní-li znovu ´Demokrati mě sice zklamali, podporovat je však nepřestanu´, podobný podvod na voličích se už mlčky přejít nesmí.“
Levice musí být „suverénní se vším všudy“. „Nezávislá na všech neduživých liberálních řečičkách.“ Kdo jiný se, pokud to nedokáže, „vezme za Američany, kteří se chtějí zbavit policejního násilí, vrchnostenské zvůle, nezaměstnanosti a špehování ve svém soukromí? Kdo se pak vezme za lidi všude tam, kde jsou vystaveni náletům dronů, okupaci a intervenci?“
Všechny ty, kdo „radí, že se máme přizpůsobit“ - a „přesto tvrdí, že stojí nalevo“ – „třeba vypískat jako lháře“. „Zmatek na téma, o čem je levice, třeba omezit na minimum.“
V Americe i všude jinde.
Psali jsme:
PhDr. Josef Skála, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
