Někdy život hraje podivné hry. Jako by přímo miloval paradoxy. A tak se dvě hlavní politické entity, vybudované, podle vlastních deklarací, na principech demokracie svobody a lidských právech, mohou snadno octnout bok po boku elementům, které nelze, při nejlepší vůli, nazvat jinak, než ultranacionalistické.
Řeč je o Evropské unii a Spojených státech amerických, jež se v krátkozrakém a nesmyslném tažení za udržení hospodářské hegemonie nad Ruskem – postavily do jednoho šiku s hnědým kyjevským režimem, který prostřednictvím soukromých paravojenských oddílů pobíjí civilní obyvatelstvo na východní Ukrajině. Nehodlá akceptovat svobodnou vůli tamního obyvatelstva, uchopit svůj osud do vlastních rukou v souladu s univerzálně uznávaným, (leč povětšinou účelově a selektivně používaným) právem na sebeurčení.
Denně dochází na území Doněcka a Luhanska k masakrům na civilnímu obyvatelstvu, za použití těžkých zbraní a munice, „velkoryse“ dané k dispozici některými členskými státy NATO, včetně toho našeho.
Zatímco je ale u nás politická ultrapravice na veřejném pranýři, na Ukrajině si její zástupci napojení na vražedné banderovské žoldácké „interbrigády“ podávají ruce s vrcholnými představiteli Evropsky i Ameriky, generálních štábů OSAS, (NATO), jejich rozvědkami, které se již dávno trvale usídlily v Kyjevě a okolí, spolu s žoldáckými agenturami, jako „Akademi“ (dříve Blackwater).
Žoldáci lukrativně, s podporou neonacistického sdružení „Patriot Ukrajiny“ a za finančního přispění i českých daňových poplatníků, cvičí kárné prapory, které následně jezdí na Doněcko a Luhansko vraždit tamní obyvatelstvo a provádět etnické čistky.
Vzhledem k tomu, že cílem a účelem ukrajinských neonacistických výpadů je vyvolávání protiruských nálad, plní se poslušně válkychtivé zadání vojensko-průmyslového komplexu upadajících západních ekonomik.
Nelze se proto divit, že situace na Ukrajině eskaluje až do rozměrů v tomto regionu od konce druhé světové války nevídaných. Ukrajinský místodržitel Porošenko už podle informací ukrajinského zpravodajského serveru emaidan.com.ua připravuje vojenský hřbitov pro 250 tisíc hrobů.
I druhý velký konflikt, kterým je v současné době zmítán náš svět, vznikl za materiální podpory Západu a velkého provolávání hesel o demokracii. Z tzv. „Arabského jara“, které úplně zpustošilo Libyi, pohnulo Egyptem, a které se v Levantě přetavilo ve vleklou a krvavou zástupnou válku proti syrskému prezidentu Asadovi, se, ejhle, vyklubal „Islámský Stát.“
Prakticky, stejně jako na Ukrajině, celá maškaráda začala Západem koordinovanými a placenými demonstracemi v ulicích. A jak to dopadlo?
Z jednotek vycvičených CIA a britskými speciály v Turecku a Jordánsku, či z žoldáckých oddílů, placených Saúdskou Arábií a Katarem se vylíhli islamističtí radikálové, kteří se rozhodli vybudovat na troskách pohraničních periferií Sýrie a Iráku, svůj vlastní, Chalífát. Bedlivý pozorovatel si může položit otázku, proč Západ, místo aby v boji proti sektářským radikálům pomohl presidentu Asadovi, který má většinovou podporu syrského obyvatelstva, jak dostatečně jasně ukázaly tamní prezidentské volby z loňského června, raději vyzbrojuje obskurantní (tmářské) hrdlořezy.
Jenže osud (nebo někdo jiný?) postavil do jedné řady i další nesourodé entity – sionisty (Izrael) s islamisty (Islámský stát). Obě skupiny se totiž se stejným mimořádným zájmem zaměřují na likvidaci íránských vrcholných armádních představitelů, fungujících jako „poradci“ u svých spojenců ze Sýrie, Libanonu a Iráku, v boji proti Islámskému státu a jemu podobným odnožím „proxy-terorismu“.
Izrael má na mušce zejména ozbrojenou milici libanonské politické strany Hizballáh, svého zapřisáhlého nepřítele. Židovský stát nedávno narušil území Sýrie vrtulníkem a zasáhl raketou skupinu velitelů Hizballáhu, včetně generála íránských revolučních gard Alláh-Dadiho. Mezi obětmi byl i Džihád Mughniyeh, syn prominentního íránského generála, zavražděného v únoru 2008 v Damašku, během společné perfidní operace Mosadu a CIA. Podobně i v únoru roku 2013 zlikvidovaly izraelské ozbrojené síly, na syrském svrchovaném území, konvoj generála íránských revolučních gard Šateriho na cestě do Libanonu.
Islámský Stát ale nezůstává nikterak pozadu. Podle izraelských zdrojů, si za dobu svého krvelačného působení, na svůj účet připsal minimálně 555 zavražděných íránských důstojníků operujících v Iráku. Mez nimi také velitele elitních jednotek Gen. Mehdi Noruziho a Brig. Gen. Hamida Taghaviho.
Do jaké míry i zde může platit, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ zůstává nadále záhadou. Co ovšem můžeme říct zcela jasně, jak v případě Ukrajiny, tak i blízkého východu je to, že „boj s terorizmem“ není to samé co „boj proti terorismu“.
Mezitím v Jemenu „saúdské“ F-16 možná shazují izraelské jaderné zbraně malé ordonance, neboť jsou to možná sestry a Ukrajinské tajné služby připravují operaci pod falešnou vlajkou v Podněstří.
Každopádně lze očekávat horké a dusné léto s dobrými přáteli, nepřáteli našich nepřátel a dobrými nepřáteli, přáteli našich nepřátel. Jak podotýká jeden nejmenovaný operativec ve službách SSA: "we are making proxy-war to ourselves".
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
