Stanjura (ODS): Probíhá ostrý konkurenční boj, tudíž neexistují ani zakázané či kartelové dohody

Děkuji za slovo. Tak nejprve chci s panem premiérem souhlasit. Myslím, že je to legitimní politický střet, o tom, zda ten zákon je či není potřebný, a pak o úroveň níže debata o jednotlivých paragrafech, navržených opatřeních, případně o vyhodnocování.

A musím ocenit, že naprosto pravdivě je popsána ta situace v důvodové zprávě. Já to ocituji, že velmi ráda tato vláda se odkazuje na evropské právo, na Evropskou unii, ale když se jí to nehodí, tak v tom nepokračuje nebo na to neupozorňuje. Ale tady v důvodové zprávě je správně napsáno: Zákon číslo 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, což náš, český zákon, ale tady bylo ještě: Unijní úprava ochrany hospodářské soutěže obsažená v článcích 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie totiž rozeznává jen dva základní typy porušení soutěžního práva. Zakázané dohody a zneužití dominantního postavení. Takže není pravda, že my, odpůrci tohoto zákona, nechceme žádnou regulaci. My jenom říkáme, že toto jsou opravdu, když to řeknu v uvozovkách, ekonomické zločiny, které křiví poměry na trhu, a to jsou zakázané nebo-li kartelové dohody a zneužití dominantního postavení na trhu. A v tom jsme, předpokládám, ve shodě. My jenom říkáme, my, kterým se nelíbí tento nástroj, že to je speciální nástroj, který jde nad rámec i toho, co říká Evropská unie, identifikuje tyto dva opravdu vážné prohřešky proti pravidlům trhu.

A současně ta důvodová zpráva konstatuje, a také pravdivě, že žádný z největších obchodních řetězců nedisponuje významně větším tržním podílem, a není u něj tudíž možné prokázat zneužití dominantního postavení, protože nemá podíl na trhu. A evidentně se shodneme na tom, že probíhá poměrně ostrý konkurenční boj, tudíž neexistují ani zakázané či kartelové dohody. To znamená z hlediska evropské legislativy - všechno funguje, jak má. Nemůže docházet k zneužití dominantního postavení na trhu, protože nikdo z těch řetězců nemá tak dominantní postavení, ale pozor: Někteří z dodavatelů to tak mají. V některých komoditách někteří vybraní dodavatelé, velmi úspěšní, já je tady nebudu propagovat, mají dominantní postavení na trhu. A současně, a to je také pravda, nedochází, zřejmě, já to samozřejmě nemůžu vědět na 100 %, ale to by určitě řešil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pod výborným vedením sociálního demokrata, tak zřejmě nedochází k zakázaným či kartelovým dohodám. I z povahy toho ostrého konkurenčního souboje o zákazníka.

A pan premiér, já nepoužiji tak ostrá slova jako můj předřečník, ale nepochopil, ne nepochopil, vyhnul se odpovědi na mou otázku, a tvářil se přitom, že mi na ni odpovídá. Pan premiér mě poučil, já jsem to viděl, ale opakování nikdy neuškodí, že vláda má ústavní právo předkládat návrh zákona, v jakém tvaru uzná za vhodné. No to je naprosto pravdivé tvrzení, a nikdo, ani já, jsem to nezpochybnil.

Já jsem položil otázku, když na začátku tohoto legislativního návrhu byly obě dvě strany, odběratelé i dodavatelé, proč vláda, a má na to plné právo, v tom jsme opravdu ve shodě, vypustila dodavatele. Odpověď pana premiéra je: Protože jsme je vypustili. No, vy jste říkal, že byly argumenty pro i proti, tak možná byste nám některé mohl říct a říct, proč u vás, které byly tak závažné, že v tom vašem rozhodování jste si vybrali ten jednostranný legislativní akt, a ne oboustranný. A opravdu jsem nezpochybnil to, že by to vláda nemohla udělat. Může to udělat a udělala to tak. Nic proti. Ale samotný předkladatel, když to zpracoval, tak navrhoval obě dvě strany. A pan premiér má opět pravdu - v rámci řádného legislativního procesu, připomínkového řízení, ale i kdyby to nebylo v připomínkovém řízení, tak vláda to může na svém zasedání prostě změnit. To jsme opravdu ve shodě. Já se ptám, pokud to není tajné, proč. Prosil bych fakt o tu odpověď, ještě budu v podrobné rozpravě.

Můj předřečník správně zmínil, že je poměrně nešťastné, a není to jediný případ, když ten, kdo má ten zákon vlastně provádět a vykonávat, si ho napíše. Já bych chtěl vědět, jak velký byl podíl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, protože z neoficiálních informací mám zato, že podstatný, že to nebylo tak, že to někdo napsal a ÚOHS tomu dal v rámci připomínkového řízení něco. Ale že se o tom v Brně psalo. Mnozí vrcholní představitelé tohoto úřadu se přímo podíleli na tvorbě tohoto zákona. A já, neříkám, že to není možné, jenom říkám, že to je nešťastné, protože kdybychom tak postupovali v jiných oblastech legislativy, tak takhle se nepostupuje, že by skupina nebo úřad, kterého se ten zákon týká, tak to píše. Máme výjimku. Někteří státní zástupci si napsali zákon o státním zastupitelství, ale ten, já předpokládám, že v té podobě nebude přijat Poslaneckou sněmovnou, a je to jeden z vážných důvodů proti návrhu zákona.

Celou tou debatou v tom prvním čtení se nesl názor, řekl bych společný, obou stran toho věcného sporu, že ten dosavadní zákon nefunguje, proto se upravuje. A pan premiér říká: Buďte v klidu, nic se nestalo za tu dobu, co funguje ten zákon. Tak buď funguje, nebo nefunguje. Pokud funguje, nemusíme ho měnit, a pak pan premiér má pravdu, že se nic významného nestalo. Nicméně bych taky potřeboval, když už říkáme, opozice má čísla, tak ať vláda má čísla, bezesporu má větší možnosti než opozice. Pokud to je doteď tak špatné, kolik dodavatelů ukončilo své podnikání z důvodu nekalých praktit odběratelů. Mě by to docela zajímalo.

Pan premiér taky říkal, že už existuje několik případů na základě toho už platného zákona, že ty řetězce změnily své chování a byly donuceny ke změně chování. Já bych poprosil alespoň o jeden konkrétní případ, ať se nebavíme tak obecně. Zákon platí, funguje, nefunguje, a na základě tohoto zákona už se něco zlepšilo. Tak zkusme si říct aspoň jeden příklad, kde se to zlepšilo.

Pan premiér se vyhnul odpovědi na tu otázku, na ty sankce. Já rozumím tomu, že když je nějaký zákon, který ukládá povinnosti, tak by mělo být automaticky, ne vždycky to tak je, tak je možnost vymáhání a případně sankcionování, když někdo neplní zákonné povinnosti. Já jsem jenom upozornil, a neříkal jsem, že nemají být žádné sankce, jen že mi přijdou nepřiměřeně veliké. A zejména v okamžiku, kdy se sdružují menší firmy do nějakého řetězce, tak to může dopadnout opravdu velmi silně, pokud bychom vyšli z toho. A nemůže být odpověď na to: Nebojte se, ten úřad nikdy tu nejvyšší možnou sankci neuplatní.

A poslední poznámka k těm nekalým praktikám. A mám zkušenosti z obou dvou stran, odběratelů i dodavatelů. V důvodové zprávě je napsáno, že někdy ti odběratelé přenášejí obchodní riziko na dodavatele. Copak to stát nedělá v mnoha jiných případech? Kdy docela rozumně rizika toho, že ta dodávka nebude včas, v kvalitě apod. přenáší na dodavatele? To je přece naprosto standardní. Každý rozumný investor nebo odběratel se snaží ve smluvním vztahu vyvarovat rizik a pokud možno rizika, kterých není možno se zcela vyvarovat, např. doručení zboží do místa, přenáší na toho dodavatele. A na druhé straně dodavatelé se snaží přenést riziko na odběratele. Říkám, je to naprosto legitimní. Ale zase vláda identifikuje v té důvodové zprávě jen jednu stranu toho sporu mezi odběrateli a dodavateli.

A pak jenom taková poznámka, která mně přijde spíš úsměvná nebo odlehčená. Jednou z nekalých praktik velmi často zmiňovanou zastánci tohoto návrhu zákona je, že se platí za umístění v regálu - regálovné apod. No dobře, ale když jdete na sport - mnozí z nás byli na mistrovství světa v hokeji letos v Praze - jsou všechny vstupenky stejně drahé? Nebo na ta lepší místa platíte větší cenu? Není to nekalá praktika? Jak je to možné? A je to běžné v mnoha jiných městech. A ze statistik, které máme k dispozici, jak vláda, tak my, víme, že v těch populárních akcích, kde jsou ty letáky - a zákazníci logicky hledají, kde by koupili něco levněji - se prodá až 50 % objemu, až 50 % tržeb. A to je přece standardní marketingová akce, která podporuje prodej konkrétního produktu. Ale co je nejdůležitější - přece každý uzavírá smlouvu svobodně. Neříkejte mi případy, že uzavřu smlouvu, kterou uzavřít nechci. Tomu já opravdu nerozumím. Nemluvím o jednostranné změně smluvních podmínek, to je jiný případ - o tom se bavme, ale bavme se o tom v obecném zákoně, aby to platilo pro všechny, nejenom u potravin, o tom, že někdo může svévolně změnit smluvní podmínky např. jednostranně. To je v pořádku. Ale říkám, to má být v obecném předpisu a ne ve speciálním. Ale jinak to nejsou prostě argumenty, ale jenom dojmy, že něco takového se děje.

Takže já potvrzuji ten ideový spor o to, jestli ano, nebo ne, a nejsem předkladatelem návrhu zákona na zrušení. Ale kdybychom ho projednávali, nevím, kdy nám ho pustíte na projednávání, tak budu hlasovat pro přijetí toho zákona, to říkám zodpovědně. Právě proto, že si myslím, že ty nástroje, které říkají - evropská legislativa, jsou dostatečné. A sama vláda přiznává, že tyto nástroje nemůže použít, protože k ničemu takovému jako kartelovým dohodám a zneužívání dominantního postavení na trhu nedochází v České republice. Taky víte, že na rozdíl od jiných západoevropských zemí je u nás ten trh vysoce konkurenční a nikdo z těch řetězců nemá tak dominantní postavení jako v některých jiných, např. ve Velké Británii apod. A vláda se rozhodla, že v tom věčném sporu mezi odběrateli a dodavateli bude fandit jedné straně. A to nám nepřijde fér. A to je všechno.