V loňském roce navštívila Českou republiku předsedkyně Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace Valentina Matvijenko; pozval ji ještě můj předchůdce ve funkci předsedy Senátu Přemysl Sobotka. Návštěva se týkala především podpory dalšího rozvoje našich hospodářských styků, prohloubení obchodní výměny atd. Při této příležitosti mi paní předsedkyně předala pozvání k návštěvě Ruské federace, a ta byla dojednána na termín od 16. do 18. března 2014. Je pochopitelné, že s ohledem na současnou situaci velmi zvažuji, zda tuto cestu vůbec vykonat. Obávám se, že nebude zrovna vhodná atmosféra na jednání o prohloubení ekonomických vztahů (s pozitivním efektem na zaměstnanost v ČR). Další postup budu pochopitelně konzultovat s vládou, zejména s ministrem zahraničních věcí. Je krajně důležité, abychom v této složité době postupovali maximálně jednotně. Moje dřívější stanoviska ohledně vývoje na Ukrajině platí, ze strany Ruska se bezesporu jedná o akt agrese. Celé mi to připomíná situaci v českém pohraničí v roce 1938, kdy německé obyvatelstvo volalo po připojení k nacistickému Německu. Volání po právu na sebeurčení nesmí být nikdy nadřazeno mezinárodnímu právu, jehož součástí je nedotknutelnost suverenity a územní celistvosti.
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
