Hudba se z našich životů bohužel vytrácí. Češi jsou dnes méně múzičtí, mají větší a věcnější tah na branku, s emocemi a uměním je to u nich čím dál tím větší bída. Rozhoduje rychlost, efektivnost a účelnost. Jejich vztah k věcem ducha – tedy potravy pro duši – dostal pořádně na frak.
Karel Čapek kdysi napsal, že řeč je duše a vědomí národa.
Myslím si, že v době, kdy se psaná čeština nejčastěji objevuje ve 140 znacích na Twitteru a Facebooku, je naší povinností učit děti lásce k hudbě, s jazykem už to totiž asi nezachráníme.
Objektivně vzato, nejsme v tom sami. Ale poukaz na to, že jinde ve světě na tom nejsou o moc lépe, nestačí. Otec současné evropské integrace Robert Schuman (ne ten stejnojmenný skladatel) dostal okolo roku 1965 otázku, zda by něco udělal jinak, když by mohl evropský proces odstartovat ještě jednou. Schuman odpověděl, že by začal kulturou. Žádné euro, žádné uhlí a ocel.
Česká duše nepotřebuje další diáře, mobilní aplikace a konsolidovaná konta, ale hudbu…a možná víru v něco, co nás přesahuje. Bez této potravy budeme jen Půlčeši, o tom jsem pevně přesvědčen. Když se naučíme vracet se jako kdysi k hudbě, nebudou naše srdce tak okoralá a možná budeme víc Češi a víc lidé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
