Děkuji za slovo, pane předsedo. Shodou okolností navážu na to, co zde říkal můj předřečník. Dámy a pánové, zcela typickým učebnicovým příkladem, jak rozeštvávat skupiny občanů a zasévat sémě vnitrospolečenské nenávisti, je pozměňovací návrh pod číslem 8850, který podal lidovecký poslanec Marian Jurečka a který ve svém principu obsahuje zcela nepřijatelný zásah do výpočtu důchodů některých skupin českých občanů, a to především na základě falešného předpokladu kolektivní viny, kterážto sama o sobě je navíc v mnoha případech velice sporná.

Jestliže měl autor tohoto pozměňovacího návrhu pocit, že se kdokoliv provinil proti tehdy platnému právu, myšleno proti právnímu rámci před rokem 1989, a to se samozřejmě také stávalo, měl on nebo někdo z jeho kolegů, nyní tak spravedlivě zapálených, již dávno podat trestní oznámení, a nikoliv nyní takto trapně paušalizovat a s velkou pravděpodobností pouze předvolebně exhibovat. Vždyť nyní, dva měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny, jim nemůže věřit dobrý úmysl nikdo, kdo jen alespoň trošku objektivně a realisticky uvažuje.

Zmíněná kolektivní vina a jakékoliv roubování zákonných norem na ni je skutečně zhovadilost z těch největších. A že zrovna lidovci, jejichž ideoví předchůdci a vzory ničili životy milionům obyvatel po celé planetě a po celá staletí násilnou katolizací a rekatolizací, si toto neuvědomují, je velice zarážející, a oni sami kolektivní vinu rozhodně necítí. Dnes mnozí členové této údajně demokratické partaje se na jedné straně podbízejí a poklonkují před předáky landsmanšaftu, oslovují je milými krajany, a to zcela proti duchu rozhodnutí vítězných mocností, které právoplatný a morálně oprávněný odsun po druhé světové válce iniciovaly, a k tomu si ještě dovolují vyzývat český národ ke smíření, nebo někdy dokonce i k omluvám. Sami ale více než 30 let po listopadovém předání moci jednotu národa podkopávají a rozvracejí tím, že společnost kastují a kádrují, a to na ty dle jejich názoru morálně vyhovující a na ty druhé - méněcenné, vinné, vhodné k jakési převýchově formou redukce starobních důchodů.

A to na ty dle jejich názoru morálně vyhovující a na ty druhé - méněcenné, vinné, vhodné k jakési převýchově formou redukce starobních důchodů. Když nyní čtu výčet těch, kterým by se měl takto uměle pokrátit důchod z politických důvodů, pouze žasnu. Zatímco si předkladatel dovoluje se povyšovat ve svém návrhu například nad obyčejnou sekretářkou sedící na ústředním výboru KSČ, či nad zaměstnance ve služebním poměru federálního Ministerstva vnitra vydávající někde na přepážce cestovní doklady, tak soudců a státních žalobců činných před rokem 1989 jakoby se tento rek spravedlnosti, bohužel ale jen té jeho, bál. Tak nejen on se samozřejmě bojí, protože mnozí z těchto soudců a prokurátorů aktivně činných ještě dnes by si takovouto jasnou sociálně ekonomickou segregaci určitě líbit nenechali.

Osobně mě také zaráží aspekt, jak může navrhovatel zákonná pravidla k výpočtu důchodu měnit, která zde platila po desítky let. A zapomíná na to, že zde platí jakýsi nepřijatelný princip retroaktivity. A on je chce měnit nejen ideologicky, ale také poměrně hloupým způsobem. Stačí jeden ilustrativní příklad za všechny. Marián Čalfa byl od 7. prosince do 10. prosince 1989 pověřen řízením vlády. Současně od 3. 12. do 10.12. 1989 byl prvním místopředsedou vlády. Od dubna 1988 do 3. prosince 1989 ministrem bez portfeje. To znamená, že by podle pozměňovacího návrhu pana kolegy Jurečky byl v tomto období ještě morálně nečistý. Ale když byl potom ve funkci předsedy vlády od 10. 12. do 30 12. roku 1989, tak už byl stejnou optikou naprosto vyhovující.

Kolegyně, kolegové, skutečně ještě necítíte s prominutím až hloupost a pokus o revanš tohoto ideologického balastu, který má býti námi vpraven do projednávaného zákona? Jakýmsi pomyslným vrcholem nesmyslnosti a zbytečnosti pozměňovacího návrhu kolegy Jurečky je ale pojistná vsuvka, že některým vybraným osobám nebude důchod krácen za dobu, kdy prokazatelně a bez vědomí svých nadřízených spolupracovali s účastníkem protikomunistického odboje nebo s jinou osobou nebo organizací, která prokazatelně vystupovala proti komunistickému režimu a zasazovala se o ochranu základních lidských práv a svobod a svou spoluprací účastníka protikomunistického odboje nebo jinou osobu vystupující proti režimu v jejich činnosti aktivně podporovala. Tolik citace z pozměňovacího návrhu.