Takové činy jako vražda dítěte nebo brutální mučení ukončené sprostou vraždou nejsou zkratovitým jednáním, kdy je vražda dílem rozrušení a okamžiku. Je k tomu potřeba vrozené bytostné bestiality a ta se uvězněním daného jedince odstranit prostě nedá. Je-li v zásadě přeměna lidské povahy možná, pak u průměrného člověka trvá okolo dvaceti let a vyžaduje jeho vysokou snahu a supervizi odborníka. Nebo je změnu povahy možno docílit i rychleji "nedobrovolně" vytvořením určitých podmínek, které ale současné vězeňství velmi těžko a velmi draze vytváří.
Jediným možným řešením je prostě trvalá eliminace bestiálních vrahů. Oproti doživotí je však trest smrti účinnější, jelikož blízkost smrti je opravdu velice silné agens, které otřese i otrlým a jinak bezcitným zločincem, který na základě takto vzbuzeného soucitu sama se sebou dokáže konečně pocítit lítost a soucit se svými oběťmi. Ideální v tomto ohledu je americký model oddálení popravy, kdy po vynesení rozsudku smrti má dotyčný většinou dost času na účinnou lítost nad svými skutky, na smíření se s Bohem v případě věřících a v nejlepším případě na hluboce založenou změnu své osobnosti(a v případě šlendriánství taky ještě čas na prokázání, že je obětí justičního omylu), která jako opravdová může mít vliv na pozdější zmírnění rozsudku, což je jedině správné a o to přece jde.
Mudrc pravil, že policajt, soudce a kat naše problémy nevyřeší, což je naprostá pravda. V jejich odstranění ale řešení problému také neleží neboť se dostáváme do situace ještě horší. Všeobecné zlepšení nastane poté, kdy většina společnosti přijme za své jednoduché pravidlo neubližovat a mít vzájemnou úctu jeden k druhému. K tomu není třeba žádného zákona, vyhlášky, nařízení či usnesení politického grémia. Je to jen na pochopení a vůli každého jednotlivce, že jedině takto mohou na světě vzniknout snesitelné podmínky vzájemného soužití.
Nebojme se tedy obnovit dikusi o zavedení trestu smrti. Pochopme už, že odsouzení na doslova směšných 17 let s možností předčasného propuštění za bestiální vraždu společnosti absolutně nic pozitivního nepřináší. Je to příliš krátká doba na to, aby se pachatel zcela změnil a jeho chování nebylo nebezpečné. Co budeme mít z takového spoluobčana-agresora, až se zase mezi nás vrátí? Jedině tak strach o své manželky a děti, protože na ty by zútočil nejdříve, na nejslabší. Nemyslíte, že štika, vyjmuta na určitou dobu z rybníka, bude po návratu zase štikou? Jak je vůbec možné, že za útok maximální brutalitou, který oběti nedává sebemenší šanci, nedostávají pachatelé automaticky také maximální trest? Tady přece nemohou být žádné polehčující okolnosti, jinak je nadržováno pachateli na úkor oběti, a to je nespravedlivé. V žádném politickém systému minulosti nebylo věnováno tolik právní jistoty pro zloděje a různé přestupce zákona.
Proč je tedy v některých státech země, která je často označována (ať sebou nebo ostatními) jako jedna z největších demokracií světa, trest smrti stále využíván? Odpověď by se mohla skrývat v chápání evropského kontinentálního a anglo-amerického práva. Zatímco kontinentální právo, používané i v České republice, chápe obecně tresty jako prostředek k nápravě osoby, tedy věc výchovnou, anglo-americké právo pojímá trest jako skutečný postih sám o sobě, můžeme říci jako odplatu za protiprávní jednání. Z tohoto výkladu Roberta Krejčího, je potom jasné, že zatímco pro evropské právo není trest smrti přijatelný, neboť vždy zde musí být alespoň teoretická šance na polepšení pachatele a jeho následné opětovné zařazení do společnosti, anglo-americkému právnímu systému se jako prvořadé jeví dát pocítit pachateli odpovídající měrou tíhu jeho zločinů.
Podpisem 13. protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech (ECHR) se všechny země Evropské unie (EU) zavázaly k trvalému zrušení trestu smrti za všech okolností. Zavázaly se též k uplatňování Listiny základních práv EU, přičemž „nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven“.
Jiří Vítek, předseda strany Patrioti
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Patrioti
