Situace je neradostná a ten optimistický výkřik, který jsme tady u mého předřečníka slyšeli, vynechal jeden implicitní předpoklad, a sice že letos v seznamu ročních období byla vynechána zima. A samozřejmě dobré podmínky v zimě stavebnictví krátkodobě akcelerovaly, ale nejsme takoví optimisté, abychom opakovali, že tento typ zimy, pro lyžaře poněkud nešťastný, se bude opakovat i příští rok. Dalším důvodem pro ztrátu tohoto optimismu je velmi nízká srovnávací základna.
Rád bych připomenul jenom jednou či dvěma větami několik fakt, která zatím nebyla zmíněna. Od roku 2004 stavebnictví kleslo svojí kapacitou o 33 % a odešlo z něho 50 000 zaměstnanců, množství stavebních firem zkrachovalo a dnes jsme zhruba, po těch krátkodobých růstových oscilacích, na úrovni roku 2004, čili podařilo se nám výrazně posunout, jenomže opačným směrem. V roce 2014 jsme na úrovni roku 2004 a hluboko pod rokem 2008, který byl rokem vrcholné konjunktury. Tolik takové varování do minulosti. A teď už mi dovolte zaměřit se do budoucnosti.
Již bylo řečeno, že 30 – 40 % zadavatelů stavebních prací představují státní orgány v celé té mnohastupňové členitosti. A státní orgány by kromě teplých slov na těchto konferencích měly také něco konkrétního dělat pro rozvoj stavebnictví jako indikátoru konjunktury. Protože považujeme-li stavebnictví za indikátor konjunktury, tak můžeme zcela jasně říci, že u nás ještě žádná konjunktura není. Mimochodem, ty nadšené výkřiky za první kvartál jsou ostře v protikladu proti expertním odhadům celoročního vývoje stavebnictví, který je 0,7 %.
Jaká opatření by podle mého názoru stát měl podniknout? Rozdělil bych je do tří částí, na část legislativní, část rozpočtovou a konečně na část, kterou nazývám tzv. investiční injekce.
Část legislativní podle mého názoru zahrnuje dva podstatné zákony. Velmi vítám, že naše vláda připravuje zákon o liniových stavbách, který má usnadnit stavbu jak silnic, tak dalších liniových zařízení, a má zabránit paním Havránkovým a jim podobným. Velice vítám, že paní ministryně Jourová má v gesci zákon, který se týká veřejných zakázek. Prostudoval jsem si preliminární verze. Myslím si, že zákon je v podstatě dobrý, že je tam to dobré rozvolnění, které pomáhá malým firmám, protože velké firmy často přijmou zakázku, pak ji rozdělí mezi své subdodavatele, shrábnou marži a samy nic neudělají.
To, co se mi na tom zákoně nelíbí, je zvýšení podílu víceprací z 20 % na 50 %. Myslím, že to otevírá prostor korupci a že v podstatě tak velké vícepráce jsou možné jenom ve výjimečných případech jako je sesun půdy na D8 apod. A jinak 50 % víceprací svědčí o mizerné projektové přípravě, takže tam opravdu sám osobně nevidím důvod, proč tento limit zvyšovat. Naproti tomu nadšeně souhlasím s tím, že bude zrušeno nesmyslné ustanovení, které říká, že když se do tendru přihlásí jeden zájemce, tak ten tendr skončí. Tolik, pokud jde o legislativu.
Pokud jde o fiskální impulsy, ony nejen že žádné nejsou, ony ty které byly, mizí. My jsme slavili, tedy někteří novináři s obvyklou nízkou informovaností slavili fakt, že státní rozpočet v minulém roce skončil v deficitu nikoli očekávaných sto, ale osmdesát miliard. Když se ovšem na tu strukturu deficitu podíváte, tak zjistíte, že to bylo na úkor investic. Prostě jsme dvacet miliard neproinvestovali a ještě jsme měli tu drzost se chlubit, jak úsporně hospodaříme.
Mám tady čerstvá data za leden až duben 2014 a mohu Vám s potěšením sdělit, že investiční výdaje, tedy výdaje do tvorby hrubého fixního kapitálu za toto více než čtvrtleté období, klesly o 16 %, opakuji o 16 %. To se nám to hospodaří, když nám lidé půjčují. Podobáme se rodině, které padá střecha na hlavu, ale my nejdřív musíme provdat Aničku, pak jsme ještě nebyli na dovolené na Seychelách, mezitím shnije krov a až se vrátíme, tak naše budova bude bez střechy.
Proto pokládám za nejdůležitější úkol při práci na rozpočtu na tento rok, resp. na příští rok, výrazné zvýšení podílu investic. A to je reálná pomoc stavebnictví místo výkladů o tom, jak stavebnictví milujeme.
Poslední bod, který bych rád zmínil, jsou investiční injekce. Ty, jak víte, jsou schopny rozpoutat jednou jedinou velkou stavbou multiplikační efekty. Rád připomínám Franklina Roosevelta a jeho projekt Tennessee Valley Authority, ale nebyl to zdaleka projekt jediný.
Já jsem, milí přátelé, hrdým držitelem nikoli jedné, ale dvou cen Ropák roku. První jsem dostal přibližně před dvanácti lety za dostavbu Temelína. Sděluji Vám, že Temelín stojí, vyrábí 35 % potřeby naší elektrické energie a přes výkřiky zelených alarmistů v něm nebyla zaznamenána za celou dobu jediná vážnější porucha. Jsem silným zastáncem toho, aby se v této tendenci pokračovalo. Aby se doplnil Temelín o další dva bloky, Dukovany o jeden blok a považuji to právě za ten injekční impuls, který by mohl rozhýbat nejenom stavební, ale i strojírenské obory.
Za druhý poslední impuls považuji výstavbu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Vím, že někteří to považují za megalomanský projekt, kdyby žili v době Jakuba Krčína, nikdy by nevznikly rožmberské rybníky, protože to byl také megalomanský projekt. Ale v souvislosti s tím Ropákem roku bych chtěl s radostí konstatovat, že nedávno vyšlo veřejné prohlášení 43 osobností, které tento projekt podporují, jsou mezi nimi rektoři, děkani, profesoři, odborníci na vodní hospodářství, na energetiku, na dopravu atd. Někteří z nich jsou možná přítomni i v tomto sále, já bych jmenovitě poděkoval doyenovi našeho stavitelství profesoru Petru Moosovi, ale i mnoha a mnoha dalším.
Skončil bych tím, že si samozřejmě těchto lidí vážím daleko více než šašků z Hnutí Duha, kterým ostatně vyčítám jednu naprosto nesportovní operaci. Udělíte-li někomu dort, byť by to byla anticena, očekáváte, že buď si oceněný pro tento dort přijede, nebo mu ho pošlete. Tradice Hnutí Duha, tedy udělovatele ceny Ropák roku, je, že ten dort udělí a poté sežerou. Já to pokládám za tak nesportovní projev, za tak nízkou morální úroveň těchto lidí, že to považuji v závěru svého projevu za nutné zmínit.
A teď už bych Vám jenom popřál, aby Vaše firmy začaly prosperovat za pomoci státu a aby se Vám podařilo jak vlastními silami, tak intenzivní státní podporou stavebního podnikání překonat ty zlé doby, které jste zažili, mimo jiné díky minulé vládní politice, která škrtila všechno, na co se podívala, a investice do stavebnictví svázané s nesmyslným zákonem o veřejných zakázkách byl takový otloukánek.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Česká národní banka, 29. května 2014
Psali jsme:
Ing. Miloš Zeman
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: zemanmilos.cz
