My v hnutí SPD
naprosto jednoznačně uznáváme, že v této nelehké době, o které ani
netušíme, jak dlouho bude trvat, je
třeba dát pracujícím rodičům pečujícím
o své malé děti do deseti let alespoň nějakého jistotu důstojného pravidelného příjmu
– a to i bez ohledu na to, zda splňují podmínky pro „standardní“ ošetřovné dle
zákona o nemocenském pojištění, který platí „v klidných dobách“.
V čem vláda pochybila?
Vládní návrh zákona ovšem obsahoval mnohé nedostatky a mezery, nad kterými jsem nemohla zavřít oči – a musela jsme se pokusit je napravit.
Předložila jsem proto k vládní předloze několik úprav, jejichž cílem byla snaha, aby toto mimořádné ošetřovné v mimořádném čase znamenalo skutečně efektivní a rychlou pomoc pro všechny slušné a pracujícím občany postižené dopady omezujících epidemiologických a vládních opatření v oblasti školství.
Chtěla jsem dosáhnout toho, aby nárok na toto ošetřovné měli všichni zaměstnanci pracující na dohody o pracovní činnosti a na dohody o provedení práce bez omezení, za předpokladu, že byli zaměstnáni v době, kdy jsou opatření o uzavření škol v platnosti. Není možné vědomě dopustit, aby zde nyní - možná až na několik týdnů i měsíců - zůstala skupina dosud řádně pracujících občanů bez příjmu, a to jenom proto, že musí pečovat o své malé děti!
Právo na ošetřovné i v rámci širší rodiny
Také
jsem navrhla, aby nárok na toto krizové ošetřovné měli i další příbuzní dítěte
(vedle jeho rodičů), o které je v době tohoto plošného uzavření škol
pečováno,
i když s ním trvale nežijí ve společné domácnosti, pokud se současně jedná
o zaměstnance odvádějící nemocenské pojištění.
Šlo
mi o to, aby se rodinní příslušníci mohli při delší péči o děti vystřídat,
což by pomohlo zejména matkám-samoživitelkám.
A obecně rodičům s nižšími příjmy, kteří musí, obrazně řečeno, obracet
každou korunu, a pro které je zcela zásadní, zda budou dlouhodobě pobírat 100%
svého standardního pracovního příjmu, anebo pouze 70 či 60 %, což už je
„nahání“ do dluhových a exekučních pastí. Či, v tom „lepším“ případě, do
pomyslné fronty se žádostí o sociální dávky.
Můj návrh by jim umožnil pokles příjmu minimalizovat prostřednictvím koordinace péče o dítě v rámci širší rodiny.
A
také jsem tímto návrhem chtěla docílit toho,
aby svá zaměstnání nemuseli právě teď opouštět příslušníci společensky
mimořádně důležitých profesí, zejména
ve zdravotnictví. Což je věc prvořadého veřejného zájmu.
Pomozme nízkopříjmovým občanům!
A
navrhovala jsem i zvýšení tohoto mimořádného
ošetřovné na 80 procent
tzv. denního vyměřovacího základu - oproti vládou navrhovaným 60 procentům. A to
proto, aby se zejména nízkopříjmové, ale
nyní už i středněpříjmové skupiny našich pracujících občanů, nepropadaly do
příjmové chudoby vzhledem k tomu, že letos již podruhé budou jejich příjmy
delší dobu významně nižší než jejich běžné příjmy ze zaměstnání. Což u mnoha
z nich zakládá opět velké riziko jejich potupného pádu do příjmové a existenční tísně se všemi
představitelnými negativními důsledky.
Všechny tyto změny nakonec sněmovní většina zamítla. Nejvíce to mrzí v případě návrhu, aby o děti do deseti let věku v době uzavření škol mohli pečovat, kromě jeho rodičů, i jeho další příbuzní.
Protože důsledkem tohoto zamítnutí objektivně bude naprosto
zbytečné zhoršení ekonomické a sociální situace tisíců našich občanů, zejména
samoživitelů.
A tvrdě pracujících občanů s průměrnými a podprůměrnými mzdami.
A hlavně – naše zdravotnictví, sociální služby, integrovaný
záchranný systém
či policie přijdou v klíčových kritických okamžicích, opět naprosto zbytečně,
a nikoli nezbytně a nevyhnutelně, o tisíce pracovníků, které teď celý stát
potřebuje jako sůl.
Kdo brání rodiny a normální svět?
Můžeme za to „poděkovat“ poslancům ANO 2011 a ČSSD (kde se to ale čekat, jelikož prakticky nikdy nepodpoří seberozumnější opoziční návrh). Ale to by tentokrát nestačilo. Návrh „sestřelili“ rukou společnou a nerozdílnou poslanci ODS, TOP 09 a Trikolóry. Ano, ti poslanci, kteří se, kudy chodí, zaklínají obranou tradičních hodnot, rodiny a “normálního světa“.
Včera ukázali, jak vážně to myslí…