Ing. Antonín Seďa

  • SOCDEM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,08. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

23.12.2013 14:43:10

Společná obranná politika se nesmí smrsknout na euroarmádu

Společná obranná politika se nesmí smrsknout na euroarmádu

Skončený summit Evropské unie v Bruselu, který měl řešit společnou obrannou politiku, ukázal na konkrétní rozdíly v přístupu jednotlivých zemí.

Tlak na zavedení armády EU není tím pravým ořechovým pro Brity, ale ani pro Francouze. Velká Británie tradičně podporuje národní armádu a transatlantickou spolupráci, Francie lpí na národních zájmech a Německo nehodlá pouze financovat vojenské zásahy evropských jednotek. Osobně jsem přesvědčen, že je nutno nalézt kompromisní, ale funkční řešení, které by sice zvýšilo vojenskou kooperaci evropských zemí, ale zároveň by zachovalo identitu národní armády.

Nemusíme chodit daleko, vždyť podobným způsobem funguje řadu dekád Washingtonská smlouva, která jasně odlišuje povinnost členských zemí budovat své schopnosti (čl.3) a společnou obranu v případě napadení (čl.5). Také Bezpečnostní strategie ČR reflektuje tyto dvě polohy s tím, že naše armáda je zapojena jak do NRF (NATO Response Force), tak do sil rychlé reakce EU. Na druhou stranu je nutno si přiznat, že neustále se snižující armádní rozpočet (1,1% HDP pro rok 2014 snížený o 720 mil.Kč v rámci vládní rozpočtové rezervy) neodpovídá požadavkům na dokončení reformy AČR a potřebné modernizační programy.

A s podobnými problémy se potýká většina zemí v rámci NATO i EU.

Možnou cestou může být Severoatlantickou aliancí propagovaná Smart Defence či iniciativa Pooling and Staring EU. AČR hodlá také více kooperovat na bilaterální úrovni. Již dnes se připravují modernizační programy společně se Slovenskem či Polskem, je v běhu první fáze MATC (Multinational Aviation Training), úspěch slaví MLCC (Multinational Logistic Coordination Centre), JCBRN Defence COE či výcvik v rámci C4ISR. Naše země také může nabídnout i schopnosti Centra biologické ochrany v Těchoníně či  společnou ochranu vzdušného prostoru v rámci NATINADS. V řadě zemí fungují centra of excelence, které mají za úkol rozvíjet a sdílet specifické schopnosti té které země.

V rámci mnohaletých diskusí v Parlamentním shromáždění NATO stále není politicky dohodnuta a zakotvena „demarkační“ linie mezi budovanými schopnostmi NATO a EU. Stále se hledá řešení, jak nedublovat vojenské jednotky a zejména náklady na společnou obranu členských zemí Aliance a Evropy. USA svojí politickou a na ní navazující vojenskou doktrínou jasně specifikovaly sféru zájmů a odklon z evropského kontinentu k asijskému kontinentu. Tím se dal zřetelný mandát evropským zemím pro budování a zajištění obranných schopností. Je to výzva nejen pro partnerské země NATO, ale zároveň i členské země Evropské unie k vzájemné spolupráci a k politickému rozhodnutí, jakým efektivním způsobem lze zajistit veškeré závazky v oblasti obrany a vojenské spolupráce.

To, co brzdí vzájemnou spolupráci v Evropě, a je jedno, zda se jedná o členské země NATO či EU, je neochota politické reprezentace rozhodnout o omezení některých svých schopností, aby se zároveň rozvíjeli speciální schopnosti pro ostatní koaliční partnery. Druhým a daleko vážnějším problémem jsou specifické národní zájmy členských zemí. To se ukazuje zejména ve vztahu k bezpečnostní situaci a jejímu řešení v afrických zemích či na Středním Východě. Přesto některé země jdou cestou kooperace, například při vývoji tankovacích letounů, bezpilotních prostředků či letadlových lodí. Velmi málo postoupila kooperace v protiletadlové a protiraketové obraně, protože se povětšinou jedná o bilaterální dohody mezi jednotlivými členskými zeměmi. Dlouhodobým problémem evropských zemí zůstává nasaditelnost vzdušných sil a nedostatečná kapacita vzdušné přepravy pro jednotky rychlé reakce.

Pokud zvážíme nutnost modernizace v nejbližší době a za předpokladu nepříliš velkého navýšení armádních rozpočtů, pak je nutno postupovat nikoliv cestou budování celoevropských společných sil, ale spíše budováním a vyčleňováním národních kontingentů  do sil rychlé reakce. A je pravdu jedno, zda pro NATO či EU, protože v současné době je většina členských zemí Evropské unie zároveň i členy Severoatlantické aliance. Jde spíše o rozdělení schopností těchto kontingentů a o zajištění financování těchto vojenských zásahů. Nelze rozšiřovat a zároveň rozdělovat vojenské kapacity pro NATO a EU. Jde spíše o nutnost úzké koordinace a kooperace těchto kapacit a zejména specifických schopností.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama