V dnešním vydání Vám představujeme Ing.Petra Urbánka, kandidáta hnutí ANO 2011 pro letošní komunální volby v Litoměřicích.

Můžete se nám blíže představit.

Je mi 45 let a stejně jako moje manželka jsem Litoměřickým rodákem. V mládí jsem aktivně hrával basketbal a také lední hokej, kde jsem to dotáhl až ke krátké epizodě v mládežnické reprezentaci. Po vystudování  Vysoké školy ekonomické v Praze a několikaletém působení v Ústecké Spolchemii jsem získal většinu svých pracovních a manažerských zkušeností v mezinárodní společnosti Lafarge, která mimo jiné provozuje cementárnu v nedalekých Čížkovicích. Posledních 11 let jsem pak řídil různé pobočky této společnosti v zahraničí.

To musela být zajímavá zkušenost, podělíte se o ní s našimi čtenáři ?

Ještě jako finanční ředitel Lafarge Cement Čížkovice jsem se zúčastnil několika mezinárodních projektů v Paříži, Singapuru a dalších zemích. Následně jsem byl vyslán na 2 roky řešit další větší výzvy, tentokrát v exotické Nigérii. Jako finanční ředitel jsem tam byl odpovědný za 4 společnosti s celkovým obratem přesahujícím 6 miliard korun a 2000 zaměstnanci.        

Mým dalším působištěm bylo na 4 roky ředitelství skupiny Lafarge v Paříži, kde jsem byl odpovědný za finanční řízení celého regionu Afriky, zahrnujícího aktivity v 11 zemích s celkovým obratem 35 miliard korun, provozním ziskem 9 miliard korun a více než 5000 tisíci zaměstnanci.

Následně jsem se na 2 roky vrátil zpět do Nigérie, tentokrát však již jako výkonný ředitel jedné z největších tamních firem. Protože jsme byli jedinou velkou firmou v okruhu několika set kilometrů, museli jsme být naprosto soběstační a poskytovat pomoc i místním komunitám v širokému okolí. Kromě cementárny jsme tak provozovali i vlastní elektrárnu o instalovaném výkonu 25 MW (přesahuje elektrickou spotřebu všech domácností v celém okrese Litoměřice), hnědouhelný povrchový důl, letiště s betonovou ranvejí o délce 1700 metrů (½ délky runveje v Praze - Ruzyni), bytové hospodářství s více než 600 domy, nemocnici, 2 školy, klub s různými venkovními a indoorovými sportovišti včetně bazénu a golfového hřiště a množství dalších podpůrných aktivit.

Sociální odpovědnost firem v takovém prostředí dostává úplně jiný rozměr, protože více než 100 tisíc chudých vesničanů žijících v našem okolí bylo odkázáno hlavně na naši pomoc. Stavěli jsme pro ně nové školy, zajišťovali jim zdroje nezávadné pitné vody budováním nových studní, těm šťastnějším jsme poskytovali bezplatně elektrickou energii, v naší nemocnici jsme bezplatně poskytovali více než 70 tisíc ošetření ročně (⅓ výkonů MěN v Litoměřicích) a největším projektem bylo zapojení tisíců rodin do pěstování energeticky využitelných plodin, které jsme od nich vykupovali a zajišťovali tak pro ně často jediný pravidelný zdroj příjmu. V praxi jsme tak naplňovali poučku, že lepší než někomu dát rybu, což ho nasytí na jeden den, je naučit ho ryby chytat, aby si zajistil obživu na celý život.

Nakonec jsme se na 3 roky přesunuli s rodinou do Dubaje ve Spojených arabských emirátech a já jsem pracoval jako generální ředitel společnosti Lafarge v jižním Iráku. Od irácké vlády jsme si tam pronajali téměř nefunkční cementárnu s 1300 zaměstnanci, kterou jsme provozovali a zároveň rekonstruovali s celkovou investicí téměř 7 miliard korun. Protože byl historicky veškerý průmysl v Iráku pouze státní a my jsme byli první mezinárodní společností působící v této části země mimo sektor těžby ropy, nebyla zpočátku místní administrativa vůbec připravena na působení zahraničních soukromých firem. Tato situace byla skvělou zkouškou našich vyjednávacích a přesvědčovacích schopností, abychom transparentním způsobem zajistili základní podmínky pro úspěšné fungování firmy v jedné z nejzkorumpovanějších zemí světa.                  

Co Vás přimělo k návratu do Čech a čím se nyní v Čechách zabýváte ?

Původně jsme odcházeli do zahraničí pouze na pár let nasbírat zkušenosti a plánovali jsme poměrně rychlý návrat zpět do Čech. Člověk však míní a život mění. Tak jak přicházely další zajímavé pracovní nabídky, vždy jsem přesvědčil moji rodinu k ještě jedné „poslední“ štaci, což se několikrát opakovalo. Jednou však musel nastat okamžik, kdy jsem své předchozí sliby rodině splnil.

Z důvodu vysokého pracovního vytížení a častého cestování jsem v zahraničí svoji rodinu bohužel většinou časově zanedbával. Proto si nyní vybírám oddechový čas, kdy se intenzivněji věnuji svým 2 malým dětem a zvažuji, kde bych mohl být nejvíce užitečný do budoucna. Nabízejí se mi sice znovu některé zajímavé možnosti v zahraničí, ale momentálně dávám přednost působení v Čechách.   

Slyšeli jsme, že se také zabýváte Litoměřickými památkami ?

Teď jste mne trošku zaskočil (smích – pozn. redakce). Díky dlouholeté práci v zahraničí si můžeme dovolit investovat i do některých bohulibých aktivit, mezi které řadím i opravy památek. Koupili jsem tedy poměrně zanedbaný bývalý kapucínský klášter v Litoměřicích vedle bývalého kina Beseda a plánujeme jej postupně zrekonstruovat tak, aby byl zase jednou z důstojných dominant města.

Jakým způsobem jste se dostal k hnutí ANO 2011 ?

Nikdy v minulosti jsem se politice nevěnoval, protože jsem ji považoval za špinavou a nechtěl jsem se v ní žádným způsobem namočit. Když jsme v loňském roce zvažovali s mojí rodinou návrat zpět do Čech, se znepokojením jsem sledoval tehdejší politickou a společenskou situaci s množstvím úplatkářských afér, manipulací veřejných zakázek,  tunelováním veřejných rozpočtů, zneužíváním moci a dalšími různými skandály, které byly často v Čechách považovány za normální stav s kterým se lidé musí naučit žít.

Tehdy mne zaujala vize pana Babiše, že se musí do politiky zapojit noví slušní lidé, kteří ve svém oboru již něco dokázali, aby byli nositeli změn nezbytných k tomu, aby v Čechách chtěly žít i naše děti. V červnu 2013 jsem tedy nabídl hnutí ANO 2011 svoji pomoc. Následně jsem se setkal s panem Richardem Brabcem, tehdejším manažerem hnutí ANO 2011 pro Ústecký kraj, který je nyní poslancem Parlamentu ČR a ministrem životního prostředí a dohodli jsme se na vzájemné spolupráci.      

Čemu se v rámci hnutí ANO 2011 chcete věnovat ?

Můj předchozí komentář ohledně znepokojení z politické a společenské situace se netýká pouze celostátní úrovně, ale promítá se i na komunální úroveň. Vedení našeho města sice dělá některé záslužné věci, o kterých jsme také hojně informováni na stránkách Radničního zpravodaje a dalšího místního tisku. V zákulisí se ale bohužel odehrávají i věci, které často zůstávají před zraky veřejnosti skryty a které nemají k některým známým celostátním kauzám daleko.       

Velké množství informací o hospodaření našeho města bohužel není veřejnosti jednoduše k dispozici. Proto se hodlám postupně zaměřit na získávání těchto informací, jejich analýzu a seznamování veřejnosti s tím, co by její pozornosti nemělo uniknout. Paralelně s tím budeme s kolegy z hnutí ANO 2011 připravovat ucelenou strategii řízení a rozvoje města tak, abychom s ní mohli veřejnost v průběhu roku seznámit. Ukázku připravovaných zásad hospodaření můžete najít již v tomto vydání našeho časopisu.     

Jaké by tedy měly být priority v hospodaření města ?

I naši současní radní jsou si velice dobře vědomi potřeby dosáhnout vyrovnanosti městského rozpočtu, abychom postupně neprojedli veškerý majetek města a budoucnost našich dětí. Proto jsme byli v prosinci 2013 svědky velice intenzivní komunikační kampaně našich radních v místním tisku ohledně schválení přebytkového rozpočtu města Litoměřice na rok 2014, což se podařilo poprvé po dlouhé době opakovaných každoročních ztrát. Bohužel naši radní káží vodu a pijí víno. Hned na dalším zasedání rady a zastupitelstva města v lednu 2014 schválili navýšení čistých výdajů o 36 mil.Kč, čímž se rázem z přebytkového ropočtu +9 mil.Kč stal ztrátový rozpočet ve výši -27 mil.Kč. O této změně nás však bohužel naši radní již zapomněli v místním tisku informovat.   

Za této situace bychom očekávali, že se budou naši radní snažit alespoň maximalizovat příjmy města, bohužel i v této oblasti jsou však jejich rozhodnutí, naprosto nepochopitelně, přesně opačná. Od letošního roku zrušili místní poplatky ze vstupného na prodejní a reklamní akce, které v roce 2013 přinesly do rozpočtu města 1.3 mil.Kč. Tyto peníze tak skončí v roce 2014 převážně v kapsách společnosti Zahrada Čech s.r.o. a jejího 50% soukromého vlastníka. Do budoucna nás tedy mimo jiné čeká práce na maximalizaci příjmů včetně optimalizace výnosů z majetku, kterým město Litoměřice, i přes jeho značný rozprodej v minulosti, stále ještě disponuje.             

Jsem přesvědčen, že bychom měli výrazně omezit investice z veřejných rozpočtů do „betonu a cihel“, které sice mohou jako pomníky svých tvůrců působit na první pohled líbivě a mohou jim tak krátkodobě přinášet i politické body, ale obyvatelům města často nepřinášejí efekt adekvátní výši investice a z dlouhodobého hlediska mohou pro město znamenat závazek nemalých výdajů na jejich poměrně drahý provoz. Cílem některých investic našeho města nebyla maximalizace přínosu pro občany za přiměřenou cenu, ale snaha vytvořit co nejvíce velkých stavebních zakázek. No a všichni dobře víme, že předražené stavební zakázky, které sloužily k vysávání peněz z veřejných rozpočtů, jsou jedním z obrovských problémů s nimiž se v Čechách potýkáme.  

Jako příklad můžeme uvést Litoměřický hrad, který sice lahodí mému oku, ale jako občanovi mi nabízí jen minimum příležitostí k návštěvě, navíc většinou pouze na akce, které by se mohly konat i v sousedním kulturním domě či v dalších objektech vlastněných městem. Provoz příspěvkové organizace Centrum cestovního ruchu, která hrad spravuje, nás přitom stojí 8 mil.Kč ročně, což je nezanedbatelný výdaj.

Dalším příkladem může být bývalý pivovar do jehož nákupu město investovalo 10 mil.Kč, další nemalé prostředky již utratilo za jeho ostrahu, údržbu, různé studie atd., přičemž ani po 4 letech stále odpovědní radní neví co s ním. Takovýmto způsobem nemůže žádný řádný hospodář postupovat.

Obdobným pomníkem je i geotermální projekt, v němž město Litoměřice utopilo již více než 45 mil.Kč z vlastních prostředků, dalších  52 milionů Kč bylo investováno z různých dotací a to vše bez jakéhokoli současného a velice pravděpodobně i budoucího přínosu pro své obyvatele. Město neúspěšně shání prostředky na financování této investice v částce přesahující 2 miliardy Kč již od roku 2008 a šance na úspěch je naprosto minimální. V jiných městech do obdobných projektů investují soukromí podnikatelé, kteří naopak platí městu výměnou za souhlas s vybudováním geotermálního vrtu na jejich území. Geotermální vrty totiž mohou vyvolat zemské otřesy a způsobit tak značné škody na okolním majetku, jak ukazují zkušenosti dostupné z Německa a Švýcarska, kde i přes již nainvestovanou miliardu korun museli takovýto projekt nakonec zastavit.        

Podle mého názoru bychom měli dát mnohem větší prioritu podpoře a investicím do vytváření nových pracovních příležitostí, zlepšování dopravní infrastruktury, do vzdělávání a podpory aktivit dětí a mládeže, zdravotnických a sociálních služeb či pomoci seniorům. I na tyto činnosti lze získat různé dotace a granty z Evropské unie či z dalších zdrojů tak, abychom znásobili efekt těchto městských investic. 

Každá organizace má potenciál ušetřit až 10% výdajů zefektivněním svých činností, hlavně v oblasti externích nákupů zboží a služeb a při zadávání veřejných zakázek. Město by se tedy mělo zaměřit na co největší využití tohoto potenciálu.

A nemusím snad ani zdůrazňovat, že hospodaření města musí být maximálně transparentní, aby se s ním mohla veřejnost jednoduše seznamovat a abychom předešli excesům z minulosti. Toto samo o sobě významně přispěje ke snížení výdajů a k dosažení vyrovnaného rozpočtu při zachování či dokonce zlepšení kvality služeb poskytovaných občanům.