Vím, že doba hodnocení teprve přijde a teď se máme soustředit na souboj s virem, ale... Vláda pracuje chaoticky, bez koncepce, a prioritním cílem není zdraví obyvatelstva, ale dobré PR vybraných členů vlády. Celé snažení vlády začalo velice pozdě, v prohlášení nejsou jenom nepřesnosti a neustále změny, ale i řekněme dnes diplomaticky úmyslné nepravdy. Absolutní selhání bylo ve včasném zajištění zdravotníků ochrannými prostředky. Obyvatelé se zajišťují svépomocí sami. Způsob nákupu materiálu se musí, po ukončení první vlny nákazy a dosažení přijatelné úrovně jejího výskytu, vyšetřit a podivné praktiky na té nejvyšší úrovni potrestat.
Země, které jsou skutečným příkladem pro řešení epidemie – Jižní Korea, Taiwan nebo Izrael – začaly s opatřeními dříve, než se objevila nákaza u nich doma. Například Taiwan:
První výskyt nakaženého obyvatele Taiwanu je podle metodiky WHO ze dne 25. února. První kontroly na hranicích pro cestující z Číny, především z Wu-chanu, na teplotu a respirační onemocnění byly zavedeny 31.12.2019!
Ke dni 30.1.2020 vyráběl Taiwan 4 miliony roušek denně! 3. února bylo 3000 pracovníků pošty vyčleněno pro distribuci roušek a respirátorů do 6515 lékáren a 52 vytvořených center. 11. února nastoupilo 1800 vojáků plus zálohy ke 28 výrobcům roušek, respirátorů, teploměrů, testovacích souprav a dalšího zdravotnického materiálu. Mám pokračovat?
Omezení pohybu zdaleka není samospasitelné. Zajímavá je v tomto směru aplikace společnosti Apple – Mobility Trends. Můžete si ji pustit z webového prohlížeče. Například ve Španělsku v první dekádě března klesla mobilita přístrojů z produkce Apple o 79 % ve vozidle, u pěších o 88 % a v tranzitu o 91 %. Apple má data z pohybu přístrojů, kde je důležitý pohyb, a nikoliv přesné místo, a tudíž konkrétní osoba. Na straně druhé je třeba Taiwan, kde je pokles v mobilitě, ale už dnešní stav je +4 % proti 13.1., kdy měření začalo. Nejvyšší pokles byl 25 %. Jenomže omezení začala na Taiwanu v únoru.
Neodpustím si komentář k „chytré“ – neboli ve skutečnosti hloupé – karanténě. Zkuste si sami v klidu bez pohybu zjistit polohu svého mobilu na běžném smartphonu. Přesnost je v lepším případě kolem 10 m, často 50 m i více. Přesnější určení místa mají novější přístroje, ale po 3 hodinách vám dojde při velké přesnosti baterie. Takže tato verze karantény je jenom PR pro méně počítačově gramotné. A také pro to, aby se do budoucna prolomila metoda sledování každého z nás, pokud si stát zamane.
Z toho všeho a z mnoha dalších věcí se ukazuje jako podstatné to, že gloriola velkého manažera v čele státu, pro kterou mnozí ANO volí, má více než zásadní trhlinu. Kroky autoritářsky vedené vlády vykazují jasné prvky manažerského selhání.
A co říci na chystané „rozvolňování“ některých těchto opatření, ať už třeba škola pro některé žáky, postupné otevírání obchodů, služeb, např. kadeřnictví...?
Chaos... Některá vyjádření a zdůvodnění členů vlády, například k uvolnění kadeřnictví pro psy a kočky nebo způsob provozu školských zařízení, by nevymyslel ani klasik naší kocourkovské ságy Ondřej Sekora. Snad nejlepším vtipem je premiérský rozvoz roušek těm, kteří je nemají. Samozřejmě existuje mnoho řešení pro to, aby kadeřnictví byla otevřena. Jak fungují zdravotnická zařízení, třeba zubaři? Tam je kontakt pacienta-zákazníka daleko přímější, intimnější než u holiče nebo kadeřníka. Ostatně, máte pocit, že na tiskovkách defilující ministři a ministryně jsou neupraveni? Mají oni nějaké speciální výjimky a zvláštní kadeřnické a holičské služby?
Velké emoce vyvolávají uzavřené hranice. Je, podle vás, toto opatření stále namístě? A co říci na pravidla pro takzvané pendlery?
Pendleři jsou projevem především slabosti vůči sousednímu Německu – a samozřejmě to jde proti logice omezování možnosti přenosu nákazy a kontaktu s nakaženými. Jinak, omezení provozu na hranicích má své ratio. Především, ani v Evropě nejsme lidé stejní.
Naše zdravotní systémy jsou rozdílné, například v otázce povinné vakcinace vůči některým jiným nemocem, které se ukazují jako účinné i v této situaci. Ochota respektovat jistá omezení, a především schopnost řešit krizové situace sami bez vlády a centrálních úřadů, osobní nasazení zdravotníků, fungování a nefungování armády v kritických situacích uvnitř státu a mnoho dalších odlišností – to jsou faktory, které vytváří obrovské rozdíly mezi šířením nákazy v jednotlivých zemích. Vezměte si ten nahoře uvedený příklad Taiwanu z přelomu roku, nebo Portugalsko a Španělsko, ke srovnání přímých sousedů.
Na straně druhé, uvolnění hranic, které potřebujeme jako exportně zaměřená země, souvisí se základním problémem pro souboj s koronavirem, a to je u nás neschopnost měřit a testovat. Tady technologie nabízí několik racionálních opatření, ke kterým je vláda hluchá. Už jenom prostý bezkontaktní teploměr s potřebnou přesností by měl být zajištěn pro všechny v první linii. Na hranicích jde ale o víc než jen o tamní státní pracovníky. Třeba právě zde potřebná dezinfekce. Dnešní metody dezinfekce jsou opravdu dál, než je otírání hadrem namočeným v dezinfekčním prostředku, který navíc bylo zakázáno některým u nás produkovat. Proč?
Mnohé studie ukazují, že mobilita není tím nejdůležitějším faktorem, pokud opatření byla přijata včas, především zdravotníci, ale i občané všech věkových skupin mají dostatek ochranných prostředků a existuje občanská disciplína v těch nejjednodušších hygienických věcech. Pak následuje pružnost státu a jeho schopnost přijmout farmaka, která jsou jinde alespoň částečně úspěšná. To u nás není, a je to „hřích“ páchaný na nemocných. Bohužel se ukazuje, že to u nás také souvisí s podivným vládním způsobem zásobování zdravotnickým materiálem.
