Bylo to tehdy v roce 1998 rychlé? Měli jste vůbec přehled o tom, kdo s kým o sestavení vlády vyjednával?
Volby v roce 1998 vyhrál Miloš Zeman, tím musím začít. A jeho první
plán byl dohodnout se na vládě s KDU-ČSL. Tehdy nám nabídl velkolepé
podmínky. Jenže my jsme do toho sami jít nechtěli, takže jsme
přemlouvali Unii Svobody, aby se do koalice přidala. Jeden den
souhlasila, druhý den slib odvolává. A vzápětí už Miloš Zeman podepisuje
opoziční smlouvu s Václavem Klausem. Jsem si jistý, že ji připravovali
současně s jednáním s námi.
Situace tedy neměla jen jediné východisko, na druhou stranu
když ostatní strany nechtěly jít do koalice – v čem byla opoziční
smlouva tak špatná?
Z mého pohledu nebyla opoziční smlouva nebezpečná sama o sobě,
nehodnotím negativně to, že Klaus umožnil Zemanovi vznik vlády. Někdo
vládnout musel. Ale ta smlouva byla nemravná v tom, že si pomocí ní
chtěla sociální demokracie a ODS zajistit rozdělení moci navždy pouze
mezi sebe. Jedna strana měla mít exekutivu a ta druhá kontrolní
mechanismy. A aby to takto mohlo dlouhodobě fungovat, došlo k dramatické
změně volebního zákona. V tom bylo to neštěstí. A ještě řeknu něco, co
se možná lidem nebude líbit…
Řekněte.
Ale je to tak. Hned po té, co opoziční smlouva vznikla, jsme jeli s
Josefem Luxem (tehdejší předseda KDU-ČSL) a Mílou Výborným (tehdejší
místopředseda KDU-ČSL) za Václavem Havlem do Lán a prosili jsme ho, aby
Miloše Zemana premiérem nejmenoval. Chtěli jsme, aby počkal, až opadnou
emoce. Určitě to nebyla jediná varianta. I tehdy by se našlo jiné, a
nepochybně lepší, řešení. Ale Václav Havel nám nevyhověl, Zemana bez
otálení jmenoval, a tím vládě v podstatě požehnal, ačkoliv se mu
nelíbila. To vím.
Co to znamenalo pro KDU-ČSL?
Obrovsky složitou opozici. Měli jsme sice 9 procent, ale ani jednu
funkci ve vedení Poslanecké sněmovny. Sociální demokraté, kteří dnes
hovoří o proporcionálním zastoupení, si tenkrát rozdělili vedoucí pozice
jen mezi sebe a ODS.
Nakonec se ale podařilo vytvořit ještě ve spolupráci s dalšími
středopravicovými stranami (Unií svobody, Demokratickou unií a Občanskou
demokratickou aliancí) takzvanou Čtyřkoalici.
Ano, byl to nadějný projekt, který by bez opoziční smlouvy asi
nevznikl. Už v roce 1998 jsme uspěli v senátních volbách. Vítězství jsme
potvrdili i v roce 2000 a navíc jsme v prvních krajských volbách
získali 5 hejtmanů a desítku náměstků. Tedy pokud bych se mohl posunout
do přítomnosti, tak bych potvrdil, že i současný politický marasmus může
být motivem pro vznik něčeho nového, nadějného.
