Účast ve volbách do Senátu bývá tradičně nízká. Senát není příliš populární. Odpověď na otázku, zda je v politickém systému potřebný, či ne, je ale dnes čistě akademická. Prostě tu je a hraje svou roli, ať chceme, nebo nechceme. Otázkou, která je namístě, tedy je, co bychom od Senátu mohli a měli požadovat.
Domnívám se, že by měl být skutečnou pojistkou při obhajobě zájmů lidí, kteří se živí nebo celý život živili jen vlastní prací. Měl by především dbát o to, aby u nás byla dodržována Ústava a její součást – Listina základních práv a svobod. V té se například říká, že každý má právo získat si prostředky na živobytí prací a také právo na spravedlivou odměnu za ni. Tak co tu dělá těch 700 tisíc nezaměstnaných? Nebo si snad mohou lidé zajistit živobytí za minimální mzdu v ostudné výši 8000 Kč hrubého? Proč nekonkretizujeme obecné vymezení v Listině a neuzákoníme například právo na první zaměstnání? A proč u nás prakticky neexistuje státní podpora tvorby pracovních příležitostí? Takových otázek by jistě bylo více.
Už vidím zdvižený prst vládce našich peněz Miroslava Kalouska a jemu podobných: můžeme dělat jen to, na co máme. Ale proč na nic nemáme? Vcelku jednoduché propočty ukazují, že na vině je především dlouhodobě vysoká nezaměstnanost a nízká kupní síla většiny obyvatelstva. Nezaměstnanost je z ekonomického hlediska největší příčinou narůstání státního dluhu, zejména kvůli ní se ocitá v mínusu i důchodový účet. A nízká kupní síla většiny lidí pak snižuje domácí spotřebu a tím dusí celou ekonomiku. Když k tomu přidáme trvalé rozkrádání státu, tedy našich společných prostředků, náš osud je zpečetěn.
Škoda, že dodržováním Ústavy ČR v tomto smyslu se vůbec nezabývá hlavní dozorový orgán – Ústavní soud. Už proto by měl Senát využít své iniciativní role a více se zasloužit o rozvoj demokracie u nás. Námětů by bylo dost: stále chybí zákon o obecném referendu, namístě by také byla odvolatelnost poslanců a v neposlední řadě by stálo za úvahu uzákonit platnost voleb s minimálně 50procentní účastí voličů. Konec konců, v takovém zákoně by mohl být i klíč k budoucí existenci samotného Senátu…
Dodejme jen to, co by mělo být každému jasné. Totiž, že o dodržování Ústavy a Listiny základních práv a svobod v uvedeném smyslu a prosazováním zákonů, které by rozšířily skutečnou demokracii, určitě nebude usilovat pravice. Naše účast v senátních volbách je tedy nanejvýš potřebná.
Ivan CINKA