Petici lze opět stáhnout na www.stopcirkevnimrestitucim.cz nebo na www.kscm.cz . Její text odpovídá nové situaci – zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a ostatními náboženskými organizacemi je již, žel, schválen, ale na druhé straně je naděje, že nově zvolená Poslanecká sněmovna, které petici adresujeme, bude mít vůli nespravedlivé rozhodnutí předchozí sněmovny v rámci ústavních možností napravit. Chceme, aby pro tento krok měla jednoznačný argument: podporu občanů vyjádřenou v referendu.
Proto v petici uvádíme: My, níže podepsaní občané ČR, žádáme parlamentní politické strany, aby prosadily zákon o ústavním, tedy závazném, referendu, ve kterém by občané ČR mohli odpovědět například na otázku: „souhlasím se zrušením účinnosti zákona č. 428/2012 o majetkovém vyrovnání s církvemi a ostatními náboženskými organizacemi“. To vše při respektu k nepřípustnosti retroaktivity práva.
Ponechme stranou, že zmíněný zákon byl schválen jen nejtěsnější většinou za pomoci hlasu odsouzeného poslance. Připomeňme si ale, s jakou nebývalou rychlostí byly po přijetí zákona podepsány příslušné smlouvy mezi koaliční vládou Petra Nečase (či Miroslava Kalouska?) a církvemi. Česká pravice byla zjevně zavázána splatit svůj dluh římskokatolické církvi, která usilovala o získání rozsáhlých majetků. Právě ona má dostat téměř 80 procent odsouhlasených „restitucí“. Je zřejmé, že rozhodovat o takto nabytém majetku se napříště nebude v České republice, ale ve Vatikánu. Církvím je přitom vydáván majetek, který prokazatelně nevlastnily, měly ho pouze ve své správě, neboli v držbě.
Domníváme se, že v současné hospodářské situaci je luxusem vydávat církvím majetek v hodnotě 75 miliard korun a dalších 59 mld. Kč během 30 let navýšených každoročně o míru inflace. Takové řešení se negativně projeví například při financování školství, zdravotnictví, ale i vědy a výzkumu, či zajištění bezpečnosti občanů.
Argument, že církve zajišťují charitu, provozují i hospice či jiná sociální, zdravotnická nebo školská zařízení, neobstojí. Stát má na financování těchto jejich služeb stejně podstatný podíl. Nezpochybňujeme roli státu za tyto veřejné služby, naopak, činíme ho za ně plně odpovědným, současně ale místo charity upřednostňujeme solidaritu.
Chápeme přitom, že se připravuje odluka církví od státu a s ní souvisí otázky jejich dalšího financování. Dosud byly církve na základě zákona č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností financovány státem. Proč by se ale po odluce další financování církví nemělo odehrávat jako u všech občanských sdružení – z příspěvků jejich členů a věřících, s pomocí veřejných dotací na společensky prospěšnou činnost a grantů? Je přitom třeba vzít v úvahu, že už nyní církve, především katolická, mají značný majetek. Připomeňme, že tzv. výčtovým zákonem č. 298/1990 Sb. jim bylo postupně předáno přes dva tisíce nejrůznějších objektů.
Výše uvedené nás vedlo k tomu, abychom znovu oslovili veřejnost. Nebráníme se přitom jakékoliv diskusi, ostatně před rokem při organizování petice „Stop církevním restitucím“, pod níž se během krátké doby podepsalo asi 60 tisíc občanů, jsme debat na toto téma absolvovali skutečně mnoho. A nešlo jen o veřejné slyšení v Poslanecké sněmovně, otevřeně a férově jsme diskutovali v ulicích, u petičních stánků, na internetu, odpovídali jsme na mailové dotazy, a to vždy s respektem k názoru druhého. Žel, vládnoucí koalice, naštěstí už bývalá, se chovala zcela jinak; rozhodli se předem a pak už šlo jen o to, jak další obří majetkový přesun prosadit v parlamentu. Ne vše se nám asi podaří zachránit, ale stále je toho ještě hodně ve hře. Naše úsilí nekončí, vstupujeme do druhého kola.
Ivan CINKA, zmocněnec petičního výboru
