Tak tedy jen několik faktů. Postupimská konference, která probíhala od 17. července do 2. srpna 1945, nebyla pochopitelně mírovou konferencí, neboť probíhala v době, kdy ještě nebylo poraženo Japonsko, tedy byla to jen další z konferencí, na které spojenecké státy řešily především otázky dokončení porážky států, které rozpoutaly největší vraždění v dějinách lidstva. Ostatně jen čtyři dny po skončení Postupimské konference dopadla první americká atomová bomba na japonskou Hirošimu, kde v jediném okamžiku zemřelo 75 000 lidí.
V závěrečném protokolu Postupimské konference se k otázce odsunu německého obyvatelstva píše doslova toto:
„Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:
Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí byt prováděn spořádaně a lidsky.
Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly byt provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.“
Je tady zřejmé, že k odsunu německého obyvatelstva by nemohlo dojít, kdyby spojenecké okupační orgány, nepřijaly odsunuté Němce v okupačních zónách. Je totiž třeba připomenout, že žádné „Německo“ v létě roku 1945 neexistovalo, a nebylo vůbec jasné, zda někdy ještě nějaký stát Němců vznikne. Z hlediska válečného práva, totiž úplná a bezpodmíneční kapitulace vůbec neznamená, že vítězné státy protihitlerovské koalice by měly jakýkoliv morální závazek k poraženému agresorovi. Navíc není pravdou, že sudetští Němci byli odsunuti převážně do sovětské okupační zóny, ale právě naopak ¾ jich bylo odsunuto do okupační zóny americké a britské, což by nebylo možné, bez jejich aktivního souhlasu.
Krystlík dále tvrdí, že z ostatních území nebyli Němci prakticky odsunuti a pouze připouští fakt, že například z Východního Pruska odešli Němci společně s ustupujícími jednotkami Wehrmachtu. Dovolím si připomenout, že ve Východním Prusku žilo před válkou 2,3 milionu obyvatel, kteří všichni utekli před postupující sovětskou armádou. Dobře věděli, že by s nimi nikdo neměl slitování, neboť zločiny, jichž se dopouštěli na ruském, polském a hlavně židovském obyvatelstvu nemají v dějinách obdoby. Rovněž pan Krystlík zcela bagatelizuje skutečnost, že dnešní území Polska zahrnuje velikou část předválečného východního Německa a že na tomto dnes polském území žilo 14 milionů Němců, kterým byl vyvlastněn majetek, a většina z nich rovněž byla odsunuta do okupačních spojeneckých zón.
Je třeba rovněž připomenout, že Čechy a Morava byly nejdéle okupovaným územím celé Evropy. Od 15. března 1939 a bylo to právě u nás, kde ještě 12. května u Slivic byla vybojována poslední bitva s jednotkami vrahounů z divizí SS. V této bitvě padlo 1200 americký, 2300 ruských a tisíc německých vojáků. 6 000 Němců padlo do ruského zajetí. O jejich osudu není nic známo, ale je velmi pravděpodobné, že i tyto tzv. oběti započítává Krystlík k obětem oněch „nevinných“ Němců.
Nezapomínejme prosím na
to, že za šest let okupace bylo v tzv. protektorátu povražděno 45 000
českých vlastenců, což je více, než kolik zemřelo Britů v Londýně za celou
válku. Československo ztratilo během války skoro 400 000 obyvatel,
Americké ztráty za celou válku v Evropě i v Pacifiku činí
406 698 lidí. Bagatelizovat tedy utrpení, které pro Československo
představovala okupace nacistickým Německem, je prostě pohrdání lidskými životy.
Připomeňme jen, že za Druhého stanného práva v roce 1942 jen na dvou
popravištích v pražských Kobylisích a v brněnských Kounicových
kolejích bylo zavražděno německými okupanty od 29. května do 8. července 1942
celkem 941 lidí, z toho 145 žen. Nejmladším chlapcům bylo patnáct let,
nacisté se dokonce ani nerozpakovali popravit ženu v sedmém měsíci
těhotenství.
Proto říkám všem pánům Krystlíkům: „Česká Suverenita je tu právě proto, aby tyhle vaše nehorázné lži, zjevně zaplacené přímo sudetoněmeckým landsmanschaftem, vždy vyvracela a hájila tak historickou pravdu, za kterou naši prarodiče a rodiče trpěli a umírali na popravištích a v koncentračních táborech.“
