Předložený návrh zákona vychází z několika základních bodů. Za prvé, zavádí ústřední správní úřad pro oblast střetu zájmů, což vypadá jako nepodstatná věc, ale zdaleka to tak není, protože v minulosti velmi chybělo jakékoliv řízení, především metodické řízení v této oblasti, ale i kontrola dodržování pravidel, a v té oblasti doopravdy nebyl přehled.

Dalším principem, ze kterého vychází, je, že zavádí jeden centrální registr, do kterého se vkládají veškerá oznámení, která se podle zákona předkládají, tedy soustřeďují se na jenom místě místo několika tisíc evidenčních míst, kterým příslušní veřejní funkcionáři doposud předkládali a stále ještě předkládají oznámení.

Dalším bodem předlohy je zavedení tzv. vstupního oznámení o majetku, které má vytvořit srovnávací základnu, ze které lze usuzovat, do jaké míry jedná veřejný činitel ve veřejném zájmu, jak se vyvíjí jeho majetek v návaznosti na vykonávanou funkci.

Stejně tak se mění sankce v tom smyslu, že se více rozlišují podle závažnosti porušení zákona a zavádí se jejich dolní hranice. Tolik stručně k vládnímu návrhu zákona.

Ještě bych se pokusil stručně zareagovat na projednání ve výborech. Ve výborech byla podpořena řada návrhů, které směřují i proti těmto základním principům, které jsem uváděl. Z logiky věci je považuji za problematické a nemohu je podpořit, protože skutečně narušují ty základní principy. Zmínil bych například zvláštní režim pro soudce, kteří byli doplněni do okruhu veřejných funkcionářů, kde si umím představit, že takto ten okruh může být rozšířen, ale nevidím žádný důvod, proč zavádět nějaký jiný mechanismus podávání veřejných oznámení. Narušuje to doopravdy jeden z těch základních principů.