Řadu let sleduji v anglických a německých médiích příběhy žen v muslimských komunitách v Evropě. To, co čtu, se mi už dávno nelíbí. Jednak proto, jak se k ženám chovají jejich vlastní příbuzní.

Ale druhak – a to především – proto, jak se k tomu až dosud stavěla v západoevropských zemích oficiální místa: jedná se o kulturní záležitost, a proto nebudeme zasahovat.

Mnohé ženské organizace se léta snaží tento postoj změnit s tím, že určité jednání a zvyky jsou jakoukoli kulturou neomluvitelné. Změna je ale nesmírně pomalá a těžká. Vlnu diskusí po událostech v Kolíně nad Rýnem proto velmi vítám. Stejně jako opatření, které kvůli osahávání žen zakázalo azylantům vstup do bazénů, a starosta jim to přišel na ubytovnu vysvětit.

A teď střih. Představte si, že jste česká žena slavící silvestr na Václaváku. V hustém davu vás neznámý český muž osahává, do ucha šeptá oplzlosti a tím, jak se na vás tiskne, vám chvíli fyzicky brání od něj utéct. Upřímně: takový zážitek není nic neobvyklého.

Naprostá většina z nás žen více či méně závažnou formu takového chování zažila, a ne jednou. A představte si, že to jdete nahlásit na policii. Nikdo vás fyzicky nezranil, nejvýš vám osahávač ukradl mobil. Jak myslíte, že se policie zachová? Pošle vás domů a pravděpodobně někdo utrousí, že můžete být ráda, že si vás nějaký chlap všiml. Vždyť se vůbec nic nestalo! Ženské organizace nemlčí. Že jsou všechny formy násilí na ženách nepřijatelné a měly by být celou společností odsouzeny, se nám snaží říct už několik let. Jenže místo zamyšlení nad problémem se většinou dočkají výsměchu a zlehčování. Až do událostí v Kolíně. Změnu postoje k tomuto závažnému jevu považuji za skvělou. Jen si prosím zameťme i před vlastním prahem.