Před časem jsem se účastnila různých připomínek k výročí 90 let od vzniku zákona o sociálním pojištění a zároveň 25 let od vzniku České správy sociálního zabezpečení.

První z těch výročí se vztahuje ke čtvrtku 30. října. Právě v ten den v roce 1924 nabyl účinnosti zákon č. 221 sbírky zákonů a nařízení o pojištění zaměstnanců pro případ nemocí, invalidity a stáří. Na principech tohoto zákona, který v široké politické shodě prosadili a uvedli v život dva moji sociálně demokratičtí předchůdci v úřadu Gustav Habrman a Lev Winter, stojí náš systém veřejného pojištění dodnes.

Zjednodušeně: od roku 1924 měl nárok na pojištění každý zaměstnanec, který nebyl z nároku na pojištění výslovně vyloučen. To se ale v té době často týkalo lidí, kteří měli garantovánu veřejnou podporu ve stejné výši jiným způsobem. Šlo obecně o zaměstnance státu, včetně například železničářů, kteří tehdy měli nárok na tzv. služné. Zaměstnavatel měl podle zákona povinnost evidovat záznamy o vyplacených mzdách a přihlásit nebo odhlásit u nemocenské pojišťovny zaměstnance, který u něj nastupoval, nebo od něj odcházel. Vedení pojišťoven, což je zajímavé, volili tehdy sami pojištění zaměstnanci. Dnes je tato pravomoc přenesena na vládu, odbory a organizace zaměstnavatelů.

Oproti dnešku tehdy trvala velká roztříštěnost různých samosprávných pojišťoven. Některé z nich sice byly podobně jako dnes velkými věřiteli státu. Často ale naopak nebyly schopny akumulovat dost kapitálu na pokrývání potřeb svých pojištěnců. To se ukázalo za velké hospodářské krize třicátých let. Za druhé světové války pak také došlo k „tunelování“ pojišťoven, které musely z nastřádaných prostředků financovat válku. I proto pak po roce 1945 došlo k rozhodnutí začít financovat sociální systémy průběžně. To do té doby plně platilo jen o pojištění nemocenském.

Pokud jde o Českou správu sociální zabezpečení, ta vznikla po sametové revoluci sloučením několika tehdejších struktur. Její služby potřebuje nebo bude potřebovat téměř každý občan České republiky. Dnes ČSSZ spravuje platby od více jak čtyř milionů zaměstnanců, téměř sedmi set tisíc OSVČ a tří milionů důchodců.

Dnes s postupující modernizací bychom chtěli, aby každý z lidí, o jejichž údaje se ČSSZ stará, mohl tyto údaje sledovat na dálku na svém osobním profilu. To by také umožnilo lépe sledovat oprávněné nároky jednotlivých lidí na čerpání pojistného, které si průběžně hradí.

Devadesátileté výročí, které si připomínáme, nicméně ukazuje, že sociální pojištění není samozřejmostí. Šlo o politické rozhodnutí z počátku naší první republiky, které patřilo mezi zásadní sociální reformy té doby. Bylo nejen nepochybným úspěchem tehdejší politické reprezentace. Ale také krokem k sociální spravedlnosti, který stabilizoval tehdejší mladou demokracii. Jak úspěšný krok to byl, jasně ukazuje vývoj, kterým ve stejné době procházeli naši sousedé.