Předvést  ukrajinskému  prezidentu  Zelenskému  během právě skončené návštěvy v Praze v reálu, naživo, proslulou Potěmkinovu vesnici. Návštěvy, která  ve skutečnosti byla pouze dalším kolem vydírání a škemrání  přílivu  pokračujících  „dotací“  pro zkorumpovanou, rozkradenou  a dnes již státy EU dotovanou  Ukrajinu.  Zatímco na předcházející návštěvě Bulharské republiky si ukrajinský  „velitel“ doslova vylámal zuby, česká strana známa svojí servilností a bezmeznou oddaností   jeho „vrchnosti“  nenechala nic náhodě. Utajením návštěvy do poslední chvíle se jí tak podařilo zcela  eliminovat  možnost jakékoliv projevu  nesouhlasu  nejen z řad vlastenecké scény, ale i  narůstajícího  počtu  obyčejných řadových občanů.  Jediným mediálním škraloupem  tak byl pouze  nemístný dotaz redaktora ČT Andrease Papadopulose, na který  raději z důvodu „záchrany“  komika  Zelenského  šalamounky odpověděl   náměstek ukrajinského ministra zahraničí Jevhen Perebyjnis.

    Fialova  vláda  po celou dobu svého  relativně krátkého vládnutí, podřízena a řízena americkou stranou, vsadila na špatnou kartu  ještě před zahájením, ruskou stranou  nazývanou, speciální vojenské operace  na Ukrajině. A vše

 nasvědčuje  tomu,  že americký  scénář  boje  za posledního  Ukrajince   předepsaný  především ČR, Polsku, Slovensku  a Pobaltským státům bude  naše trio Fiala, Černochová  a  Lipavský  aktivně  podporovat  až do poslední chvíle, bez ohledu na konečný účet naší země.  Mnohé nakonec napoví  nadcházející summit NATO  pořádaný ve Vilniusu ve dnech 11. – 12.7.,  na  kterém  nejskloňovanějším  slovem  bude  Ukrajina v souvislosti s jejím požadavkem  přijetí  do  této  zločinecké organizace  řízené USA.  A tak zatímco si „náš“  Havlem získaný americký spojenec  den ode dne mne stále více ruce ekonomickým posilováním na úkor svých spojenců a EU, naše republika se dnem za dnem přibližuje k finančnímu bankrotu. Koneckonců měnovou reformu si Fialova vláda  úspěšně  vyzkoušela  nedávno  na seniorech,  nyní  ji jednotlivými  kroky  realizuje na dalších skupinách občanů.  Můžeme tak zatím  jen tiše závidět  sousednímu Slovensku, kde  míra trpělivosti a  korektnosti  občanů k vládě a prezidentce již přetekla.  Podzimní výsledek voleb, pokud   volební  klání  neovlivní   různí  Sorošové  a Richetští, bude  jak  se zatím zdá  tristní nejen  pro  předcházející vládu, ale i tolik opěvovanou západní civilizaci. Zároveň i povzbuzením  pro  stále  nesjednocené a nejednotné  vlastenecké  hnutí nejen v České republice.