V krásných kulisách ale žijí lidé a cizinci se právem diví: „Proč jsou obyvatelé tak nádherného města jako je Praha, věčně zachmuření, naštvaní a udýchání? Jak je to možné, že lidé v tak krásné zemi ztratili hrdost a radost, kde se vzala jejich nedůvěra vůči všemu cizímu, strach z okolního světa, nenávist k Moskvě, Berlínu i Bruselu? Kdo zaklel dříve rozšafné, ironické a šibalské Čechy v nešťastníky zkroušeně nadávající na všechny kolem?
Prokletí malého národa
nezpůsobila krutá Srdcová královna, halucinogenní houby ani mluvící bílý
králík. Je důsledkem malověrnosti, smíchané v jedovatou směs s leností a
konzumerismu, převlečeného za svobodu v liberálně-demokratickém hávu. Přesto si
jeho absurdita v ničem nezadá s tou, která tak ohromila Alenku v krajině za
zrcadlem.
Dobře je to vidět v rozpolceném vnímání událostí, které nyní otřásají
Ukrajinou. Česká média v jednotném šiku disciplinovaně drží politickou linii
NATO a popisují demonstrace v Kyjevě jako hrdinný boj ukrajinského národa za
svobodu a nezávislost. A většina Čechů jim věří, zvlášť po stržení Leninovy
sochy na Majdanu. O tom, že ji nestrhli svobodomyslní studenti, ale neonacisté
s banderovskými vlajkami, se cudně mlčí. Nejhorším zlem je přece komunismus,
který přišel z nenáviděného Ruska a jeho symbolem je Lenin. Proto Češi
Ukrajincům tleskají a vítají je v našem demokratickém světě, v pohádkové
svobodné Evropě.
Jenomže ouha! Jak jde pohádka o sametové kyjevské revoluci dohromady s českou
nadřazeností vůči Ukrajincům, kteří u nás pracují? Vždyť po vstupu Ukrajiny do
EU se sem nahrnou a seberou nám práci? Jak nás ta zlá Evropa a socialistický
Brusel utlačují a jak nám ubližují!