- Lesy v NP ČŠ byly na rozloze 1/3 bezzásahové, na 2/3 rozlohy zásahové, ale proti šíření kůrovce se nezasahovalo nikde. Od r. 2018, kdy bylo rozhodnuto o ukončení zásahů proti kůrovci, tak bylo v lesích ponecháno cca 2 milióny kubíků dřeva.

- Správa NP ČŠ nedělala do lesů zásahy pro průchodnost požární techniky, ani další opatření požární prevence (byli na to obcemi upozorňováni).

- Správa NP ČŠ zkoušela řízený požár vypalování ekosystémů za účelem jejich obnovy, ale vymklo se jim to z ruky (Linhart, senátor, 8/2022).

Příčiny požáru ideologické

Plameny požáru v NP ČŠ ještě neuhasly a nikdo z ekologických vědců neprojevil lítost nad tou lesní zkázou. Avšak zveřejňují údajně "odborné" názory" o tom, že na spáleništi a skalách vznikne les ještě lepší a hlavně bez nenáviděných smrků. Jiný prof. UK k tomu přidal, že spáleniště 1 200 ha není pro výzkum zas tak velké a že by potřebovali větší. Tyto vědci již dnes píší projekty na výzkum spáleniště a mají na 20 let peníze jisté. Jde o vítané oživení výzkumu bezzásahových lesů, kde za 20 let tam již není mnoho co zkoumat.

Klimatismus je ideologie, víra a "náboženství", založená na víře, že zvýšený uhlík v atmosféře může za všechno a že je v silách člověka snížit teplotu země o 2 stupně. Premiér vlády Fiala se dostavil na spáleniště v NP ČŠ a lesní apokalypsu komentoval slovy: "Za tím vším nemohu nevidět klimatickou změnu".

Takové názory má celá vládní koalice, předsedkyně Pekarová i ministryně Hubáčková. Proto nemůžeme očekávat odvolání ředitele NP ČŠ Pavla Bendy a zásadní změny v ochraně přírody. Tito na vzrůstající počet lesních požárů budou reagovat litím financí do elektroaut a bezuhlíkového hospodaření.

Přizpůsobovat se změnám klimatu v lesní požárovosti se lze tím, že v ČR bude co největší podíl lesů v hospodářské a zásahové kategorii. V obhospodařovaných lesích se udržuje průjezdnost cest a přibližovacích linek.

Požární ochrana a prevence lesů je založena na provádění zásahů, které umožní rychlý přístup požární techniky a pozemního požárního útoku do nitra lesů. V hospodářských lesích se budují a udržují zdroje vody pro potřebu hašení.

V ČR vznikne ročně několik set lesních požárů, které jsou během dne či několika dnů uhašeny a shoří několik hektarů lesa. Toto však neplatí pro novodobé národní parky a rozsáhlé přírodní rezervace.

Skulptura oheň

Je název jednoduché dřevosochy před budovou bývalého Územního pracoviště Modrava v NP Šumava. Byla sem umístěna někdy po r. 2007 tehdejším ředitelem NP Šumava F. Krejčím, který ji jako předraženou koupil za 38 000 Kč z veřejných financí.

Dřevosocha zde nebyla instalována, aby varovala před požárem a zničením přírodních hodnot vytvářených po staletí. Byla sem umístěna, aby symbolizovala živel oheň, jako přírodní a "bezzásahový" způsob obnovy směrem k pravé divočině.

V tomto duchu vznikla vědecká doktrína přenesená z Ameriky. Ta "vědecky" dokazovala za veřejné finance, že oheň je přirozená součást života ekosystému, proto je potřeba při hoření nerušit hašením přirozený vývoj lesů a řídit se zásadou: když hoří, tak nechat hořet.

Čeští politici potom umožnili, aby se to stalo součástí státní ochrany přírody.

Bavorsko bylo vzorem

Šumavská enviro-pyromanská odnož ideologie divočiny chtěla prosadit zásady péče uplatňované v NP Bavorský les. Po r. 2007 prosazovala v NP Šumava zásadu: Pravá divočina je nepřístupná, proto ke stávajícím a připravovaným zónám se vybagrují zpevněné cesty, které přes ní nebo k ní směřují.

Začalo to na několika místech. Když to nešlo provádět ze zákona, tak se to dělo v rámci projektu na "Odstranění ekologické zátěže". Takovým největším projektem bylo vybagrování a zrušení přes 1000 let staré cesty luzenským údolím na Březníku. Tuto akci ideologické diktatury se podařilo zastavit a nezrealizovat.

Letitý boj za novelu zákona o ochraně přírody

Proti zvyšování bezzásahového území v NP Šumava v a dalších místech ČR vznikly dvě petice organizované Komunitou pro duchovní rozvoj, o. p. s., které podepsalo téměř 30 000 lidí. Petice také upozorňovaly na extrémní sucho let 2015 - 2019 a požadovaly zákonem omezit rozlohu bezzásahových zón, také z důvodu nebezpečí vzniku požáru. V tomto směru proběhly tři desítky projednávání petic na úrovni PS, Senátu a Vlády ČR.

K takovým změnám v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny aktivně vystupovala většina šumavských obcí a spolky Zachraňme Šumavu, Hnutí život, Šumava21. Zastavit rozšiřování bezzásahovek se sice nepodařilo, ale do zákona se (proti vůli ideologie) podařilo zakotvit povinnost hasit požár v národních parcích a udržovat zákonem stanovenou síť lesních cest na průjezd požárních vozidel.

Pyromanská idea si však našla jinou cestu

V "Zásadách péče o NP Šumava" je k zóně přírodní (28 % rozlohy NP) uvedeno: "Požár přírodního ekosystému je součástí přírodního procesu a omezuje se tak, aby se zabránilo ohrožení zdraví, života osob a majetku při maximálním zohlednění cílů zóny".

Jde o nebezpečný základní princip péče a ochrany NPŠ a nemá oporu v zákonu č. 114. Oheň je součástí přírodních procesů v oblastech světa, kde jsou rozsáhlá neobydlená území bez kulturní krajiny. Takový pohled na oheň nelze uplatňovat v podmínkách malého území Šumavy, kde je vzácná příroda. Jde o příklad toho, kam až může dojít absolutní naplňování principu "zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů". Touto zásadou vzniká riziko velkoplošného shoření lesů. Takový hazard rozhodně nepatří do období boje se suchem a klimatickými změnami. V případě požáru rašeliniště se oheň dostává do podpovrchových vrstev, kterými se šíří do okolí. Jeho zastavení znamená vyhloubení příkopů, což je v zóně přírodní nežádoucí.

Uvedená připomínka P. Martana, ale ani připomínky k Zásadám NP od jiných směřované k nebezpečí požárů, nebyly Správou NP Šumava r. 2021 akceptovány. Správa také nepovolila realizovat projekt na obnovu desítky vodních nádrží (švele, klausy), které byly funkční do období kolem r. 1950 a zadržovaly 90 000 kubíků vody a byly zdrojem pro hašení lesního požáru.

Zabraňme shoření lesů v NP Šumava a na Boubímu

Je reálné, že v NP Šumava nebo na Boubínu jednou nastane požár většího rozsahu, než právě hoří v NP České Švýcarsko.

Aby se tak nestalo, tak je potřeba novelizovat zákon č. 114/1992 Sb. tak, aby zpřísnil podmínky pro existenci bezzásahových zón a obsahoval prvky požární prevence jako v hospodářských lesích.

Státní přírodní rezervace Boubínský prales (669 ha) se stala vysoce rizikovým místem pro vznik požáru pro celý lesní komplex pohoří Boubín-Bobík (přes 10 000 ha lesa). V důsledku hazardních rozhodnutí státní správy CHKO Šumava jsou na většině plochy v rezervaci i v oploceném jádru pralesa suché stromy a tedy zásoba vysoce hořlavého materiálu.

Ani hrozba, že shoří cenná národní památka Boubínský prales (47 ha) nepohnula s tamní úřednicí Havlátkovou ke správnímu rozhodnutí pro krácení (nikoliv kácení) asi 400 suchých stromů kolem lesní cesty Amortova, Knížecí a Lukenské, tedy kolem oploceného pralesa. Cesty jsou pro nebezpečí pádu uzavřené veřejnosti. V případě vzniku požáru jsou tyto cesty nejdůležitější pro zdolání požáru v rezervaci. Souše kolem cest jsou nebezpečné pro vjezd požární techniky a hasiče při zásahu. Lze předpokládat, že by to byl důvod (a zvláště za větru) z těchto cest nezasahovat.

Další požárně hazardní rozhodnutí CHKO bylo nepovolení vyklizení stromů padlých do jezírka u boubínského pralesa. Jezírko je v místě cenným zdrojem vody pro hašení požáru.

Petr Martan

poradce v lesnictví