Na začátku se zmiňujete o tom, že mnoho lidí odmítá naši účast v EU. V roce 2003 bylo vypsáno referendum o přistoupení ČR do EU a přes 77% voličů bylo pro. V nedávném průzkumu se 74% lidí vyjádřilo, že kdyby se hlasování opakovalo, zvolili by NE. Jak se to mohlo stát? Drtivá většina českých občanů nemá ve zvyku vyhledávat a ověřovat si informace přímo od pramene, ale počká si, co jim naservírují naše média. Můžete mi říci, které médium má profesionální a objektivní politické zpravodajce? (nejsledovanější česká televize NOVA poslala jednou do Štrasburku Emmu Smetana, která sice umí skvěle francouzsky, ale evropská politika její parketou opravdu není). Česká média dlouhodobě informují o evropských záležitostech sporadicky a většinou negativně (balení koblih, zakřivení banánů), a tak se nelze divit, že povědomí našich občanů o EU je bídné. Na půdorysu všeobecné neinformovanosti se odvíjí také příběh jednotlivých poslanců v EP. Kromě toho, že je média prezentují jako líné vyžírky, o jejich práci veřejnost neví nic. Neví nic o jejich činnosti v politických skupinách, frakcích, ve výborech i dalších strukturách. Neví nic o způsobu přidělování zpráv, přidělení řečnického času, kvótách bodů, o catch the eye atd. atd. Občané netuší, že vystoupení na plénu v podobě vysvětlení hlasování (oblíbená činnost poslankyně Roithové) už nic neovlivní, jen zdržuje, ale představuje ceněnou čárku do statistiky.

Jednací řád EP,tzv. komitologie, jsou složitý a zbyrokratizovaný systém. Zájemci si v něm mohou počíst, je veřejně přístupný. Barroso sliboval zeštíhlení byrokracie a prořezání legislativy a na to konto byla zřízena antibyrokratická komise. Víte, že první protibyrokratickou komisi založil císař Augustus, od jehož smrti v srpnu uplyne 2000 let? Jeho komise tenkrát neuspěla, jak úspěšná bude tato, se dá vcelku přesně odhadnout. 

Opusťme hlouposti jako spor o označení pomazánkové máslo nebo splachovadla a buďme objektivní. EP se hlavně zabývá záležitostmi, které jsou pro Evropu strategické. Evropa například buduje komunikační sítě rychlého spojení. Dopravní balíček byl sice zredukován, ale je přesto perspektivou evropského transportu. Bez center základního výzkumu, krytých evropskými penězi, by se česká věda dávno neobešla.  Řada výzkumných projektů (třeba ITER, projekt zabývající se výzkumem jaderné fúze), je budoucností pro celou Evropu. 

Když telefonujete ze zemí EU, platíte za minutu hovoru 7, 30. Ve Švýcarsku 42 korun.  Stál jsem u zrodu této úpravy a často to uvádím jako srozumitelný příklad, že moje práce má smysl. A následuje regulace dalších oblastí elektronické komunikace.  Na těchto jednáních (v závěrečném trilogu jsem byl jediný Čech) delegace EP hájila spotřebitele, Evropská rada operátory. Několikrát jsme odcházeli od jednacího stolu. Bitva běžela o každý cent. Rada, hájící finanční zájmy operátorů, nakonec musela ustoupit, ale aspoň chtěla odložit účinnost směrnice na podzim, aby operátoři měli zisky z letních dovolených, kdy se telefonuje nejvíc. Nepovolili jsme jim ani to. Vzpomínáte si, že byste o výše zmíněná témata zakopli v českém tisku?

Nelze se ovšem jen vymlouvat na Brusel. Lisabonská smlouva zatáhla do legislativního procesu národní parlamenty a vše se do značné míry nejdříve předjedná v nich. Národní parlamenty musí dát každému záměru schvalovací "kartu". Že v českém parlamentu sedí to, co tam sedí? Za to Brusel nemůže. Existuje konzultační mechanismus v rámci Evropské rady, tzv. CORREPER. Jsou pravidelné ministerské porady. A tak bych mohl pokračovat. Může Brusel za to, že jsme měli Topolánka a Nečase? Že Nečasova vláda nedostatečně prosazovala zájmy ČR při reformě společné zemědělské politiky (CAP)? Co vytýkám EU, je to, že její reprezentaci chybí silná, nosná vize, zejména pokud jde o novou industrializaci Evropy. Ukazuje se, že krizi nejlépe vzdorují ty země, které mají vyváženou ekonomickou strukturu se silnou průmyslovou základnou. Krach zemí jako je Španělsko, které základ "nové ekonomiky" stavělo na turismu, službách a stavebnictví, je důkazem, že není lhostejné, jakou oborovou strukturu ekonomika má. I když to, že je to nedůležité, tvrdil Václav Klaus. Potřebujeme nové společenské klima a to, co bych nazval "průkopnický duch" ( pioneering spirit).

Klára Samková, lídr hnutí Úsvit pro volby do EP, ve své glose v PL napsala, že je nutné poslancům v Bruselu prohnat faldy, na což má už vyhrnuté rukávy. Já teda nevím, k čemu jí to bude dobré. Uvedu příklad: Třetí energetický balíček  vypadal z pohledu našich zájmů zle. Vytvoření tohoto dokumentu ovlivnili nejvíce Britové a Nizozemci. Německé ministerstvo hospodářství zaspalo, o našem ani nemluvě. V této situaci jsem se jako jediný český poslanec spojil s německými poslanci a společně jsme zformulovali tzv. „third option“ (třetí variantu). Ta sice nezískala na plénu většinu, ale dosáhli jsme blokační minority. Vynutili jsme si třístranné vyjednávání parlamentu, komise a  rady, a tak se „upekl“ snesitelný kompromis. Takže bez kuloárových jednání, schopnosti domluvit se a bez vědění o čem je třeba a lze se domluvit, by to nešlo. Při přípravných jednáních se mi například z návrhu podařilo vyhodit dvacetiprocentní klauzuli. O co šlo? Zejména zelení chtěli, aby se podniky s více než 20% podílu na domácím trhu elektrické musely povinně rozdělit. Návrh zněl: podniky s 20% rozdělit na čtyři části. ČEZ měl v té době podíl 70%! Dovedete si představit, k čemu by to vedlo? K vytváření dalších ředitelstvíček, k zaměstnávání další úředníčků, práce pro další agenturky. Ti všichni by potřebovali finance. A kde je vzít? No přece z navýšené ceny elektrické energie pro konečné spotřebitele. Tak to byl jen jeden maličký vhled do parlamentní dílny. Je třeba vždy hledat spojence a kompromisy. Silově nelze prosadit nic.

Takže budovatelsky vyhrnuté rukávy jsou hezká věc, ale v Bruselu se to provětrání provádí hlavou. Jak říkal Komenský, aby člověk něco dokázal, musí vědět, chtít a moci (scire, velle, posse). Je na jednotlivých stranách, aby takové lidi hledaly a navrhly.