Existuje jistá logika v tom, že u nás ceny některých produktů a služeb rostou, což zrovna u potravin docela platí. Mrkev není mobil, kde pokrok technologií vede k poklesu ceny. V naší zemi, kde zejména mzdy postupně snižují odstup od těch vyplácených v bohatších zemích Evropy, jisté zdražování probíhalo a probíhá. A to zejména tam, kde je ve výrobku vyšší podíl “české” práce. Kulhá ale argument, že právě letošní leden měl být “objektivně” odsouzen k růstu cen potravin o 10 %, jak zaznívalo od advokátů zdražení. Zejména pak z řad mluvčích jejich lobbistických organizací.

V tržním prostředí je samozřejmě věcí nabídky a poptávky, jak ceny vypadají a volat po regulaci cen nebo jiných státních zásazích kvůli možnému růstu cen potravin by bylo zcela špatně a jen by to situaci zhoršilo. Ale stát by si měl vyjasnit, zda u nás existující oligopoly a velmi laskavá politika státu vůči velkým hráčům jsou to, co slouží dobře naší společnosti. Přinejmenším úvaha o tom, zda by bylo užitečné dnešní situaci začít měnit, je na místě.

P.S. Mimochodem, jedním z faktorů, který vysvětluje “drahou českou Nutellu”, která stála na počátku dnes intenzivní veřejné diskuse, je české “ne euru”. Firmy si totiž obvykle nechávají v kalkulaci cen jistou rezervu na kurzový pohyb. A kdyby si chtěly kurz zajistit, musely by při dnešních úrocích za euro připlatit. Takže je to částečně i neochota přijmout euro, co způsobuje, že za některé potraviny si připlácíme. Věřím, že to panu premiérovi jeho poradci řekli a že si třeba tímto chtěl cestu k diskuzi o euru pootevřít.