Jaký je v tom rozdíl? Já bych řekla, že politikem je člověk před volbami a státníkem se musí stát, když ho hlasy voličů pověří výkonem nějaké funkce. Stává se starostou, hejtmanem, ministrem či prezidentem pro všechny, tedy i pro ty, kteří ho nevolili a přebírá velkou odpovědnost – nejen za předvolební sliby, ale za reálné dopady svého počínání. Nakolik státnická a nakolik politická vláda vzešla z posledních voleb uvidíme ve velmi krátké době.
Abntibabišovská pětikoalice, semknutá kolem ODS, si do vládního programu zapsala podporu malých, středních, začínajících a ekologických zemědělců a hned to v praxi předvedla tím, že odhodila dosažený kompromis a do Bruselu poslala své rozhodnutí dát z redistribučních plateb ne 10, ale 23 % na prvních 150 hektarů zemědělské půdy. V praxi to znamená, že malí zemědělci budou dostávat na hektar 10–25 tisíc korun a velcí pak na své výměry ani ne polovinu. Malí dostanou přidáno a velkým se část dotací prostě sebere. Když řeknu, že je to čirá hloupost, nevycházím ani tak z hlediska primitivní spravedlnosti, jako z čistě národohospodářských zájmů. Malé farmy vyrobí cca 20 % potravin, velké farmy zajistí ten „zbytek“ - tedy pokryjí potřebu potravin z 80 %!
V důsledku této změny velké farmy svou produkci nutně sníží. Malé farmy ale tento výpadek nepokryjí. Proč?
Jeden jednoduchý příklad: malé farmy prakticky nemají živočišnou výrobu. Jestliže velké farmy zruší chovy vepřů, hovězího dobytka, či drůbeže, protože je prostě juž neufinancují, bude maso na trhu chybět. Bude chybět chlévská mrva v půdě a dojde ke snížení úrodnosti. Jestli tedy změna v rozdělení základních dotací byla počátkem roku nesmyslná, po propuknutí Ukrajinsko-Ruské války už hrozí úplnou katastrofou.
Je to šance, aby vláda ukázala, že umí upravit svou politickou rétoriku a přijmout rozumné, státnické řešení. Lze si snadno ověřit, že malí zemědělci nejsou schopni dodat na náš trh potřebné potraviny, že mnoho peněz dostanou za neobdělanou půdu a že nemají a nebudou mít zaměstnance v takovém počtu, aby nahradili výpadek, způsobený propouštěním lidí z velkých farem. Urputné trvání na politických proklamacích povede tedy ještě k výpadku příjmů sociálního a zdravotního pojištění.
Chytrý český člověk, majitel zemědělské půdy, navíc rychle pochopí, že se mu vyplatí pronajímat svá pole malým farmářům, protože ti mu budou schopni zaplatit vyšší nájemné – ze státních dotací. Takže peníze z redistribučních plateb skončí v kapsách majitelů půdy, malé farmy na tom moc nezbohatnou a na politiku této vlády doplatíme obrovským růstem cen potravin a dalším deficitem veřejných financí.
Celý dotační systém v EU je nasměrován k tomu, aby pomohl zvyšovat produktivitu práce a zajistil stabilní dodávky potravin za dostupné ceny. Podporovat z tohoto nástroje malé farmy je tedy jeho zneužitím. Když k tomu přičteme další geniální zásah této vlády, totiž zastropování dotací na investice částkou 30 milionů korun (opět pod heslem podpory malých podniků), vyjde nám, že je to zcela proti původním záměrům dotací. Celý svět zvyšuje produktivitu práce koncentrací, staví velké výrobní kapacity v chovech prasat, drůbeže, investuje do velkých zpracovatelských zařízení. To jsou a budou naši konkurenti, a nakonec naši dodavatelé. Až na nich budeme zcela závislí, budou ceny astronomické. Pak se asi půjdeme podívat na malé ekologické farmy, na jejich chovy ovcí a koz, drobné provozy sýráren, pivovárků a podobných ušlechtilých projektů … které nás ovšem neuživí a v takové situaci už snad ani nepobaví.
Vláda má řadu možností, jak drobné farmáře podpořit, zejména by jim měla umožnit účelné spojování obchodních a investičních zájmů, aby trvale prosperovali. V zemědělské a potravinářské výrobě jsou obory, kde mohou drobní podnikatelé uplatnit své nesporné výhody a dobře se živit, zpestřovat trh a dlouhodobě prosperovat.
Margita Balaštíková
