já se pokusím do tohoto, čeho jsme byli občas svědkem, nějaké emoce, strašení a podobné věci, rozhodně nedávat, já se pokusím reagovat velmi věcně, skutečně neosobně, takže pokud některého z poslanců, kteří tady vystupovali, budu jmenovat, tak skutečně jenom s tím účelem, že ztotožňuji ten jejich výrok s mojí odpovědí, která bude obsažena v mé řeči. Není v tom rozhodně nic osobního, žádné nakopávání.

Možná začnu překvapivě pro vás tím, v čem se ale tady v Poslanecké sněmovně shodujeme. Není dobré si podsouvat něco jiného. My se určitě shodujeme v tom, že současný způsob řešení migrace na území Evropské unie je nedostatečný. My se shodujeme v tom, že Evropa od migrační krize v roce 2015 tápe a že společné evropské řešení na velké migrační výzvy, které stále přicházejí a neslábnou, ba naopak v mnoha ohledech sílí, bylo nedostatečné. To je, myslím, společná pozice snad každého, kdo tady v Poslanecké sněmovně České republiky zasedá. Stejně tak se shodneme na potřebě té vnější dimenze hranice. Úplně jednoduše řečeno ano, bez té evropské hantýrky, shodneme se na tom, že je migraci potřeba řešit mimo hranice Evropské unie a ta takzvaná externalizace migrace - opět termín, pod kterým si málokdo umí co představit, to znamená ano, ty problémy a jejich řešení dostat mimo hranice Evropské unie, je základem budoucích konceptů řešení společné Evropské migrační politiky.

Zároveň s konzistentním postojem předchozích českých vlád, které se zabývaly touto otázkou, trváme i na tom, že nebudeme podporovat povinné relokace migrantů do České republiky. Ani tuto červenou linii současná vláda nikterak nepřekročila.

Stejně tak se shodneme v tom, že to současné představované řešení, obsažené v migračním paktu, který ještě nebyl definitivně schválen, on půjde na schvalování do Evropského parlamentu, do Rady, tak není ideální.

Ale v čem už se neshodneme, tak my se domníváme, že je to posun dobrým směrem, že je to posun k hledání společného evropského řešení, bez kterého se neobejdeme, protože migrace není problém České republiky a řešením není mít hraniční kontroly na všech hraničních přechodech v České republice. Migrace ale není ani problémem jenom Řecka, Itálie, Španělska, států, které jsou dotčeny migrací. Migrace je společným celoevropským problémem a jako taková vyžaduje společné celoevropské řešení, které se nepovedlo v ideální podobě za devět let od vypuknutí té největší migrační krize v roce 2015 dosud najít. Ano, a to je určitě selhání národních vlád, to je určitě selhání evropské politiky, to je určitě selhání mnohých, kteří jsou za to dlouhodobě zodpovědní a měli se tomu intenzivněji věnovat. Ale to řešení prostě doteď žádné neexistovalo.

Současná opozice nám mnohé vyčítá. Je to logické, proto tady je, ale co se jí povedlo prosadit v té evropské společné migrační politice? Ano, odmítnutí migračních kvót. To je určitě pravda, zablokování jednání Evropské rady, určitě k tomu byly nějaké relevantní důvody, ale už nepřišlo to B, prosazení nějakého společného funkčního řešení, tlak na něj, přicházení s českými koncepty, které bychom na té evropské úrovni prezentovali, s českými koncepty, které by dávaly hlavu a patu a přinášely nějaké řešení. Tedy bylo tady odmítnutí a tady se bavme, že v určitých aspektech určitě logické a správné, ale nepřišlo nic, co by Česká republika jako konkrétní návrh do společného evropského řešení vnesla.

A tady chtěla být vláda Petra Fialy určitě jiná. My chceme být aktivním evropským hráčem, my nechceme jenom odmítat, my chceme přinášet i řešení a chceme se na nich spolupodílet, protože nebýt u toho, když se evropská řešení spoluvytvářejí, společná evropská řešení, je prostě špatné a pro Českou republiku, její občany, její budoucí bezpečnostní situaci, určitě nevýhodné.

Co sledujeme dneska? Sledujeme kontroly na česko-německých hranicích, na rakousko-německých hranicích, Německo je má teď v podstatě všude, my jsme měli dlouhodobě kontroly na hranicích se Slovenskem a my prostě v téhle chvíli přihlížíme tomu, že z Schengenu tak, jak ho známe, jak jsme ho dlouhodobě konzumovali a jak si troufám říct aspoň za sebe, jsme ho měli rádi, tak z takového Schengenu v současné době máme jen málo, což je nějaký pocit, dojem, ale zároveň je to i ekonomický faktor, protože zavřené hranice, kontroly na hranicích, každopádně budou mít dopad i na pohyb zboží v rámci Evropské unie, zpomalování a mohou mít i na ekonomiku možné dopady v řádu desítek miliard ročně.

Takže s trochou nadsázky lze říci, kdo nebude hledat společné evropské řešení migrace, tak může zapomenout na to, že tady do budoucna bude ten volný pohyb osob, služeb, zboží. Ten říká, že si musíme zvyknout na to, že zase - s nadsázkou prosím - cestou do Tater budeme ukazovat cestovní pas. A já si myslím, že tohle přece nikdo nechceme. My hledáme řešení, které právě migrační situace a migrační tlaky budou pomáhat řešit. Chceme uchovat tuhle výsadu pro české občany, chceme uchovat tuhle výsadu pro české firmy a rozhodně považujeme společné evropské řešení za správný směr.

Ale to, že ten migrační pakt jako takový v té finální podobě po projednání Evropským parlamentem skutečně nebyl podle těch představ, které si i vláda České republiky definovala, to je pravda. Byl posunem správným směrem, je základem pro další diskuse. Ale já vám v další části vystoupení velmi konkrétně řeknu, jaké věci byly od toho června do jednání našich velvyslanců, kde se Česká republika na základě rozhodnutí vlády České republiky zdržela, tak k jakým rozdílům tady došlo.

Zároveň často slyšíme od opozice, že jsme v nějakém zásadním sporu. My deklarujeme, a to opakovaně a podle toho i postupujeme, že v otázce projednávání paktu o azylu a migraci stejně jako dalších řešeních a návrzích řešení migrace mimo hranice Evropské unie, že máme shodu. A jaké byly požadavky vlády? Rychle a stručně, rychlá hraniční a návratová procedura. Co to znamená? Na hranicích rychle projít lidi tím základním bezpečnostním screeningem a v případě, že nesplní podmínky ke vstupu, rychle je vrátit do země původu. Důsledná ochrana vnější hranice. Kde se neshodneme, to tady říkáme všichni. Jasný signál lidem, kteří nemají na mezinárodní ochranu nárok, že v Evropě zůstat nemohou. Opět to jsem tady slyšel i ve vašich opozičních vyjádřeních. Já se ptám, kde je ten faktický rozdíl? Proč se Česko při hlasování o paktu v Coreperu zdrželo? Jak probíhala jednání? A jak funguje příprava legislativy v Evropské unii? To jsou otázky, které si tady musíme říci.

Od hnutí ANO na tiskové konferenci jsme slyšeli - česká vláda se zesměšnila, nejprve v předsednictví něco dojednala zcela nevýhodně, potom se lekla, šla jiným směrem, začala ustupovat. Nejedná se o žádnou náhodnou změnu postoje. A já doufám, že poslanci i opozičních stran, kteří chodí na bezpečnostní výbor, a musím uznat, že účast mají téměř stoprocentní, byli už v průběhu podzimu ode mě informováni při otevřené otázce na bezpečnostním výboru, která se týkala projednávání migračního paktu o tom, že Evropský parlament zasahuje do té červnové verze způsoby, s kterými česká vláda není spokojena. Tohle jsem avizoval a je to možná i v zápise - to bych se musel podívat, ale každopádně mě to kolegové potvrdí - v listopadu na jednání bezpečnostního výboru. A to, že se tam Evropský parlament pokusil vrátit během toho vyjednávání, Evropský parlament v rámci těch trialogů, což je s Komisí a s předsednictvím, že se tam Evropský parlament pokusil vrátit i povinné relokace, to je také pravda, i takové hlasy tam zaznívaly. Zaplaťpánbůh ty se v té verzi, kde jsme se zdrželi, neobjevily, ale řada ne úplně šťastných kroků bohužel uplatnění po projednání s Parlamentem našla. A každý, kdo trochu poctivě bude diskutovat o evropské problematice, na tohle už vláda České republiky má minimální vliv. Můžeme oslovovat naše europoslance, kteří jsou v patřičných výborech, to určitě ano, ale trialog vyjednávání je vyjednávání mezi Komisí, mezi Parlamentem a daným předsednictvím. A v té době logicky Česká republika nepředsedala.

Stejně tak jsme dlouhodobě říkali, že náš finální postoj k paktu bude následovat po důkladném vyhodnocení legislativních textů. A to nedělají nějací amatéři, to nedělají lidé, kteří si přijdou na vládu, nedělá to ani pan premiér Fiala sám, ani já. To dělají lidé, kteří migrační podklady připravovali bývalé vládě, bývalému panu premiérovi Babišovi. Dokonce s ním někteří ti lidé na migrační konference cestovali. Ano, ti samí lidé na Ministerstvu vnitra, kteří zaplaťpánbůh nezávisle na tom, jaká vláda tam zrovna je, pracují na migraci, pracují na legislativních textech, byli zodpovědní i za to, co připravovalo české předsednictví kontinuálně bez nějakých názorových kotrmelců, tak tito lidé na základě důkladné analýzy legislativních textů, které prošly změnou po jednání s Evropským parlamentem, došli k názoru, že Česká republika může říci - ano, je to posun pozitivním směrem, ale daleko za tím, co jsme si představovali. Takže komentované zdržení se, kde Česká republika vysvětluje velmi dopodrobna, co považujeme za pozitivní a s čím naopak v tom paktu se nemůžeme ztotožnit, bylo absolutně legitimní pozicí, žádným alibismem České republiky. A znovu říkám, na základě velmi odborných rozhodnutí lidí, kteří té migraci opravdu a do hloubky rozumí a kteří se s každým detailem těch legislativních textů seznámili.

Ten pakt na jedné straně respektuje naši hlavní výhradu. A ještě jednou to opakuji, neobsahuje povinnost přijímat migranty. Na druhé straně není dostatečně ambiciózní v ochraně hranic.

Další věta z brífinku ANO - ministr Rakušan schválil v červnu migrační pakt. Nezjednodušujme, prosím. Dovolte, abych připomněl, jak probíhala a probíhá příprava a jednání o migračním paktu. Evropská komise na podzim roku 2020 představila návrhy reformy v podobě migračního paktu. Byla to reakce na nefunkční pravidla už od roku 2015. Iniciativu Komise připravit migrační pakt podpořily všechny státy už za bývalé vlády. Iniciativu podpořila i Česká republika s výhradou, že nemůže souhlasit s povinným přerozdělováním. A tuhle výhradu si uchovala i vláda Petra Fialy. Tuhle výhradu si uchoval pan premiér, kterého jste tady mnohokrát zmiňovali na všech svých vyjednáváních. A znovu říkám, toto nebylo žádným způsobem překročeno a nepodsouvejme prosím tohle strašení do české veřejnosti, není to tak. Povinné přijímání migrantů ten migrační pakt neobsahuje.

Do návrhu migračního paktu byly zahrnuty i některé dřívější legislativní návrhy, které byly předložené předchozí Evropskou komisí už v roce 2016 a vyjednávání celé té reformy se zaseklo až do roku 2022, ale ne do českého předsednictví, ale do francouzského předsednictví. Francouzské předsednictví odblokovalo to vyjednávání jako takové, my jsme potom nastoupili jako předsednická země a začali jsme v tom procesu přípravy finálního textu nějakým způsobem postupovat dál. Ale je nepravdivé a nepřesné říkat, že české předsednictví řešilo solidaritu. Legislativně tento text týkající se solidarity prokazatelně nebyl připravován českým předsednictvím.

Stejně tak poznámka k návrhu solidárního mechanismu nebo systému z roku 2018, který byl dnes zmíněn paní předsedkyní Schillerovou, ten se výrazně liší od toho návrhu, který je představován teď. Není je možné dokonce v mnoha ohledech ani srovnávat. Dnešní návrh neobsahuje povinné relokace a neobsahuje ani finanční sankce, protože zapojení se do systému pomoci i z právního hlediska, což paní předsedkyně jako právnička jistě uzná, nemá sankční povahu. A to je největší rozdíl od toho, jak to bylo koncipováno a formulováno i právně technicky v roce 2018 a jak je to formulováno nyní. Všechna následující předsednictví, včetně toho českého, tento kompromis rozpracovala do konkrétních legislativních předpisů obsažených v paktu, ale jednalo se stále jen o dohodu mezi členskými státy v Radě s tím, že nás čeká vyjednávání s Evropským parlamentem. A ten měl na řadu klíčových otázek opravdu velmi odlišný názor.

Stejně tak bych tady ještě chtěl vzkázat, abych reagoval i na posledního předřečníka, kde už jsem si psal poznámky jenom rychle rukou. Panu kolegovi Fialovi, prostřednictvím pana předsedajícího, bych chtěl vzkázat, že převzetí příslušnosti se nerovná přemístění migranta. Jsou to jiné instrumenty. Stejně tak bych chtěl vzkázat, že většina předpisů už dávno existuje. To nebylo tak, že by doteď platil jenom Dublin a vedle Dublinu nic. Většina těch předpisů už tady existuje delší dobu a teď byla novelizována. Takže říkat, že teď se přichází s něčím zcela novým je také zavádějící.

Loni v červnu během švédského předsednictví unie bylo na Radě ministrů vnitra dosaženo shody členských států u dvou klíčových legislativních návrhů paktu. Ještě jednou. U dvou klíčových legislativních návrhů paktu. To, co tedy Rada v červnu, jak vy říkáte schválila, hlasovala, Rakušan zvedl ruku a podobně, tak to nebyl migrační pakt, jak tady opakovaně tvrdíte. Šlo o odsouhlasení obecného přístupu Rady ve dvou konkrétních legislativních návrzích pro zahájení vyjednávání s Evropským parlamentem. To je úplně normální postup. A od začátku jsem říkal finální schvalování projde klasickým procesem. Loni v červnu ministři vnitra pakt jako legislativní text neschválili. Pouze řekli, že mohou začít vyjednávání s Evropským parlamentem. Takže celá vaše argumentace založena na tom, v červnu Rakušan, Fiala, kdokoli další schválili migrační pakt, je prostě nesmyslná. Protože v červnu, ještě jednou, žádný migrační pakt schválen nebyl. Pouze začala vyjednávání s Evropským parlamentem na základě konkrétních návrhů.

Často tady opakujete roli Evropské rady. Dneska zase. To je nepochopení. Jak funguje evropský legislativní proces? Evropská Rada nerozhoduje o tom, kdo a jak se účastní legislativního procesu. A teď se chci dostat k tomu, co se přesně změnilo mezi červnem a začátkem letošního roku, kdy došlo k hlasování na úrovni velvyslanců. Poslední verze zvyšuje výrazně administrativní a byrokratickou zátěž a snižuje také možnost se efektivně bránit migraci na vnější hranici. Znovu říkám, porovnávám červen a současný stav. Na základě návrhu parlamentu velmi konkrétně došlo např. k zásadnímu omezení možnosti prodloužení detence nelegálních migrantů na vnější hranici nad dvanáct týdnů. Tedy to, v čem my jsme souhlasili jako vláda České republiky, bylo přísné, bylo přísné vůči migrantům, kteří přišli na vnější hranici a dostali se do detence. Ten náš ambiciózní červnový návrh říkal v oprávněném případě lze tu detenci, rozumějte zadržení těch lidí pro případy dalšího prověřování prodloužit nad dvanáct týdnů. Po zásahu Evropského parlamentu a vyjednávání s Evropským parlamentem tohle zmizelo. To znamená nad dvanáct týdnů nikoho zadržet nemůžete. Podle nás jasné oslabení toho přísného instrumentu, který naše vláda podpořila v rámci těch dvou legislativních návrhů.

Další záležitost. Na základě návrhu parlamentu máme povinnost v rámci hraniční procedury zřídit speciální národní monitorovací systém. A my říkáme, že my žádný speciální národní monitorovací systém nepotřebujeme, protože už je tady zřízen unijní monitorovací systém azylové procedury EU. Další konkrétní bod, kde se ten pakt od toho června sem posunul, kde to vyžaduje administrativu, byrokracii, finanční náklady, s jejímž vynakládáním jsme se nemohli ztotožnit.

Celkově se ztěžuje detence nelegálních migrantů na vnější hranici, což prostě může vést k přetrvávajícím sekundárním pohybům z hraničních států do unie. Parlament a další konkrétní věc zkrátil lhůtu pro bezpečnostní prověřování zadržených migrantů na území na pouhé tři dny. A my říkáme, že tohle je něco, co se stihnout nedá a nebude to mít ten efekt, který - a znovu říkám - jsme si my v červnu v tom přísnějším textu představovali. A ještě jednu věc, která je zase pozitivní. Poprvé se přichází - a to v tom migračním paktu je s tím, po čem vy tady všichni voláte a my také voláme, to je s tím no entry mechanismem, který říká, že člověk může být neprodleně, pokud neprokáže svůj původ, pokud neprokáže jakýkoliv důvod v pobývání na území Evropské unie, vrácen okamžitě, no entry. Nebude považován za člověka, který vstoupil na území Evropské unie, je okamžitě vrácen. A to obsahuje ten návrh toho migračního paktu.

Není pravda, že měníme českou pozici. Hlavní požadavek, žádné povinné relokace je dodržen za jakékoliv situace. I v tom krizovém momentu je dodržen tento požadavek. Naopak dlouhodobě v této věci postupujeme konzistentně. Pozice České republiky je stejná a je stejná v tomto ohledu jako za předchozích vlád. Naše rozhodnutí nemění nic na tom, že podporujeme společné evropské řešení a že je to jediná cesta, jak zaručit vůbec fungující Evropskou unii jako celek. Jsou tady strany a legitimně je to jejich politický názor, říkají, že nemáme v Evropské unii být. Já říkám, že tam máme být. A pokud v ní jsme - a tady se asi dostáváme do toho nejtěžšího momentu, tak máme být těmi, kteří hledají společná a funkční evropská řešení.

Co teď bude následovat? Následovat bude to, že bude hlasovat Evropský parlament, uvidíme jakým způsobem. Bude se ještě jednou rozhodovat v Radě, uvidíme jakým způsobem. A my chápeme ten migrační pakt jako základ dalších diskusí o dalších konceptech, které musí obsahovat vnější dimenzi migrace. To znamená zabývat se tím, jak jí dostat mimo hranice EU i řešení těch problémů. Mimochodem toto bude představeno na ministerské konferenci v Kodani, která se bude konat letos na jaře. A my jako Česká republika jsme opět aktivním státem, který to společné evropské řešení hledá a bude hledat. V současné době rozhodovali velvyslanci při EU, odsouhlaseno to musí být příslušným výborem v Evropském parlamentu. Očekává se schválení paktu Evropským parlamentem na konci dubna. Následovat pak bude schválení v Radě podobným způsobem.

A ještě, pokud dovolíte, několik fám, mýtů a reality, které se tady objevují. Země jižní Evropy konečně po deseti letech docílily povinné solidarity, tedy přerozdělování uprchlíků do zemí, kam by se jinak tito uprchlíci nedostali. Citace paní předsedkyně Schillerové. Realita. Migrační pakt neobsahuje pro ČR povinnost přijímat migranty, a to z jiné členské země EU nebo ze zemí mimo EU. Stát si může vybrat jakou formu pomoci si zvolí. Každý stát si bude moci rozhodnout, zda bude migranty přijímat v každé situaci, neobsahuje pakt povinnost České republiky přijímat migranty ani Eritrejce, kteří přijedou z Řecka. Co se týče rodin, tak ty už upravují dublinská kritéria z roku 2003 a pakt je v podstatě nezměnil.

Další věc. Pakt neřešení celou oblast migrace. No to je samozřejmě pravda. Ochrana vnějších hranic je řešena schengenským hraničním kodexem. To od začátku víme. A to je něco, co běží souběžně a schvaluje se souběžně. I tento kodex se nyní mění a návrh směřuje k finální dohodě s parlamentem. Vnější dimenze migrace je řešena prostřednictvím mezinárodních smluv se třetími zeměmi. Ale není pravda - a to je asi největší lež a mýtus, který se tu a tam někdo pokouší podsunout do veřejného prostoru, celý pakt není o přerozdělování migrantů, zlepšuje hraniční režim i návratovou proceduru. Co se týče zmiňovaných možností ze strany Evropské komise, vždy platí, že Komise navrhuje, ale Rada posuzuje a může schválit nebo změnit. Tedy není to diktát Komise, nikým nevolené Komise, jak jsme tady slyšeli. To je prostě zase fáma.

Tak, protože už je tady na mě poukazováno a naznačováno, že čas ubíhá a ta původní představa, že budeme ve dvě hotovi vzala za své, tak snad poslední věc. Fialova vláda zavázala Českou republiku, aniž by migrační pakt řešil prevenci migrace, především v těch státech okolo Evropy, protože tam můžeme uplatit metodu cukru a biče, spolupracovat a motivovat státy, aby ty lodě nevypluly a aby také zaznělo z Evropy: Nejezděte, není tu pro vás tolik prostoru, nechceme vás tady - poslanec Ondřej Knotek.

Stejně tak pak neřeší a nereaguje na ochranu hranic poslankyně Klára Dostálová. Migranti přijedou, protože budou vědět, že se o ně nějaká země postará. Ten návrh z června výrazně zpřísňuje hraniční procedury i návraty nelegálních migrantů. To je úplně otočená logika. Čím je zveme? Ten návrh zpřísňuje hraniční proceduru a návraty, takže pokud vysíláme signál, že zpřísňujeme, prodlužujeme detence, jaké je to pozvání? Já téhle logice vůbec nerozumím a myslím si, že nejlíp ukazuje, jakým způsobem se tady účelově pracuje s vytrženými věcmi z kontextu.

Po dobu těch zmiňovaných 12 týdnů se lidé, kteří nelegálně vstoupili na území unie, považují za takové, jako by na území unie reálně vůbec nevstoupili. Tohle nikdy nebylo, to je nový mechanismus. Ti lidé, kteří doteď vstoupili na území Evropské unie, už byli zataženi do toho mechanismu. Ano, jsou tady, vstoupili, jsou u nás, musíme se o ně nějakým způsobem postarat, zahájit celé procedury, po 12 týdnů. Absolutní novinka. Ti lidé jsou považováni jako někdo, kdo nikdy na území Evropské unie nebyl. Když se během těch 12 týdnů neprokáže legitimní důvod k tomu, aby bylo zahájeno třeba azylové řízení, oni jsou posláni zpátky.

Tohle je nepopiratelné zpřísnění, které prostě ten, kdo četl ten migrační pakt... Chtěl bych pochválit pana kolegu Radima Fialu, protože z toho jeho vystoupení jsem měl pocit - sice si vybral jenom nějaké pasáže - ale že jako jeden z mála tenhle dokument opravdu četl a nějakým způsobem tady celkem jasně ty věci odargumentoval, byť spolu nesouhlasíme.

To, že se zajistí osoby, u kterých neexistuje důvod pro pobyt v Evropské unii, jsem už říkal a dáváme tím jasně najevo, že Evropa nemůže přijímat lidi bez ohledu na počty. To říká celá unie. Proto se celá unie shoduje na nutnosti celoevropského řešení. Pokud se tady bavíme o tom, že je nějaká - to bylo časté - solidarita povinná. No, solidarita je dohodnutá v rámci toho, že aby byla skutečně solidaritou, tak musí fungovat. Protože já jsem tady od vás slyšel, povinná solidarita, to je protimluv, nic takového nemůže existovat, nesmysl. Ale už jsem od vás neslyšel to B. Už jsem od nikoho neslyšel, co je ta nabízená solidarita, s čím tedy přicházíme k těm státům, které jsou pod tím migračním tlakem.

Já si prostě myslím, že dlouhodobě jako Česká republika ze solidarity na evropské úrovni jenom těžíme. Dlouhodobě jsme byli zvyklí těžit z benefitů, ano, solidarity evropských států vůči nám. Teď v téhle chvíli my solidaritu odmítáme. Ona je dohodnuta tak, že není dána tím, že musíme povinně někoho přijímat. Můžeme si vybrat další dva typy solidarity. Ale já rozhodně nebudu ten a myslím si, že celá vláda, kteří se budou stydět za to, že v rámci Evropy chceme hledat společné koncepty, společná řešení, která solidaritu musí obsahovat a vždycky taková funkční řešení solidaritu také obsahovala.

Děkuji.