V České republice je však takto léčeno pouze 1400 osob ročně a míst dokonce ubývá! Na 60 tisíc psychiatrických pacientů u nás je léčeno v léčebnách nebo v nemocnicích. Naštěstí se na ulicích zatím ve větším množství nepohybují bezdomovci trpící duševními poruchami, protože léčba je doposud dostupná a léky kvalitní. To se má ale podle plánů ministerstva zdravotnictví zřejmě změnit. Přitom zkušenosti z tzv. vyspělých zemí ze 70. let minulého století, kde došlo k vlně propouštění z léčeben, jsou alarmující. Po redukci lůžek až na desetinu původního stavu třeba v Itálii nebo v USA byli pacienti propouštěni dříve, než byla vybudována dostatečná síť komunitní péče, a část z nich skončila jako bezdomovci závislí na drogách. Samozřejmě výrazně narostla i kriminalita.

Z těchto chyb, které neprospěly ani pacientům ani společnosti, bychom se měli poučit, a ne stavět na první místo snahu ušetřit finanční prostředky za každou cenu. Za naprosto lacinou a falešnou pak považuji argumentaci nižšími náklady na komunitní péči. Na rozdíl od ambulance, kde je pacientovi poskytována péče hodinu dvě denně bez lůžka a stravy, musí ústavy pečovat o závažně nemocné 24 hodin denně.

Cesta ke zkvalitnění psychiatrické péče v České republice v žádném případě nevede přes bezhlavé zavírání léčeben a rušení akutních lůžek, ale přes vytvoření dostatečné sítě specializovaných ambulancí, stacionářů, chráněného bydlení a dostupných služeb pro pacienty. Za neméně důležité považuji odpovídající finanční zabezpečení, vzdělávání a ocenění zdravotnických pracovníků a celkové zlepšování podmínek ve specializovaných  ústavech a nemocnicích. I duševně nemocní lidé totiž tvoří součástí naší společnosti a mají právo na důstojný život.

Mgr. Soňa Marková, poslankyně PČR a stínová ministryně KSČM pro resort zdravotnictví