Jak z toho ven?
Jak z toho ven? Tuto otázku si pokládám vždy, když vidím spokojené, nezaměstnané, ovíněné a neustále ohánějící se nepřizpůsobivé občany. „Kde na to vše berou? Vždyť si kolikrát mohou dovolit více jak pracující rodina.“ Na odpověď nemusím čekat „je to stát“. Jak toho docílili? Neustálým používáním slova „Rasismus“, vždyť každý ve státním aparátu se tohoto slova bojí. Co je to za slovo? „Rasismus“, je v současné době hodně medializované, a proto se s ním setkáváme každodenně nejen v tisku, ale i v televizi. Bohužel, ale většina lidí nezná pravý význam tohoto slova, i když jej běžně používá při své běžné komunikaci.
Pravý význam tohoto slova „rasismus“ je:
Rasismus je teorie a ideologie hierarchizující sociální skupiny podle rasového klíče. Rasismus jako politická ideologie se snaží legitimizovat společenské nerovnosti na základě biologických (rasových) rozdílů mezi lidmi. Jeho moderní forma vznikla v době romantismu jako reakce na osvícenské teorie o občanské rovnosti. Tehdejší rasismus souvisel s rozvojem etnického nacionalismu a později s využitím evoluční teorie tzv. sociálním darwinismem.
Rasismus bývá často zaměňován s rasovou nesnášenlivostí a v běžné mluvě tyto dva pojmy často splývají.
Rasismus v širokém slova smyslu je názor, že z představy, podle níž je lidstvo rozděleno na biologicky odlišné „rasy“, lze vyvodit politické či sociální důsledky a rozdíly.
Tato teorie tvrdí, že odlišný vývoj různých lidských ras a etnik, podmíněný geografickou diverzitou, determinuje schopnosti a vlastnosti jejich jednotlivých příslušníků. V praxi pak tento názor v řadě případů vedl (či stále ještě vede) k rasové segregaci, veřejnoprávní nebo soukromoprávní diskriminaci, a ve výjimečných případech i k pokusům o vyvraždění nepřátelských skupin. Použito z (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rasismus).
V současnosti je tento pojem hojně používán romskou komunitou ve vztahu ke společnosti. Je opravdu z naší strany „rasismus“? Touto otázkou by se měli zabývat politici všech úrovní. Již řadu let se snažíme romské komunitě pomáhat v integraci do společnosti, ať se jedná o vzdělávání či sociální politiku. A jak to dopadá? Stále ještě jsme se nepoučili a neustále se snažíme této komunitě pomáhat více a více. Ať se jedná o sociální dávky, příspěvek na bydlení, příspěvek na školu či další možné finanční příspěvky. „A kde končí? Určitě ne tam, na co byly určeny a vyplaceny.“ Právě tito „nepřizpůsobivý“ přesně ví, na jaké příspěvky mají nárok a také si to umějí dobře vypočítat, tak, aby nemuseli chodit do práce. A chodit do práce? „Tak to ne, nám to co dostaneme od státu, stačí a ještě jsme celý dny doma.“ A pokud nastane nějaký problém, ihned se ohánějí a tvrdí, že se jedná o „rasismus“.
Je třeba zmínit, že ne všichni Romové jsou stejní. Jedná se pouze o ty nepřizpůsobivé, kteří vrhají stín špatnosti na svou komunitu. Je třeba s tím něco dělat. Vždyť stát měsíčně vynakládá miliony, které by mohl použít na jiné projekty, které mají smysl.
Proč se stát snaží pomáhat nejvíce lidem, kteří do společné kasy nepřispívají ničím. A naopak lidem, kteří pravidelně pracují a odvádějí své vydělané peníze do společného, nepřispěje. Tato situace je pro pracující silně demotivující.
Dle mého názoru je východisko jednoznačné a to, zavedení povinnosti, odpracovat určitý počet hodin týdně veřejně prospěšných prací a na základě této pravidelné práce, možno vyplácet nějaké finanční příspěvky. Bez zapojení do pracovního procesu by stát měl vyplácet pouze minimum finančních příspěvků. Myslím si, že toto opatření by vedlo k pozitivnímu dopadu v různých oblastech (zvýšení zaměstnanosti, motivaci nezaměstnaných, zapojení lidí VPP do oprav měst a obcí a hlavně k úspoře finančních prostředků státu).
Když to všechno shrnu, tak si myslím, že v současnosti je „rasismus“ takzvaně obrácený, diskriminující a silně demotivující pro pracující. Věřím, že nalezneme v co nejkratší době cestu z této dlouhotrvající situace, která bude ku prospěchu všech.
Kozlerová Vlasta
