Tabulka znázorňující výdaje na správu městských částí:

Z údajů v tabulce vyplývá, že zdaleka nejvyšší náklady na svůj provoz (značnou část tvoří mzdy zaměstnanců, ale také další výdaje na chod úřadu) má Praha 1. Zde by ale srovnání s ostatními částmi Prahy značně pokulhávalo, centrální městská část je v mnoha ohledech specifická a nebylo by férové ji do tohoto srovnávání zahrnovat. To už se ale nedá říct o Praze 5 a ani o Praze 3, které z této analýzy nevycházejí vůbec dobře. Z čísel lze jasně vyčíst, že hospodaření na těchto úřadech není příliš ekonomicky rozumné.   

V rámci Prahy 3 jsme navíc udělali detailní audit rozpočtu za poslední roky a zjistili jsme, že za poslední 4 roky, a zejména po nástupu nové koalice TOP 09, ČSSD a sdružení ŽnS v polovině roku 2012 se rapidně zvýšily běžné výdaje, zatímco se postupně snižovaly běžné příjmy. Schodek těchto dvou položek pak hned v roce 2013 dosáhl rekordní výše přes 276 milionů korun, v letošním roce pak sice o něco menšího, ale opět mnohem vyššího schodku oproti dřívějším rokům ve výši 217 milionů korun.

Tabulka běžných příjmů a výdajů městské části Praha 3:

V žádném případě nechci říkat, že za těmito obrovskými schodky, které současné vedení městské části Praha 3 nasekalo za poslední dva roky a krylo je jen díky prodeji majetku, především pak bytového fondu, jsou nějaké velké krádeže nebo dokonce tunely. Abych pravdu řekl, ani si to nemyslím, i když všude jsou určitě výjimky. Zde je ale na vině především do nebe volající nezodpovědnost při správě majetku a financí. Jako jeden příklad za všechny si vezměme nákup fotbalového stadionu Viktorie Žižkov. Postupně za poslední tři roky jej městská část získala do svého vlastnictví za stovky milionů korun. Nemoderní stadion, kde nyní radnice vlastní i VIP salónky, kam nikdo nechodí a jejich stav je tristní, bude nyní fotbalistům pronajímat za 100 tisíc Kč měsíčně. Z pohledu ceny stadionu velmi směšná částka. Takto směšná ale určitě nebude částka, kterou bude třeba do stadionu investovat, aby byl vůbec použitelný. A návratnost této investice? Desítky let. I když jsem fotbalový fanoušek, musím se zeptat: Opravdu to bylo nutné? Opravdu si to můžeme na Žižkově dovolit?

Odpověď je jasná, nemůžeme. Stejně jako celou řadu dalších investic a výdajů, které je zapotřebí osekat a snížit, aby za pět nebo šest let nebyla Praha 3 na pokraji bankrotu. Pravdou totiž je, že městská část nemá nekonečné množství majetku, který by mohla prodat (nehledě na to, jak nezodpovědné je prodat si veškerý majetek, vzpomeňme na Liberec). Podle některých údajů zbývá majetku v hodnotě cca 1,3 miliardy korun. Je proto zapotřebí začít na radnici hospodařit realisticky a rozumně. To je můj slib voličům, ne další stadion nebo rozdávání nereálných a drahých slibů. Rozvoj městské části musí pokračovat, ale jen do té míry, kam si to můžeme dovolit. 

Pavel Dobeš

kandidát do Zastupitelstva městské části Praha 3 a Zastupitelstva hl. m. Prahy