V dnešní české oficiální politice se, bohužel, užívá zcela běžně jazyka plného frází a místy i hrubostí. Obvykle, když vycházely exkrementy a nadávky, ale i nejhorší invektivy a osočení na adresu oponentů, z úst papalášů ODS, KDU-ČSL a pak i TOP 09, většině médií to nijak zvlášť nevadilo. Hrubé výrazy a gesta byly dokonce v případě některých tolerantně přejímány jako vítané zpestření zpravodajství a publicistiky i vhodná náhrada mediálně nezajímavého, protože věcného přístupu k řešení problémů.
Narazil nyní až prezident republiky. Ale ne proto, že by v tom snad předčil pravicové výlupky ctnosti. Namísto střízlivého kritického posouzení slovníku nejen prezidenta, ale všech prominentů se totiž před očima veřejnosti rozpoutala zuřivá mediální kampaň. V tomto případě nikoli bulvár, ale veřejnoprávní Česká televize tvrdí muziku a spolu s dalšími prokazuje, jak hluboko se jejím redaktorům a editorům zažrala pod kůži stranická metoda dvojího metru, kterou uplatňují vůči politikům oblíbeným, redakčně preferovaným a těm druhým.
V době, kdy se mělo české veřejnosti především ve veřejnoprávních médiích dostat kvalifikovaných informací a solidních, demokratických diskusí o vývoji společnosti v období dvaceti pěti let restaurace kapitalismu a o jejím dalším směřování, stali jsme se tak jen svědky další zástupné kampaně. Odvést pozornost od současného stavu společnosti a problémů se mediálním mágům povedlo, jak už jsou v tom školení, opravdu skvěle. O to, že by politici k veřejnosti měli promlouvat s určitou kulturou, tu jde snad až ve třetí, čtvrté řadě.
Za víc než dvě desetiletí se už mnozí mohli dostatečně přesvědčit o tom, že vybraný slovník nedělní školy, dobře padnoucí obleky a světly kamer nasvícené reklamní tváře papalášů zdaleka ještě nebývají zárukou opravdové lidské slušnosti. A ti, co se sluní v přízni médií a mají patent na pravdu a prostor v preferovaných vysílacích časech, nebývají až příliš často kvalifikovanější ani poctivější než jejich straničtí či odborní oponenti, na které se vysílacího času a přízně redakcí nedostává.
Zkušenosti z posledních let svědčí o prohlubujícím se zmatení jazyků. A účelová mediální, politická kampaň kolem jednoho rozhovoru prezidenta republiky v Českém rozhlasu to jen podtrhuje. Charaktery těch nažehlených, mediálně tolerovaných a protežovaných, koho média vždy nejprve oslavovala jako čisté, kvalifikované, noblesní a jedině správné politiky, obvykle v čase selhávaly. Vykazovali mizerné výsledky vládnutí a jejich vzletné fráze a do preferovaných vysílacích časů zařazované polopravdy nebo i vyložené lži v čase neobstály. Jejich klientelistické a korupční hry dovedly republiku do postavení tunelované a jedné z nejzkorumpovanějších zemí Evropy, do postavení země označované za lokajský přívěšek NATO a agresivní, imperiální politiky Spojených států.
Stálo by za to vrátit slovům jejich skutečné významy a figury prominentů hodnotit podle skutečných výsledků jejich vládnutí. Ve světě závislém na mediálních obrazech reality, případně na virtuálních, lživých obrazech, co mají realitu nahradit a vytěsnit z vědomí lidí, ale nelze ono zlovolné zmatení jazyků překonat bez návratu médií, pro začátek alespoň těch veřejnoprávních, k poctivé, demokratičtější a pravdivější žurnalistice.
publikováno dne 5. prosince 2014 v deníku Haló noviny
