A právě takovou demonstrací síly tento konvoj je. Dokazuje, že NATO není obranný, nýbrž útočný pakt.
Nehledě na výše uvedené nechápu nutnost oné demonstrativnosti. Samozřejmě, vojenský materiál se přes ČR přepravuje, ale po železnici. Myslím, že zde hraje roli dokazování síly ze strany USA jako velmoci. Nevím, jestli si NATO slibuje zvýšení obliby u obyvatel, kterým pojedou těžká vozidla pod okny, nebo u řidičů, jimž konvoj zkomplikuje cestu. Je také otázkou, zda bylo rozhodnutí vlády v souladu s Ústavou ČR.
Asi se všichni shodneme, že by se projevy nesouhlasu měly oprostit od excesů v podobě házení vajíček, rajčat či osobních napadání občanů s odlišným názorem.
My vyjadřujeme svůj názor podpisem pod petici. Připravovanému průjezdu konvoje územím ČR už asi nezabrání, nicméně pokud se občané jasně vyjádří, že žádná (zdůrazňuji ŽÁDNÁ) cizí vojska na našem území nechtějí, bude to jasný vzkaz do budoucna. Kromě petiční akce ve Vyškově, která proběhne ve čtvrtek 25. března, se uskuteční také sobotní demonstrace (28. března) na Václavském náměstí v Praze. I tato demonstrace by měla být poklidným vyjádřením nesouhlasu.
Také zastánci NATO mají na vyjádření svého názoru plné právo, stejně jako my, kteří s ním nesouhlasíme. Důležité ovšem je, aby toto pravidlo respektovaly obě strany.
Že je ČR členem NATO, je skutečnost. Nicméně skutečnost, o které občané sami nerozhodli. Vláda se asi bála, že by se mohli vyjádřit ke vstupu ČR do NATO negativně, a tak rozhodla za ně. Společenská atmosféra přitom v té době jasně nasvědčovala, že občané ČR do žádného dalšího paktu vstupovat nechtěli. Vždyť jim také protagonisté listopadu 1989 slibovali, že ČR už nebude členem žádného vojenského uskupení.
Ve své době byly tyto pakty vůči sobě znepřátelené. Zatímco Varšavská smlouva po rozpadu východního bloku zanikla, NATO přežívá dál.
Samozřejmě, je vždy důležité podívat se do historie, nicméně každá doba má svá specifika, a proto se nesmí tyto paralely přeceňovat. Avšak přece jen bych zde – i v souvislosti se zmiňovanou složitou geopolitickou situací – připomenul slova francouzského politika Georgese Clemenceaua: „Válka je příliš vážnou záležitostí, než aby mohla být svěřena armádě.“ Letos si připomeneme 70. výročí konce snad nejstrašnějšího válečného konfliktu všech dob, při kterém umíraly desítky milionů lidí.
Pamětníci II. světové války pomalu odcházejí, a proto máme jednu z posledních možností seznámit se s jejich příběhy, poznamenanými válkou. Doporučoval bych všem zastáncům řešení konfliktů zbraněmi, a to nejen toho na Ukrajině, aby si je vyslechli a zamysleli se, zda přejí občanům dotčených území tyto hrůzy zažít.
Filip Zachariaš, předseda OV KSČM Vyškov
