Obsah:

Kapitola I. Vietnam skrytá krása

Kapitola II. Vietnam – země moře a ostrovů

Kapitola III. Vietnam – přestavba, integrace a rozvoj

Vietnam IV. Přehled o vztazích mezi Českou republikou a Vietnamem

Kapitola I. Vietnam skrytá krása

Základní informace

Vietnamská socialistická republika sousedící s Čínou, Laosem a Kambodžou. Hlavním městem Hanoi a ekonomickým centrem je Ho Či Minovo město, nebo-li Saigon.

Biologická diverzita

Necelou třetinu území pokrývají lesy (zejména v horských oblastech) – smíšené lesy, v nížinách tropické lesy. Rostliny patřící do subtropického i tropického podnebného pásu. Fauna: počet 300 savců (jeleni, opice, tygři, cibetky), 800 ptáků včetně papoušků, 200 druhů plazů, 100 druhů obojživelníků, 2500 mořských i sladkovodních ryb a 5000 druhů hmyzu.

Počasí

Tři klimatická pásma: sever (čtyři roční období), střed (monzuny), jih (dvě roční období). Webové stránky pro sledování počasí: www.tropicalstormrisk.com

Populace

Ve Vietnamské socialistické republice je respektována rovnoprávnost menšin, jejich právo na mateřský jazyk, písmo a kulturu. Celkově se ve Vietnamu vyskytuje 54 národnostních skupin. Menšiny v politické oblasti zastávají kolem 15 procent poslanců v Národním shromáždění.

Náboženství

Zajištěno právo na svobodu přesvědčení náboženského vyznání podle Ústavy VSR z roku 2013 ve článku 24.

Politika a administrativa

Socialismus s orientací na tržní prvky v hospodářství. Dělení na provincie (celkem 58), města pod ústřední správou (celkem 5), okresy (659), města pod správou provincií a městečka. Obcí celkem 10732.

Vládnoucí strana

Komunistická strana Vietnamu (vycházející z marxismu-leninismu a ideologie Ho Či Mina). Jednotlivé moci jsou rozdělené na zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Národní shromáždění

Nejvyšší zastupitelský orgán (v ČR Parlament), volen lidmi, mění ústavu a zákony. Národní shromáždění ve Vietnamu je jednokomorové (v ČR dvoukomorové).

Vláda a soudní moc

Výkonný orgán Národního shromáždění a nejvyšší správní orgán VSR. Provádí řízení úkolů státu v oblasti politických, hospodářských, kulturních, sociálních, bezpečnostních, obranných a zahraničních záležitostech a Soudní moc je reprezentována nezávislými soudy.

Ústava a zákony

Je základním zákonem státu s nejvyšším právním účinkem, který upravuje fungování Národního shromáždění, pravomoci prezidenta a vlády, dále lidových soudů a lidové prokuratury včetně jiných orgánů, které jsou odpovědní za ochranu ústavy.

Od roku 1986 bylo vyhlášeno více než 150 zákonu, 70 nařízení a nová ústava schválena v roce 2013 Národním shromážděním. Od roku 2006 je Vietnam členem různých mezinárodních společenství: ASEAN a WTO.

Investiční prostředí

Legálně získaný kapitál, majetek i investice mají zajištěnou právní ochranu státu. Vietnam je mimo jiné od roku 2006 členem Světové obchodní organizace.

Zákon o obchodu: osoby a podnikatelé se podle tohoto zákona zapisují do obchodního rejstříku. Investiční zákon: upravuje postupy pro provádění investičních činností včetně práva a povinnosti investorů.

Zákon o konkurenci: podniky se nesmí dopouštět diskriminace vůči jednotlivým podnikatelům, vytvářet kartelové dohody a porušovat práva spotřebitelů. Zákon o podniku: tento zákon upravuje pravidla pro zakládání podniků ze všech sektorů hospodářství.

Ukazatele

Po dobu 30 let se hrubý domácí produkt (HDP) pohybuje kolem 7 procent ročně. Inflace byla v roce 2016 kolem 2,66 procent a nezaměstnanost zhruba 2,3 procenta. Jen pro srovnání je průměrný růst v eurozóně vzrůstá o 1,6 procent a v celé EU o 1,8 procent, kdežto ve Vietnamu vzrůstá kolem 5,1 procent ročně.

Kultura

Ke kulturním zajímavostem patří vodní loutkové divadlo, kde skupina loutkařů schovaná za vodním pavilonem sloužícím jako dekorace, ovládá loutky z fíkového dřeva na jevišti, kde představení probíhá na vyhrazené vodní ploše. Pro lepší efekt a zábavu loutkaří tyto loutky nechávají znenadání ponořit a vynořit z vody.

Bojové umění

Viet Vo Dao (Viet – Vietnamské, Vo – bojové, Dao – učení). Jedná se o bojové umění, které vzniklo poměrně nedávno ze starých buddhistických učení. Tradiční bojové praktiky země byly až v roce 1938 sloučeny do jednotného systému.

Tradiční oblečení

Slaměný kónický klobouk Nón La, který se vyrábí z listů palmy, které jsou vpleteny do bambusové kostry. Vzhledem ke svému tvaru tento klobouk ochraňuje před sluncem a monzunovými dešti, protože kryje před sluncem nejen obličej, ale i ramena.

Tradiční ženský oděv Ao Dai je v podstatě dlouhá halena, která se vyrábí z hedvábí. Vzhledem ke svému tvaru a tenké látce umožňuje ženám, aby v nich jejich štíhlá postava vynikla, protože tento oděv zvýrazňuje paže, ňadra i pas, ale celkově neodhaluje žádnou část těla.

Kuchyně a stolování

Základní surovinou Vietnamské kuchyně je rýže. Neoficiálním národním pokrmem je polévka Pho. Obvykle se jedná o hovězí polévku s rýžovými nudlemi a bylinkami. Při samotném stravování s jídelními hůlkami není vhodné kombinovat barvy hůlek, ukazovat hůlkami na ostatní, zabodávat hůlky do jídla jako vidličku (projev neštěstí) nebo tlouci hůlkou o misku (projev žebroty) atd.

Dalším typickým pokrmem pro oblast Vietnamu jsou závitky Cuon. K jejich výrobě je zapotřebí jedlý rýžový papír Banh Trang, do kterého se zabalí maso (např. krevety, hovězí, chobotnice) a zelenina atd. K zajímavým pokrmům patří vaření šneci Bun Oc nebo zárodek kachního embrya Balut aj.

Zajímavé destinace

Hanoj je hlavním městem Vietnamu a zároveň také hospodářským a kulturním centrem. Vedle návštěvy Chrámu nefritové hory, Chrámu literatury a První univerzity ve Vietnamu, kde se studenti chodí modlit před zkouškami na vysokou školu, je možné navštívit také Ho Či Minovo mauzoleum, muzeum včetně jeho rodného domu.

Vedle těchto historických památek hlavní město nabízí řadu muzeí jako například národnostní muzeum, ženské muzeum nebo muzeum vojenské techniky. Za zmínku stojí i zábava jako je nakupování na nočních trzích nebo návštěva zajímavých ulic jako Bia Hoi Corner s nabídkou čerstvého místního piva, Ta Hien s širokou nabídkou jídel a podniků nebo do Francouzské čtvrti, která je plná zajímavých historických budov.

Trang An je ekologický resort vzdálený 70 kilometrů od Hanoje.a v roce 2016 se zde natáčel film Kong: Skull Island. Jedná se o nádherné vodní prostředí s vápencovými horami, které je zapsáno ve světovém kulturním dědictví. Jednotlivá údolí jsou propojena napříč vodními jeskyněmi. V tomto nádherném ekosystému se nachází více než 600 druhů rostlin a 200 živočišných druhů.

Bai Dinh je největším buddhistickým centrem s rozlohou 539 hektarů. Jednotlivé chrámy jsou vyrobeny ze dřeva a betonu. V tomto chrámovém komplexu se například nachází největší zlacená bronzová socha Buddhy v Asii (váha 100 tun), největší zvon ve Vietnamu (váha 36 tun), nejdelší chrámová chodba v Asii (3 kilometry) s největším počtem Arhat soch ve Vietnamu (celkem 500 kamenných soch).

Dračí zátoka v Ha Long Bay zátoka je vzdálena zhruba 170 kilometrů od Hanoje, nachází se v Toskinském zálivu v oblasti jihočínského moře. Rozloha této zátoky činí 1.553 km2 a je zařazena do světového kulturního dědictví UNESCO. Tato oblast vedle poznávacích zájezdů s průvodci, rozsáhlého zábavního parku Sunworld Halong Complex a nádherných písečných pláží v Bai Chay nabízí také sportovní aktivity jako například jízdu na kajaku, průzkum jeskyní nebo návštěvu plovoucích vesnic.

Kapitola II. Vietnam – země moře a ostrovů

Vietnam leží na západním pobřeží jihočínského moře. Jihočínské moře obklopuje celkem 9 zemí: Vietnam, Čína, Filipíny, Indonésie, Brunej, Malajsie, Singapur, Thajsko, Kambodža a region Tchaj-wan. Toto moře se nachází na hlavní tepně námořní dopravy spojující Tiché moře s Indickým oceánem, Evropu a Asií a Blízký východ s Asií.

Jedná se o druhou nejrušnější cestu v mezinárodní lodní dopravě. Námořní doprava sama o sobě představuje více než 90 procent objemu světové dopravy a obchodu na světě a 45 procent z ní právě vede přes Jihočínské moře. Oblast jihočínského moře je bohatá na nerostné suroviny v podobě ropy a zemního plynu a pro jednotlivé země má význam i z hlediska rybolovu, strojního průmyslu a cestovního ruchu.

Mezinárodní právo a spory o námořní hranice

Za uznávanou hranicí mezinárodních vod se považuje vzdálenost kratší než 12 námořních mil (jedna míle se rovná 1,85 kilometru), která je považována za hranici teritoriálních vod. Vzdálenost 12 námořních mil (22,5 km) od základní čáry odlivu se nazývá přilehlá zóna, kde pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí, která je nutná k zabránění porušování mezinárodních předpisů.

Podle mezinárodního mořského práva (UNCLOS) je vzdálenost 200 Nm (370 km) od základní pobřežní čáry považována za ekonomickou zónu, kde pobřežní státy mají možnost vykonávat svrchovaně práva, která se týkají průzkumu a využívání přírodních zdrojů. Do vzdálenosti 350 Nm (648 km) od základní pobřežní čáry může zasahovat kontinentální šelf, ve kterém pobřežní státy mohou využívat přírodních zdrojů ze dna moře.

Čína považuje za svoje území obrovskou rozlohu kolem 1,7 milionu kilometrů čtverečních, kterou pokrývá území ve tvaru obřího U zahrnující také Spratleyho a Paracelské ostrovy. Těmito územními nároky Čína výrazně zasahuje do územních práv ostatních států. Podle výše uvedeného mezinárodního práva je tedy zcela zřejmé, že Čínské územní nároky překračují pravidla námořního mezinárodního práva.

Územní nároky Vietnamu:

Vietnamská suverenita vůči Paracelským a Spratleyovým ostrovům je zaručena na základě dokumentů, map a fotografií, které tvoří archivní zdroje historických a zároveň právoplatných dokumentů, jenž pevně dokazují vlastnické nároky Vietnamu vůči Parcelským a Spratleyovým ostrovům.

Vedle těchto dokumentů existují i historické spisy ve staré vietnamštině z období Le Trinh, které pocházejí z období císaře Nguyen, (od sedmnáctého století až do počátku dvacátého století), jenž se vztahují k suverenitě Vietnamu na Paracelských a Spratleyových ostrovech.

Pokud jde o tyto historické spisy ohledně vyvlastnění, správy či suverenity na Paracelských a Spratleyových ostrovech za dynastie Nguyen, tak se jedná o správní dokumenty s vyšším stupněm zákonnosti, které potvrzují Vietnamskou suverenitu na těchto ostrovech.

Tohle tvrzení navíc potvrzují mapy obsahující písemné popisy s vysvětlivkami, které byly od 17. století do současnosti vydávané nejen Vietnamem, ale i některými západními zeměmi. Tyto dokumenty potvrzují pravdivost ohledně vietnamských nároků na vlastnictví v oblasti Paracelských a Spratleyových ostrovů.

Kapitola III. Vietnam – přestavba, integrace a rozvoj

V roce 1986 začala Vietnamská socialistická republika provádět kompletní přestavbu země, kde došlo k přeměně ekonomického systému z plánované ekonomiky na tržní ekonomiku orientovanou na socialistický právní systém. Po 30 letech přestavby Vietnam dosáhl významných úspěchů v industrializaci a modernizaci země.

Vietnam patřil v osmdesátých letech mezi rozvojové země,ale od roku 1990 se jeho ekonomika v podobě hrubého domácího produktu průměrně zvyšovala o 7,4 procent. Zatímco v tedy ještě v roce 1986 pohyboval měsíční příjem na jednoho obyvatele pod hranicí 100 USD,tak v roce 2016 se tento příjem zvýšil přijatelnému průměru přes 2.200 USD na jednoho obyvatele.

Pokud se jedná o hospodářský růst, tak v letech 1986 až 1990 se průměrná míra růstu HDP pohybovala ve výši 4,4 procenta. V období let 1991 – 1995 docházelo k průměrné míře růstu HDP kolem 8,2 procenta za rok (tedy dvojnásobek předcházejících pěti let). V období let 1996 až 2000 i vzhledem k regionální finanční krizi HDP nadále rostlo průměrnou roční mírou 7,6 procent.

V letech 2001 až 2005 se pohybovalo průměrné HDP kolem 7,34 procenta ročně. V období let 2006 až 2010 v důsledku světové hospodářské recese docházelo ve Vietnamu ke stále vysokému tempu růstu HDP s průměrnou mírou růstu 6,32 procent ročně. V nadcházejících letech se v důsledku dopadu světové finanční krize v roce 2008 a dluhové krize v roce 2010 tempo růstu v období 2011 až 2015 zpomalilo, ale stále dosahovalo růstu a úrovně 5,9 procenta ročně.

Podle hodnocení OSN je Vietnam jednou z předních zemí světa v boji za snížení chudoby, která splnila požadavky rozvojových cílů tisíciletí OSN (MDGs). Před zahájením politiky nového směru činila míra chudoby ve Vietnamu 58 procent a nyní tvoří počet chudých domácností jen 9 procent z celkového počtu.

Přestavba za posledních 30 let přispěla ke zlepšení investičního prostředí a přitahuje stále více investičního kapitálu pro rozvoj. Na základě uvedených údajů je možné Vietnam zařadit mezi jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik.

Vietnam  vstoupil do hluboké a komplexní mezinárodní integrace. Do roku 2016 měl Vietnam diplomatické vztahy se 185 zeměmi a hospodářské, obchodní a investiční vztahy s více než 224 zeměmi a územními oblastmi. Vietnam neustále posiluje vztahy se zeměmi jako Laos, Kambodža, Čína, Ruská federace, Indie.

Vietnam rovněž klade důraz na spolupráci se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Fórem hospodářské spolupráce Evropy a Asie (ASEM), Asijsko-tichomořským fórem pro hospodářskou spolupráci (APEC) a Světovou obchodní organizací (WTO).

Vietnam IV. Přehled o vztazích mezi Českou republikou a Vietnamem

Obě země diplomatické vztahy navázaly dne 2. února 1950. tyto vzájemné vztahy byly od počátku jejich vztahu rozvíjeny v přátelství a mnohostrannou spolupráci, které jsou mezi současnou Českou republikou a Vietnamem neustále posilovány a rozvíjeny.

Výměna delegací České republiky a Vietnamu: ministr J. Zielinec (1994), premiér M. Zeman (1999), ministr zahraničních věcí C. Svoboda (2003), místopředseda Poslanecké sněmovny V. Filip (2007), premiér M. Topolánek (2008), ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg (2012), ministr obrany A. Vondra (2012), ministr zahraničních věcí L. Zaorálek (2015), místopředseda poslanecké sněmovny V. Filip (2016) a prezident Miloš Zeman (2017).

V roce 1998 byl zřízen mezivládní výbor pro hospodářskou a obchodní spolupráci mezi Českou republikou a Vietnamem a v roce 2001 došlo k jeho třetímu uspořádání v Ho Či Minově městě. Po vstupu České republiky do Evropské unie obě strany založily nový mezivládní výbor pro hospodářskou spolupráci na základě dohody o hospodářské spolupráci podepsané v roce 2006.

Česká republika vyváží do Vietnamu, např. elektroniku, stroje, chemikálie, oděvy, textilní příze, kožené zboží, stroje a zařízení, mléko a mléčné výrobky, farmaceutické výrobky, mechanické výrobky, plasty a skleněné výrobky. Česká republika naproti tomu z Vietnamu dováží zboží jako např. kávu, pepř, ovoce, arašídy, čaj, rýži, pryž, mořské plody, obuv a textilní výrobky.

Česká republika se pravidelně účastní mezinárodních konferencí podporujících Vietnam a je první východoevropskou zemí, která Vietnamu poskytla oficiální rozvojovou pomoc (ODA), dosud přibližně 18 milionů USD. V roce 1994 bylo poskytnuto 14 milionů USD pro studium a tvorbu pracovních míst pro Vietnamce, kteří se kvůli zrušení pracovních dohod vrátili z České republiky. Od roku 2013 Česká republika již nezohledňuje Vietnam jako příjemce ODA vzhledem k jeho ekonomickým pokrokům v posledních letech.

V roce 2016 se zlepšila spolupráce v oblasti vzdělávání, když obě země podepsaly „Dohodu o spolupráci v oblasti kultury, vzdělávání, vědy, mládeže a sportu.“ Další podepsané dohody v posledních letech: Dohoda o zamezení dvojího zdanění (2004), Dohoda o hospodářské spolupráci (2006), Dohoda o návratu občanů obou zemí (2007) a Protokol o spolupráci mezi oběma ministerstvy zahraničních věcí (2014).

Závěrem

V České republice žije více než 65.000 Vietnamců. Dne 3. července 2013 se česká vláda rozhodla přidat zástupce Čechů s vietnamským původem do Rady národnostních menšin, čímž uznala existenci Čechů s vietnamským původem jako etnickou menšinu v České republice. Cílem knihy je tedy proto seznámit veřejnost s původem, zvyky a kulturou vietnamské menšiny v České republice.