doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

  • KSČM
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,09. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5
22. 9. 2017 9:21:24

Přeje česká justice dědičce nacisty Walderodeho?

Přeje česká justice dědičce nacisty Walderodeho?

Také henleinovci a říšskému Němci, který za války sloužil konečnému vítězství Hitlerovy tisícileté říše, se dnes může stát, že je vydáván a bude snad dokonce i českou justicí prohlášen za loajálního k republice.

V úterý 12. září vydal soudce Okresního soudu v Semilech Michal Polák rozsudek, v němž vdovu po zrádci republiky Karlu des Fours Walderodem Johannu Kammerlanderovou označil za osobu oprávněnou požadovat majetek zkonfiskovaný Walderodemu podle dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše. Soudce Polák se podle médií »neztotožnil s pochybnostmi o Walderodově minulosti«.

A tak si pro pořádek připomeňme, že již v polovině devadesátých let se Pozemkový úřad v Semilech proti skandálním požadavkům na vydání konfiskátů oprávněně hájil poukazem na to, že zrádci republiky, říšskému Němci, členu Henleinovy Sudetendeutsche Partei (SdP) a wehrmachtu Walderodemu byl majetek konfiskován právem.

V případě Walderodeho existují důkazy, že byl v SdP, později součásti NSDAP. Je zde i žádost Walderodeho z doby pro ČSR nejtěžší, kdy roku 1939 spolu s dalšími členy rodu projevil vůli stát se občanem Velkoněmecké říše. Tak to také konstatoval i ústavní expert profesor Václav Pavlíček: »Walderode podepsal dotazník, že se hlásí k německé národnosti a že byl členem Henleinovy strany. Uvádí tam i další skutečnosti, které po válce popíral«. Podle genealoga Petra Stehlíka Walderode »od 5. září 1941 byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety …, později byl přeložen na Abwehrstelle Prag (nacistická vojenská rozvědka) jako překladatel. V roce 1943 byl propuštěn do civilu, protože se vyreklamoval ke správě svého velkostatku«. Zkrátka v tom uměl chodit.

O vydání majetku konfiskovaného podle dekretů Walderode přímo po válce nezažádal, jen o navrácení československého občanství. Ministerstvo vnitra jeho žádost v roce 1947 zamítlo. Pak si ale našel v Praze, kde za války sloužil, ochotné magistrátní úředníky, kteří mu vydali v rozporu s rozhodnutím vnitra nějaké prozatímní osvědčení. Když v roce 1949 odcházel do Rakouska, měl však už rakouské občanství.

Až po roce 1989 se začal za udělení českého občanství Walderodemu zasazovat navzdory zamítavému stanovisku prokuratury někdejší ministr vnitra za ODS Jan Ruml! Odbojáři a židé stejně jako početné řady českých vlastenců jsou dnes často pro současné mocné a jejich úřady uzavřenou, mrtvou kapitolou dějin. O to snáze se těší přízni někteří vlivní držitelé šlechtických titulů a oživují majetkové nároky někdejších nacistů a zrádců republiky a dorůstají stamilionových a miliardových rozměrů.

Také henleinovci a říšskému Němci, který za války sloužil konečnému vítězství Hitlerovy tisícileté říše, se dnes může stát, že je vydáván a bude snad dokonce i českou justicí prohlášen za loajálního k republice. Na 360 000 obětí nacistické okupace jako by už nic nevážilo, když se dědici nacistů nestydí a když se dokonce mohou s úspěchem domáhat pochopení pro své požadavky i u některých českých soudů.

Ještě v roce 2008 nároky rodu Des Fours Walderode semilský soud zamítl. Uplynulo ale necelých deset let a jsou tu znovu. Lidská paměť slábne, pamětníci odcházejí, dokumenty se mohou časem ztrácet. A tak nakonec, jak poznamenávají zlé jazyky, zbývají jen dobře placení advokáti a lhostejnost těch, kdo by měli z moci úřední hájit památku obětí nacismu proti nestydatým nárokům viníků a jejich dědiců. Bude tomu tak i v kauze Walderode?

Miroslav GREBENÍČEK

publikováno dne 22. září 2017 v deníku Haló noviny
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout