Stránský před časem v tomtéž listu o Hájkovi řekl, že je na něm čím dál víc znát po tatínkovi zděděná lepra, čímž myslel lepru ve smyslu sympatií ke komunismu. Stránský v komentáři přemítal o tom, že uplynul už rok od Havlovy smrti, během něhož málem odešel i on sám. „Ale nakonec se tak nestalo - možná proto, abych dál byl jedním z těch, co brání všem možným Klausům a Hájkům kydat na Toho, Co Se Nemůže Bránit (podle Toho, Co Tančil S Vlky) všechna možná satanistická a ekonomicky a hájkovsky destruktivní a urážlivá pojmenování," psal Stránský.
„U pana Hájka a jeho vysokého IQ mě to nepřekvapuje - v poslední době je na něm čím dál víc znát po tatínkovi zděděná lepra (a tak v jeho případě neplatí, že děti za své rodiče nemohou), ale u prezidenta republiky? Asi svůj projev projevený před rokem nad rakví Václava Havla vymazal nejen ze záznamu (jako - jistě - projev své sentimentální slabosti), ale i ze své hlavy," konstatoval spisovatel při zmínce faktu, že s Hájkovým hodnocením historické role Václava Havla vyjádřil souhlas i prezident Václav Klaus.
Hájek v aktuálním vydání MF Dnes hájí nejen sebe, ale především čest svého otce. Stránského útok připisuje tomu, že „narušil mediální smuteční byzantinské bakchanálie provozované při prvním výročí smrti Václava Havla.“ Podle svých slov se dopustil „zločinu“, že se ve své knize Smrt v sametu Havlovou postavou zabýval kriticky, nikoli s adorační svatozáří.
Psali jsme:
Nacisté mu otce odvlekli do Sachsenhausenu
Komunistickou minulost svého otce pak Petr Hájek detailně popisuje a vysvětluje. „V devětatřicátém, po Opletalově pohřbu, byl otec mezi těmi studenty, které Němci odvlekli do Sachsenhausenu. Prožil v koncentráku půlčtvrta roku a nikdy se nezbavil vzpomínek na kamarády, kteří tam zahynuli,“ píše v MFD.
„Tábor ovládala samospráva německých komunistů. Otec, student filozofické fakulty, z definice tedy levicový intelektuál, je obdivoval. V tom pekle se stal komunistou. Po válce a ‚sametovém převratu‘ 1948 patřil k intelektuálnímu mainstreamu, který s nadšením vítal nový svět. Jako literární a divadelní kritik psal a pral se, protože v pravdy bolševické lži a nenávisti v lágru uvěřil,“ uvádí vicekancléř prezidenta Klause.
Začátkem 60. let pak dle jeho slov otec založil časopis Plamen, který podstatným způsobem napomohl k tání politických ledů a vedle jiného i jako první otiskl Solženicyna. V roce 1968 ho z časopisu vyhodili, protože nebyl dostatečně „progresivní“.
Pomohl na svět vynikajícím knihám
„Po okupaci založil časopis Tvorba a opět ho řídil. V půli sedmdesátých let otiskl mou povídku Exil. Dělnické kolektivy psaly ÚV KSČ, že tudy tedy ne, že kontrarevoluce opět zvedá hlavu,“ vysvětluje Hájek.
Poté jeho tatínka prý opět vyhodili. „Můj otec Jiří Hájek pomohl na svět skvělým knihám, literárním a divadelním autorům, z nichž se mnozí stali hvězdami. Obdivoval jsem jeho vzdělání. Jediné, o čem jsme se hádali, byla politika. Že byl autentický levičák, prokázal definitivně, když po dalším sametovém převratu, nedlouho před svou smrtí, dospěl k závěru, že Václav Havel je pro naši zemi relativně dobrým řešením. V tomhle jsme si porozumět nemohli,“ sděluje v článku dále.
Svou novou knihu prý vydal právě proto, že mlčet o skutečných záměrech havlismu by se podle Petra Hájka rovnalo zločinu kolaborace. Při psaní Smrti v sametu podle svých slov nečerpal jen z dokumentů, ale i od lidí, kteří byli s Havlem v komunistickém vězení. „Někteří knihu před jejím vydáním přečetli a s jejími závěry souhlasili,“ uzavírá vicekancléř Hájek.
Prezident Klaus kritiku Havla v podstatě sdílí
Spisovatel Jiří Stránský nebyl v poslední době jediný z Havlových příznivců, kteří na Petra Hájka zaútočili. V nedávném rozhovoru ho ztrhal i místopředseda Strany zelených Martin Bursík. Naopak prezident republiky Václav Klaus v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Hájkovu knihu pochválil.
„Knihu Petra Hájka považuji za pozoruhodnou, téměř za povinnou četbu pro každého, koho zajímá náš svět, jakkoli s autorem v mnohém nesouhlasím. Kniha je skvěle napsána a je nemilosrdnou politologickou a sociologickou kritikou současného postmoderního, postdemokratického, postpolitického světa a jeho hlavních protagonistů. Autorovu kritiku historické role Václava Havla (nikoli všechny Hájkovy, v této souvislosti použité expresivní a nadsazené výrazy) v podstatě sdílím. Knihu k přečtení velmi doporučuji,“ řekl prezident.
A právě i za tato svá slova sklidila tvrdou Bursíkovu kritiku i hlava našeho státu. „Prezident Klaus je pokrytec a zbabělec. Před rokem, pod vlivem smutku a truchlení veřejnosti nad odchodem prezidenta Václava Havla i před strachem z obrovského zájmu světa svého předchůdce vychválil,“ řekl po návratu do politiky Bursík.
„Rok poté podpoří neuvěřitelné bláboly zakyslého fanatika Hájka, který bývalou hlavu státu nekonečně uráží a překračuje veškerá pravidla slušných mezilidských vztahů. A tyto poradce a pracovníky kanceláře prezidenta platíme my všichni? Prezident Klaus by je za podobné chování měl vyhodit, jenže ono se ukazuje, že je to celé záměr,“ konstatoval Martin Bursík, místopředseda Zelených, jejichž je prezident Klaus zásadním ideovým odpůrcem.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
