Rozhodování na nejvyšších stupních řízení si vzal na paškál sociolog Jan Keller v komentáři pro deník Právo. Zaujalo ho, jakým způsobem ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj přistoupilo k řešení bydlení pro sociálně slabé. Zadaly totiž výzkumný úkol s názvem Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé.
Analýza trvala dlouhých deset měsíců a sestávala všehovšudy z rozhovorů se šesti majiteli či správci ubytoven. „Tato parodie výzkumu vyděsila mladé vědecké pracovníky z řady fakult po celé republice. Zadarmo a ve svém volném čase vypracovali odborné posudky, ve kterých ministerským úředníkům vysvětlili, že jejich ´výzkumný úkol´, za který daňový poplatník štědře platí, nemá s výzkumem nic společného,“ píše Jan Keller.
O odtékání peněz daňových poplatníků by stačila dílčí informace
Ministerstvo zareagovalo tak, že přejmenovalo „výzkumný úkol“ na „dílčí informaci“, která už nemusí splňovat kritéria seriózního výzkumu, i když zůstane podkladem pro důležitá rozhodování. „Podle čeho tam nahoře rozhodují, zda si nechají pro svá rozhodování vypracovat studii vědeckou, anebo bude stačit nevědecká? Financují se studie nevědecké ze stejných zdrojů jako ty vědecké?“ ptá se Jan Keller spolu s tím, jaké podmínky musí uchazeč o nevědeckou studii splňovat.
Doporučuje proto šéfům příslušných resortů Ludmile Müllerové a Kamilu Jankovskému, aby nechali vypracovat studii o tom, kam odtékají peníze daňových poplatníků. „Nemuselo by jít o práci bůhvíjak vědeckou. V tomto případě by jistě úplně postačila dílčí informace,“ ironicky uzavírá sociolog svůj komentář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jih
