Pár dní po maturitě v roce 1978 měl Petr jediný úkol, sehnat razítko do občanky. Chtěl prostě vekslovat. Po revoluci se stal úspěšným podnikatelem, bohatým mužem a dnes žije v zahradní chatce a dostává invalidní důchod, podle jeho slov něco přes tři tisíce.
„Nechci se chlubit, ale patřil jsem v Praze k nejlepším vekslákům. Měl jsem autoritu. Měl jsem několik posluhovačů. Měl jsem nejluxusnější byt v Praze, kam často chodili natáčet filmaři. Měl jsem služku, řidiče, ochranku.... Měl jsem kamarády policajty, ti, kteří se mnou nekamarádili, se mě báli. Měl jsem na své straně prokurátory i soudce. Neexistovalo nic, co bych si nemohl dovolit," říká Petr. Ptá se mě, zda by si mohl dát ještě jednu kávu a něco k jídlu a upozorňuje mě, že nemá ani korunu. Ubezpečím ho, ať si dá cokoli. Dnes to za vás platí Parlamentní Listy.cz, ale vy mi říkejte pravdu.
"Modré knížky" pro synky z bohatých rodin
Na čem získal prvotní kapitál? „Budete se divit. Nebyly to ani valuty ani bony, ani elektronika. Nějak se mi v začátku podařilo získat kontakty mezi vojáky a policajty. Dnes by se řeklo, měl jsem správný podnikatelský plán. Začal jsem zajišťovat tzv. modré knížky. Měl jsem jednotnou cenu deset tisíc korun. Většinou to bylo pro synky z bohatých pražských rodin." Pan Petr si teď zapálí cigaretu, dlouze přemýšlí, jako by zvažoval, zda mi k tomu má říct něco dalšího. Pak sáhne do žluté výrazně ošoupané igelitky s nápisem Billa a vytáhne ještě ošoupanější sešit. Tady je všechno, já jsem si to všechno zapisoval. Těch sešitů mám doma ještě pět. Toto je ten první. Každý den si v nich čtu." Nevěřícně hledím na omšelé stránky s nadpisem Knihovna, což byl krycí název pro Modré knížky. Společně jsme jich napočítali 172. U každé položky jméno a datum. Samozřejmě řada „podezřelých" jmen, ale doufám, že je to shoda náhod. Jedno jméno mi ale nedalo spát, tak jsem si zjistil, zda onen ministr má syna, který v té době měl kolem osmnácti let. Má. Ale podobnost čistě náhodná. Petr se nad mým dotazem jen usmívá.
Další stránky Petrovy encyklopedie jsou změtí čísel a podivných slov. Slovo „klobouky" znamená západoněmecké marky, „berušky" tuzexové poukázky atd. „Když jsem po prvních dvou letech začal skutečně vekslovat, chtěl jsem vědět, jaký mám měsíční a roční obrat a zisk," říká Petr. Podle jeho slov byli veksláci něco jako zubaři - každý je potřeboval. Lidé chtěli rifle, kosmetiku, bony, protekci všeho druhu. „Míval jsem měsíční výdělek sto až stopadesát tisíc korun. Po pár letech jsem už nestál na ulici, ale měl jsem kancelář na Václaváku. Tam chodili pěšáci na porady a tam mi vodili lepší klienty. My jsme nikdy nekradli, žádné výměny balíčku bankovek, falešná přepadení atd. Těm, kteří toto dělali, jsme říkali špína. Ti třeba nesměli chodit do našeho baru."
Čtěte taky:
- VIDEO Pobíjet důchodce nebudeme, řekl Kalousek. Sál lehl smíchy
- Profesor Keller: Čím víc dětí máte, tím chudší umřete
- Čáry máry s DPH, směje se vládě levicový Keller
Těch pár let do sametové revoluce v roce 1989 Petr veksloval s penězi všeho druhu, tajně vozil elektroniku z Německa a systematicky bohatnul. „Párkrát jsem byl u výslechu, ale nikdy mě za nic nezavřeli. Většina policajtů z Bartolomějské měla první videorekordéry a kazety s pornem ode mě. Nemohlo se nic stát."
17. listopadu 1989 byl pátek a Petr se oženil. Netušil v jak symbolický den spojuje svůj život se ženou, o které dnes beze zbytku ví, že byla jeho osudová. Pár týdnů po svatbě se narodil malý Petřík. „Najednou byla revoluce, měl jsem doma něco přes tři miliony korun, další peníze jsem měl ukryté u rodičů. Potkal jsem se v té době s kamarádem, kterého jsem znal ze SSM. Později se stal významným funkcionářem jedné politické strany a pak i poslancem, ale jméno po mně nechtějte.
Americký sen počesku
Založili jsme firmu a začali jsme dovážet hrací automaty. První mašiny v Praze byly naše. Kšeft běžel výborně. V Čechách byl divoký západ a to byla moje chvíle," vzpomíná Petr. Petrovi i firmě se dařilo. Koupili několik nemovitostí. Získávali další kontakty. Společník se dostal do vysoké politiky a americký sen byl tady. „Měli jsme nejnovější Mercedesy, začali jsme jezdit po světě a firmu jsme svěřili najatým kamarádům - managerům. Chtěl jsem to tak, že si jednou za půl roku příjdu pro peníze. Tak to bylo vždycky v amerických filmech."
Ovšem okamžik, kdy si Petr pustil do prosperující firmy kamarády - veksláky, se ukázal jako zlomová chyba, nemohlo to dopadnout dobře. „Oni nám lhali, říkali, že firma vydělává a kradli a kradli a kradli." Když se ukázala pravda, firma pana Petra už byla v milionových dluzích a měla na sobě několik žalob. Prostě konec. Celá situace se řešila několik let. Nabíhaly úroky, poplatky právníkům, začali chodit vymahači.
Do toho všeho Petra postihla mozková příhoda a velmi rychlý rozvod. „Všechno to málo, co mi zbylo, ten můj osobní majetek si odnesla žena. Zjistil jsem, že už několik let chodí s mým právníkem, kterého jsem nechal vydělat něco přes milion korun." Ten taky velmi dobře organizoval rozvod a Petr zůstal v léčebně a pak na ulici.
Když už se zdá, že se blíží konec příběhu, přichází další ráda osudu. Jeho jediný syn je zatčen a odsouzen na 16 let. „Péťovi bylo čerstvě osmnáct, když se to stalo. Nemá význam ho nějak omlouvat, protože se ke všemu přiznal. Znásilnili nějakou holku a nešťastnou náhodou u toho zemřela. V lékařské zprávě prý bylo, že to byl důsledek silného šoku." Petr si teď s tatínkem dopisuje z vězení, a když se pana Petra ptám, o čem si píšou, začne omšelý král veksláků brečet.
Petrovi bude za pár dní padesát tři let. Je zlomený a začíná si psát nový deník. Chce mít černé na bílém, co všechno udělal v životě špatně. „Víte, je to těžké, po té mrtvici jsem měl ještě infarkt, nemůžu pořádně nic dělat. Těžko se mi mluví, těžko se mi pohybuje a vlastně nic neumím. Splácím nějaké dluhy, na život mi zbude něco kolem dvou tisíc a to ještě každý měsíc stovku ušetřím." Ptal jsem se, co dělá jeho bývalý společník a proč ho pan Petr nepožádá o pomoc. „Nekomunikuje, když jsem za ním šel, poslal na mě ochranku."
Dnešní politici se chovají jako kdysi veksláci
"A jak hodnotíte poměry před rokem 1989 a dnes. Tenkrát jste byl úspěšným vekslákem, dnes jste na okraji společnosti?" ptám se závěrem našeho setkání.
"Z mého pohledu se nic nezměnilo. Moje zásadní poznání je, že Česko je nespravedlivá země za všech okolností a za každého režimu. Jak jsme se před revolucí chovali my veksláci, tak se dnes chovají politici. Dnes si uvědomuji, že jsme tenkrát hrabali jen pro sebe a na nikom a na ničem nám nezáleželo. Ničeho jsme se nebáli, nemělo to žádná pravidla. Dnešní mocipáni dělají to samé. Nechci, aby se vrátil socialismus a komunisté k moci, ale to, co se děje teď, je cesta do pekla."
Chcete ParlamentnímListům.cz vyprávět svůj příběh? Máte co sdělit současným politikům? Napište na redakce@parlamentnilisty.cz
- Další zajímavé příběhy čtěte ZDE
FotoKoláž: hns
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
