Dvacátého osmého října si připomínáme 93. výročí od vzniku samostatného Československa. Čeští politici na mnoha místech republiky vzdávají holt zakladateli moderního československého státu T. G. Masarykovi a pronesou v jeho jménu řadu proslovů. Ale jak na Masaryka vzpomínají v den založení republiky ti, kteří v jeho době skutečně žili? ParlamentníListy.cz přináší vzpomínky několika pamětníků, kteří dnes žijí v domově pro seniory Orlická v Ústí nad Labem.
K úctě k Masarykovi nás vedli doma i ve škole
Pan Borovička a paní Ježková se narodili v roce 1927. V době první republiky byli oba ještě malí a přece mají na tu dobu plno barvitých vzpomínek. Oba zdůrazňují, že byli od malička vedeni k úctě k republice i k panu prezidentovi Masarykovi. Vedli je k tomu rodiče, a když přišli do školy, výchova k češství a k Masarykovi ještě zesílila.
SLEDUJEME státní svátek: 28. říjen
„Děti se učívaly o panu prezidentovi, zpívaly se národní písničky a my z Prahy jsme často jezdívali na Hrad, minimálně jednou za rok. Museli jsme umět, kde se pan prezident narodil, kde žil a byli jsme se se třídou podívat i v Lánech, kde jsem měla to štěstí, že jsem Masaryka viděla dokonce osobně. Masaryk byl pro nás jako Bůh, milovali jsme ho," vzpomíná pro ParlamentníListy.cz paní Ježková, která se v Praze narodila a do Ústí nad Labem se přestěhovala až po svatbě.
Související: Česko patří Čechům, ne Bruselu, říkají politici k 28. říjnu
Pan Borovička jí dává za pravdu. Vzpomíná si na smutný okamžik ze svého dětství, když Masaryk zemřel. „Já si vzpomínám, když Masaryk zemřel, tak nás celou školu zavolali do tělocvičny, a když nám to pan učitel oznamoval, tak já jsem brečel jako malej kluk," zdůrazňuje. To, že nešlo o nijak ojedinělý případ, potvrzuje i paní Pražáková (*1930). Vypráví, že na Masarykův pohřeb se jeli podívat z obce Velvary a v pražských ulicích stály mohutné zástupy lidí, aby vzdaly Masarykovi poslední poctu.
Čtěte také: Národní stát není veteš, hlásá Klaus stejně jako TGM
Paní Ježková se trochu rozčílí, když porovnává dobu první republiky s dneškem. Nelíbí se jí, že se lidé honí hlavně za penězi, na nic jiného nemyslí a pro ty peníze jsou dokonce ochotni prodat i své češství. „Všechno se dneska prodává, dnes všechno vlastní cizinci," uzavírá rozhořčeně Ježková.
Kristus pán chodil do konzumu
Když si chce trojice pamětníků vybavit další zážitky z časů svého dětství za první republiky, je zajímavé, že si vzpomenou na kostel, na to, co se v něm dělo a také na hodiny náboženství ve škole. Něčeho podobného byste se u dnešních dětí asi nenadáli. Je to prý způsobeno především tím, že hodně pobožní byli rodiče a ti své ratolesti nenechali jít v neděli ráno jinam, než do kostela.
Psali jsme: Češi. Neplačte a hrdě slavte Václava, burcují politici
„Jednou katecheta ve škole přednášel, kam chodil Kristus Pán kázat, že kázal třeba ve chrámu. A další hodinu nás z toho zkoušel. Vyvolal mého souseda v lavici a povídá: Tak Štibic, řekni nám, kam chodil Kristus Pán kázat? A milej Štibic se zamyslel a řekl, že do konzumu. Později jsme si domysleli, jak k tomu došel. Milej Štibic totiž při hodině rozuměl, že Kristus chodil do krámu, místo do chrámu, jenže jako kluk byl zvyklý chodit do konzumu a ne do krámu a když se ho pan katecheta ptal, tak si to odvodil po svém," vypráví ParlamentnímListům.cz úsměvnou příhodu z dětství starší pán.
Rákoska byla ve škole vždycky po ruce
Se svou vzpomínkou přitom ani tentokrát nezůstává osamocen, paní Ježková i Pražáková souhlasně přikyvují a dodávají, že na vesnici, a mnohdy i ve městech představovaly cesty do kostela jedinou zábavu. „A já jsem nakonec měla ten kostel ráda, protože mě to dalo hodně, vezměte si, že nebylo rádio, nebyla televize, a v kostele byla hudba, hrálo se na varhany a zpívalo. Byla to taková společenská událost," říká paní Ježková a i ona přichází se svou troškou do mlýna vzpomínek z první republiky.
Psali jsme: Masaryk i Rašín, vzory vašich politiků. Drží se jich? Zkontrolujte
„Jednou jsme měli výuku náboženství, pan farář vykládal a já jsem se nudila, tak jsem si kreslila. Nakreslila jsem pomník a napsala jsem tam: zde leží náš pan katecheta. No jo, ale on stál za mnou, takže mi to sebral a já pořádně dostala rákoskou přes prsty."
K věci:
- Češi jsou proti Unii. Za to může Klaus, říká kníže
- Pane prezidente, Vy snad chcete diktaturu. Klausův projev pár hodin poté
Za časů první republiky nebyl výprask rákoskou nic neobvyklého. Senioři z domu Orlická popisují, že vždycky ležela nahoře na tabuli, a když něco bylo, tak pro ni pan učitel jen sáhl a vyřídil to. Ten, kdo zlobil, musel také často přikládat do kamen, a to i v pražských třídách. Obyčejně to dělal školník, aby ve třídách nebyla zima, ale někdy ho museli zastoupit provinilci.
Na druhou stranu se všechny tresty vyřešily hned na místě ve třídě a domů se ze školy nehlásilo nic. Dnes je to přesně naopak. Učitel nesmí na neposlušného žáka vztáhnout ruku a tak mu mnohdy nezbude nic jiného, než volat rodičům. Paní Ježková v této souvislosti dodává, že jako děti byli mnohem uctivější ke starším lidem, než jsou dnešní mladí lidé.
V domově žije i nejstarší muž Ústí. Je mu 104 let
Domov pro seniory Orlická v Ústí nad Labem se může pyšnit jedním unikátem. Žije tu nejstarší pán statutárního města Antonín Kovář, který se narodil 19. července 1907 a celý svůj dlouhý život prožil na severu Čech. Muž, jenž zažil ještě vládu císaře Františka Josefa I., si toho z neranějšího dětství už tolik nepamatuje, ale rád serveru ParlamentníListy,cz vyprávěl o své lásce k ženám, muzice a jídlu.
K věci: Průzkum: Česko je noční můra, ale Češi jsou vlastenci
Hrál prý na řadu hudebních nástrojů, na tancovačkách proháněl holky a pak spolu s kamarády utíkal před místními mladíky, kterým se nelíbilo, že jim hudebníci lezou do zelí. Možná právě odtud pramení i jeho láska k atletice a ke sportu vůbec. Ředitelka domova paní Pivová nám potvrdila, že pan Kovář ještě nedávno nadšeně sledoval v televizi hokej a psal si vlastní statistiky ze zápasů, kdyby se náhodou komentátoři spletli.
Ilustrační foto: Hans Štembera
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloš Polák
