"Poslouchal jsem tehdy Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, kde hlásili, že nějaký Václav Havel dostal literární cenu Erasmus Rotterdamský. O Havlovi jsem věděl jenom to, že je to chartista. Neviděl jsem ani jednu jeho hru, nic jsem od něj nečetl," řekl pro ParlamentniListy.cz na kávovém dýchánku ve své oblíbené kavárně Bastila na Stodolní Stejskal, který má dnes své sbírce na 20 tisíc podpisů politiků, spisovatelů, nositelů Nobelových cen a dalších osobností. Jeho kroky tehdy vedly do ostravské vědecké knihovny, kde si ve studovně půjčil encyklopedii Who is who.
"Tu tenkrát nepůjčovali domů, člověk si musel všechno vypsat do poznámek. Ale byla to super kniha, protože tam byly uvedeny také soukromé adresy různých světových osobností. Vždy jsem si tam vyhledal toho, koho jsem potřeboval a pak jsem mu napsal. Tak jsem získal spoustu zajímavých autogramů. To víte, internet tenkrát ještě u nás nebyl," líčí René Stejskal.
Fotogalerie: - Poslední cesta na Hrad
Za Havlem s nasazením života?
Pod heslem Václav Havel tam byla uvedená adresa Engelsovo nábřeží 78, Praha. "Jel jsem tehdy s kamarádem Petrem Rohunem na sběratelské setkání, které se konalo v Kulturním domě Smíchov. Když setkání skončilo, řekl jsem mu, že se zkusíme zastavit za Václavem Havlem. Ale měl jsem strach. Byl jsem teprve ve druhém ročníku na vysoké škole a bál jsem se, že ho hlídají policajti. Přesto jsem chtěl jeho podpis za každou cenu mít," říká Stejskal.
Sběratele měla krýt herečka Rosůlková
V adresáři pražských umělců si proto dopředu našel, že ve stejném domě, na stejné adrese bydleli také herečka Marie Rosůlková a malíř Jiří Sobek. Konspirativně si připravil kartičky se jmény těchto umělců, tak aby to vypadalo, že jde za nimi pro autogram.
Vše o skonu Václava Havla najdete ZDE
"Když tedy skončilo sběratelské setkání, sešli jsme s kamarádem přes most rovnou před dům, ve kterém Václav Havel bydlel. Našli jsme vchod, který evidentně nikdo nehlídal. Vzal jsem za kliku a bez problémů jsme se dostali dovnitř. Ale ouha, zjistili jsme, že herečka Rosůlková bydlí už v přízemí. Tak jsme pokračovali dál, až do třetího patra, kde bydlel malíř Sobek. Václav Havel totiž bydlel až úplně nahoře. Zazvonili jsme a otevřel nám menší chlapík v montérkách zacákaných od barvy. Zeptali jsme se ho, zda je Václav Havel a on nám řekl, že ano. Když jsme mu řekli, že jsme přišli pro autogram, moc se nám omlouval, že zrovna maluje. Ve dveřích se nám podepsat nechtěl, že prý se to nehodí, i když nám by to stačilo. Ale pozval nás dál a vedl nás celým bytem až do své pracovny, s pověstným krásným výhledem na hrad. To byla jediná místnost, tehdy nepostižená malováním," vzpomíná ostravský sběratel autogramů Stejskal.
Podepsal pozvánku na padesátiny, které už byly
Václav Havel se mu podepsal na sběratelskou kartičku tenkrát ještě bez toho známého srdíčka. "Dal mi i knížku, kterou mu vytiskli v Anglii, kde byly vytištěny tři jeho divadelní hry. Ty jsem si pak doma všechny přečetl. A ptal se nás, odkud jsme. Když jsme mu řekli, že z Ostravy, pousmál se a řekl, tam to znám, seděl jsem v Heřmanicích. Tak jsme mu říkali, že nám je to líto. Ale on se opět smál a říkal, já vím, že vy za to nemůžete. A podepsal mi také pozvánku k oslavě svých 50. narozenin, které už proběhly. Omlouval se mi, že nemá žádnou svou fotografii," vzpomíná ostravský sběratel.
Další konspirace s autogramy nebyla nutná
Pro další podpis už žádnou konspiraci vymýšlet nemusel, protože Václav Havel se mu podepsal už jako prezident Československé republiky. "Mám celkem asi šest podpisů Václava Havla z různých období. Ale nemůžu říct, že by si mne z toho roku 1986 pamatoval, ale to není podstatné. Jeho o autogram jistě žádali tisíce sběratelů. A mám také poslední podpis Václava Havla z jednoho z jeho posledních veřejných vystoupení na pražském Fóru 2000. To už bohužel vypadal velmi nemocně a velmi vyčerpaně," popisuje Stejskal, který byl chvilku také členem klubu amerických sběratelů autogramů.
Čtěte skutečné, necenzurované PŘÍBĚHY
Členství v klubu za podpisy sovětských kosmonautů
"Napsal jsem tehdy asi někdy v roce 1984 jejich předsedovi, a protože se členské muselo platit dolary, které jsem neměl, uzavřeli jsme spolu dohodu. Já jsem jim posílal podpisy sovětských kosmonautů, kteří tenkrát neodepisovali na žádosti o autogram sběratelům na západ a oni za mne zaplatili členství na několik let. Díky tomu jsem každý druhý měsíc dostal z Ameriky skvělý sběratelský časopis, do kterého jsem také občas přispěl článkem, jak se autogramy sbírají u nás," uzavřel pro ParlamentniListy.cz ostravský sběratel René Stejskal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Anna Vidiševská
