Věřící véčkař, který je v hledáčku mnohých kritiků, jež by ho nejraději odstřelili, a který se také otevřeně postavil k jednoznačnému návratu církevního majetku, to se školami a jejich změnami k lepšímu zřejmě myslí opravdu vážně. A skutečně se vydává i na venkov, kde může načerpat příkladné zkušenosti. Mezi jeho poslední návštěvy patří pobyt ve spádové základní škole v Letovicích na Blanensku.
Základka s dobrou dlouholetou prestiží si bez ohledu na střídající se ministry razí jakousi svoji vlastní linii a jejich postoj se jim zjevně vyplácí. Rozhodně se nesetkávají s tím, že by rodiče kvůli nedůvěře v tuto instituce posílali své děti někam jinam v okolí. Spíše naopak. Mimo jiné i proto, že jde o školu, která má zřejmě na rozdíl od jiných základních škol jednou tolik hodin pracovního vyučování.
Šikovné ruce jsou stále v kurzu
„Jsme jednou z mála škol v republice, která svým způsobem dotuje výuku pracovního vyučování. Podařilo se nám totiž vytvořit prostor po šest hodin tohoto předmětu, zatímco obvykle to jsou na jiných školách pouze tři hodiny týdně. Tento trend zastáváme už mnoho let a rozhodně se to vyplácí. Jsem toho názoru, aniž bych se chtěl kohokoli dotknout, že teprve když člověk umí pracovat hlavou i rukama, může být sám se sebou spokojený. A na venkově to platí dvojnásob. Ovšem na druhé straně je fakt, že jsou to naše nejdražší vyučovací předměty. Na učitele i na materiál, který se v nich spotřebuje,“ popsal ministrovi ojedinělost lysické školy její ředitel Zdeněk Burýšek.
„Tak co to bude dobrého?“ zeptal se vedle dílen, kde se chlapci potýkali se zpracováním dřeva ve sousední kuchyňce, Josef Dobeš žákyň při jejich hodinách pracovního vyučování. Tedy jednoduše řečeno při vaření. V kuchyni voněla pizza, chystalo se těsto na koláč. Přízemí rozlehlé základní školy v Lysicích na Blanensku prostě žije předměty, které na mnohých školách už z větší části vymetli z osnov na úkor mnohem snad modernějších či populárnějších předmětů. V Lysicích, kam chodí téměř pětistovka žáků z městečka a více než třiceti obcí v okolí, je to naopak.
Zvláštní péče pro pomalejší
„Vím, že tahle škola je dobrá a zdejší zkušenosti bych rád přenesl ve své práci i jinam. Funguje zde spoustu zájmových aktivit, příkladem může být enviromentální vzdělávání, tedy propojení školy s přírodou a krajem. Je to jedna ze školících škol pro učitele a šla do pilotního projektu pětek a devítek, školí technologie IT a není to jen formální školský vzdělávací program. Ten, který si sestavili zde je vidět na každém kroku. Smysl těchto cest je dvojí. Jednak získávám podobné zkušenosti jako zde, ale především se dostanu přímo k diskusi se samotnými učiteli. Mluvíme spolu i o tom, co se například zmršilo při odvolávání ředitelů a financování škol a spoustě dalších věcí. Nechci dělat svou práci od zeleného stolu a zpětná vazba, která je obvykle velmi upřímná je pro mne velice důležitá,“ vysvětlil smysl své návštěvy Dobeš v Lysicích.
Škola také například dlouhodobě provozuje tři třídy pro žáky s lehkými mentálními problémy. Zařazování těchto dětí do běžných tříd, které se stalo v poslední době na mnoha jiných školách populárním krokem, však v Lysicích z vlastní zkušenosti nepovažují vůbec zaza šťastné. „Zjistili jsme, že v takovém kolektivu tito žáci trpí a dřív nebo později jim dávají ostatní velmi tvrdě pocítit, že jsou třeba pomalejší. Kolektiv dětí dokáže být hodně bezohledný a nekompromisní. My je zde však nijak neoddělujeme, chodí jako ostatní do stejné školy, na výlety jezdí společně, společně si hrají i jedí, jen výuku mají přizpůsobenou možnostem. A to se nám ukazuje jako mnohem nejen efektivnější, ale i celkově lepší včetně vztahů mezi dětmi,“ uvedl další lysickou zvláštnost zástupce ředitele školy Radek Kratochvíl.
UHO v jídelně nenajdete
O kvalitě i oblíbenosti každé školy vypovídá školní jídelna. Ostatně, kolik vtipů či ironických poznámek a kritik padlo na adresu universální hnědé omáčky (UHO) ve školách, která často na mnoho let znepříjemnila některá jídla současným dospěláků? Lysická školní jídelna nedávno zrekonstruovaná nákladem několika milionů korun září čistotou a o strávníky se vůbec bát nemusí. Denně se zde vaří přes 400 jídel, a jíst sem chodí téměř všichni žáci. Výběr je denně ze dvou jídel a ke zvláštnostem, které ubírají hodně práce maminkám školáků, patří svačiny, na které chodí prakticky všichni a které přijdou na jedenáct korun. Ovšem i zde se podepsal byrokratický šiml nesmyslných Evropě poplatných předpisů. Dříve běžně používaná chodba mezi hlavní budovou a jídelnou musela být z jakýchsi těžko pochopitelných důvodů, aby děti neprocházely kolem dveří se sklady surovin uzavřena, což při přesunech na jídlo ubírá tolik potřebného času.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák
