Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, dnes více než kdy jindy se skloňují slova jako dluh, dlužníci, oddlužení. Kritizujeme vysokou zadluženost domácností i zadluženost státu. Mnozí jednotlivci se dostávají do spirály, ze které není jiného úniku než jakýsi osobní krach. Čekáte-li však, že začnu lamentovat a moralizovat, jak lidé neumí počítat, žijí na dluh a zadlužují další generace, mýlíte se.

Jde o palčivý problém naší doby, zvláště tam, kde různí podnikavci zneužívají naivity svých spoluobčanů, poskytují půjčky na lichvářské úroky a skutečně přivádějí lidi do neštěstí. Je však otázkou státních orgánů i občanských iniciativ, aby se s těmi, kdo využívají tíživé situace ostatních, naložilo podle práva.

Nejsem ekonom, a proto nemohu ani zasvěceně mluvit o zadlužování celého státu. Zajisté je povážlivé, že jsme se zadlužovali v dobách hojnosti, v době hospodářského rozvoje. Dnes, ve chvíli ekonomického útlumu, lze zadlužování mírnit jen opravdu bolestivými prostředky.