Program by měl být krátký, jasný, srozumitelný. Bez kliček a populismů. Měl by definovat konkrétní cíle a být ideově zakotvený. Měl by oslovovat přesnou cílovou skupinu voličů. Široké rozkročení někam až k levému středu je mýtus a ideový omyl.
Kde hledat základní postuláty? Samozřejmě v pojmech – svoboda, demokracie, právo a pořádek.
Co by měl takový pravicový program říkat o daních? Daň má být nízká s jednou sazbou. Má být definována jako programový cíl a má být jasně řečeno v jakém časovém horizontu a pomocí jakých prostředků toho cíle dosáhneme. Zdanění fyzických i právnických osob má být v důsledku stejné, nesmí zvýhodňovat či naopak diskriminovat jedny nebo druhé. Zdanění má být nejnižší možné k tomu, aby byl stát schopen plnil své základní funkce, které od něj jeho občané očekávají.
Co by měl říkat o státu, kraji nebo obci? Mají plnit jenom to, proč si je občané zřizují. Stát řeší ochranu a obranu země, bezpečnost vnitřní i vnější, soudní systém, vymahatelnost práva, zahraniční politiku, základní nastavení ekonomických předpisů, základní nastavení sociálního systému pro potřebné a vlastní chod, svoji strukturu. K tomu potřebuje mimo Prezidenta, jako obecnou autoritu a vrchního velitele armády, Parlament v oblasti legislativní a normotvorné a Vládu v oblasti výkonné. Potřebuje předsedu vlády, ministra obrany, ministra spravedlnosti, ministra zahraničí, ministra financí a hospodářství, ministra sociálních věcí a ministra vnitra. Všechno ostatní není třeba řídit ze Strakovy akademie. Školství? Proč jej má řídit vláda? Kultura? Té je nejlépe, když do ní stát a hlavně politici vůbec nemluví. Místní rozvoj je podvod - na místní rozvoj máme kraje a obce. Doprava, životní prostředí či zemědělství potřebují vlastní rezorty jen proto, že v nich stát rozhoduje o věcech, o kterých by rozhodovat ve skutečnosti vůbec neměl. Měl by mít roli koordinátora a arbitra pro situace, kdy se regionální správci – tedy kraje nebo obce - nedohodnou. Pozice místopředsedů vlády a zbytečná ministerstva existují jen proto, aby měli „politici“ typu Karoliny Peake nebo ministra dopravy Dobeše kam usednout. Je třeba se podobných zbytečných funkcí zbavit a zeštíhlet státní strukturu a tuto střídmost přenést do krajů i do jednotlivých obcí.
Kraje jsou v systému státní správy jeho prodlouženou rukou v regionech. Jejich činnost má být v rovině pokud možno minima úkonů při koordinaci a přerozdělování prostředků v oblastech dopravy, zdravotnictví, školství, zemědělství a zmíněného regionálního rozvoje.
Obce, jako veřejné korporace, plní základní potřeby občanů žijících v místě. Proto si občané voli svá obecní zastupitelstva. Běžný každodenní život občanů nijak nekomplikují, pouze pečlivě vykonávají svoji práci a naplňují ty kompetence, které stát na obce přenáší. Myšleno nekomplikují proces při získávání územních a stavební povolení nebo dopravní agendy či vystavování živností pro podnikatelskou činnost. Mezi základní povinnosti obce patři také tvorba územního plánu a stanovování místních poplatků. Počet členů zastupitelstva a členu rady má být nezbytný pro výkon zastupitelské demokracie dle mandátu od občanů. I zde platí princip, že agenda obce má být jasná, nezbytná, profesionálně vykonávaná a hlavně levná.
Systém zákonů má být striktní s jasnou strukturou a postavený na několika základních pilířích. Jako například na zákoníku občanském, obchodním a trestním, resp. rodinném. Ke každému z nich logicky patří několik speciálních úprav konkrétních oblastí, jako například insolvenční zákon. Domnívám se, že nepotřebujeme zákon o filmu či zákon o komunálním odpadu „vyvážení popelnic“. Dokonce ani zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Nepotřebujeme zákoník práce, protože tuto oblast lze plně postihnout ve smlouvách mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Náš právní systém je zaplevelen zbytečnými, mnohdy duplicitními předpisy, vyhláškami a přílepky, které chrání zájmy malých nátlakových skupin a berou peníze z kapes občanů.
Co by měl program pravicové strany říkat o sociálním systému? Měl by rozlišit potřebné a nepotřebné. Měl by vytvořit prostor pro lidskou solidaritu a z veřejných prostředků zajistit ty, kdo se nikoliv vlastní vinou, dostali do nepřekonatelných problémů. Pravicová strana není asociální, proto její program počítá s podporou opravdu potřebných. Nutí však ty, kteří se vlastním rozhodnutím stávají nepotřebnými, aby změnili svůj postoj nebo aby strádali se všemi důsledky svého rozhodnutí. Za asociální považuji přenášet náklady z takových z vlastní vůle „potřebných“ na ostatní občany. Asociální je tedy umožňovat nepotřebným pohodlně přežívat na úkor ostatních, tedy i na úkor těch opravdu potřebných.
Program pravicové strany by měl vycházet z toho, že zdraví je individuální věci každého občana a je jeho povinností se o vlastní zdraví starat a vytvářet si rezervy – například formou komerčního pojištění – pro situace, kdy potřebuje léčbu. Úkolem státu v této oblasti je nastavit pravidla takového pojištění a nastavit standardy fungování systému. Podobně ve školství je třeba pouze stanovit zákonné podmínky, všechno ostatní má být věcí soukromých iniciativ, nadací či veřejně prospěšných společností a v rovině základního školství místních orgánů.
Pokusil jsem se jen o krátkou úvahu o směřování pravicové strany, která by svoji politiku mířila ke všem těm, kdo vyznávají takové hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, vláda zákona a pořádku i osobní odpovědnost.
Nejsilnějším a primárním prvkem současné nálady ve společnosti je naprosté odcizení státu od jeho občanů. Stát v současné podobě občanům vadí a stává jejich nepřítelem. Sekundárním jevem je dělení státu i obcí na „my“ (lidé - občané) a „oni“ (stát - politici). Ne! Stát jsme My občané a obce jsme My občané. Program pravicové strany, i když pro mnohé možná nepopulární, by měl především směřovat k tomu, aby se občané přestali štítit svého státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Milan Jančík - profil
